Bratislavský hrad: Porovnání verzí

Přelom 5. a 6. století znamenal začátek [[Slované|slovanského]] osidlování této lokality. První obyvatelé nejdříve obsadili místa, na nichž se výrazně rýsovaly pozůstatky starších obydlí a opevnění. Akropoli hradního vrchu jakož i nedaleko ležící vrch [[DevínskaDevínská hradnáhradní skalaskála|hradní skály]] nad dnešním [[Devín]]em zajistili soustavami opevněných sídlišť. Ze zpráv vojenského charakteru se dozvídáme o pojmenování obou soustav -''Dowina'' a ''Brezalauspurch''. Poloha sídliště na bratislavském hradním vrchu kontrolujícího křižující se obchodní cesty a dunajský brod byla velmi výhodná. Lze říci, že od první poloviny 9. století zde existovalo dobře opevněné středisko se srubovými obydlími, palácem (šlo o dvouprostorový objekt postavený na vrcholové plošině areálu hradiště), předrománskou trojlodní bazilikou, hřbitovem, jakož i s hospodářskými objekty. Opevnění, ještě dřevozemní (doložená šířka hradby 4,5 m, výška 1,6–2 m), vymezovalo území o rozměrech asi 300×200 metrů a s několika nezbytnými úpravami vydrželo v této podobě až do konce 14. století, kdy ho nahradily kamenné gotické hradby.

Přestavba začala v roce 1635 podle plánů, které vypracoval vídeňský dvorní architekt [[Giovanni Battista Carlone]]. Realizátorem stavebních prací byl stavitel [[Giovanni Albertallo]] (dobové záznamy zachovaly i jména stavebních mistrů - kameníků Antona Schmidta z Prešpurku a Italů G. Petrucciho a P. Marna, tesařské práce vykonával Simon Fraunhofer z Vídně). Po účelové adaptaci hradního paláce se přistoupilo i k některým stavebním úpravám hradního areálu. Jednou z prvních úprav bylo vybudování nové přístupové cesty - dnešní [[Zámocká ulica (Bratislava)|Zámecké ulice]] (původně nesla název Neugasse am Schlossberg).

Následující období se v historii hradu a města neslo v poklidném duchu. Rozruch vyvolaly nové vojenské akce tureckých vojsk v roce [[1663]]. Turci směřovaly do Horních Uher a ve směru jejich tažení byla i Bratislava. K jejímu přímému ohrožení došlo však až v roce [[1683]], když na město táhla dvacetitisícová turecko-[[Kuruci|kurucká]] armáda, která zde chtěla překročit Dunaj a připojit se k obléhatelům Vídně. Kurucké jednotky [[Imrich TököliThököly|Imricha Tököliho]] obsadili město, nicméně hrad, bráněný pouze malou císařskou posádkou, se jim dobýt nepodařilo. Zásluhou císařského vévody [[Karel V. Lotrinský|Karla Lotrinského]], který přišel obráncům hradu na pomoc, byly 29. září 1683 kurucké oddíly rozprášeny. Dva týdny předtím, 12. září 1683, Turci utrpěli definitivní porážku v [[Bitva u Vídně|bitvě u Vídně]] a byli nuceni ustoupit z celého Uherska.

Poslední skvělé období zažil Bratislavský hrad s nástupem královny [[Marie Terezie]] (v roce 1741). Během jejího pobytu v Bratislavě byla na hradě, nyní již přestavěném v novém [[baroko|barokním]] slohu na pohodlné šlechtické sídlo, ubytována a zde také přijímala zástupce stavů a zemských úřadů. Po neshodách s uherskými stavy na sněmu v roce [[1751]] se rozhodla zrušit úřad uherského [[Palatin (Uhry)|palatina]] a na jeho místo jmenovat královského místodržícího. Za sídlo mu určila Bratislavský hrad. K realizaci tohoto rozhodnutí přišlo v roce [[1765]] když zemřel palatin [[Anton Esterházy]] a na jeho místo jmenovala jako místodržícího svého zetě [[Albert Kazimír Sasko-Těšínský|Alberta Sasko-Těšínského]], který se v následujícím roce i se svou manželkou nastěhoval do adaptovaných prostor královského paláce. Hrad se s příchodem uměnímilovného arcivévody stal místem setkávání umělců, ale i lékařů, právníků a vědců. Palácové síně vyzdobené díly předních evropských umělců dýchaly atmosférou přepychu. Mezi významnými osobnostmi se na hradě často objevoval skladatel [[Joseph Haydn]] či královský dvorní rádce a předseda uherské královské komory [[Antonín I. Grasalkovič|Anton I. Grasalkovič]].<ref name="Hrad11">{{Citace monografie| příjmení = Huťťanová|jméno=J. | příjmení2 = Markovich|jméno2=A.|titul=Príbeh hradu Bratislava|místo=Bratislava|vydavatel=Kala|rok=2007| strany=89}}</ref>

Do hradu lze v současnosti vstoupit třemi branami. Nejznámější a ve směru od [[Staré MěstoMesto (Bratislava)|Starého Města]] nejfrekventovanější je východní Zikmundova brána. Přístup k ní vede uličkami z podhradí (Beblavého ulicí příp. ulicí Zámecké schody).