Táhlové ústrojí se šroubovkou: Porovnání verzí

Spřahování a rozvěšování vozidel se provádí ručně. Při spřahování [[posunovač]] vstoupí mezi nárazník a táhlové ústrojí (kde je pro tuto činnost předpisově a mezinárodní úmluvou zajištěn minimálně tzv. [[bernský prostor]]) a nasadí jednu ze šroubovek do táhlového háku druhého vozidla; při připojování [[Lokomotiva|lokomotivy]] k vozu se použije šroubovka vozu.

V mezinárodním provozu je podle vyhlášky [[Mezinárodní železniční unie|UIC]] 520 stanovena minimální pevnost šroubovky při přetržení 850 [[Newton|kN]]. TažnáStatická sílasložka tažné síly, kterou vyvíjí hnací vozidlo a kterou, je zatěžovánoomezena táhlovéna ústrojímaximálně vozidel300 kN; vlaku,počítá jese s ohledem rezervou na značné podélné dynamické rázy, které vznikají při jízdě vlaku aresp. posunu a při brzdění především u [[Nákladní vlak|nákladních vlaků]] a způsobují další zatížení šroubovky,. omezenaZnačné pouzeriziko napřetržení 300 kN.šroubovky nastává při rychločinném brzdění nákladních vlaků.

Zvýšení pevnosti šroubovky brání její maximální povolená hmotnost, kterou UIC 520 stanoví na 36&nbsp;[[Kilogram|kg]]. S ohledem na fyzické možnosti posunovačů je doporučená hmotnost šroubovky pouze 30&nbsp;kg.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Proto toto táhlové ústrojí nenachází uplatnění tam, kde jezdí příliš dlouhé nákladní vlaky a je potřebná větší tahová síla. Používá se v kontinentální Evropě, Asii i některých částech Ameriky. Dále mezi vozidla, které je nevyužívají, patří například některé ucelené vlaky, takzvané [[Elektrická jednotka|elektrické]] či motorové jednotky, či jiná než železniční kolejová vozidla, tedy tramvaje a metro.