Timaios (filozof): Porovnání verzí

'''Timaios''', nazývaný též Timaios z [[Lokra|Lokry]], řecky Τίμαιος Λοκρός, byl údajně řecký [[antika|antický]] [[filosofie|filosof]] z [[Pythagoreismus|pythagorejské]] školy. Pokud měl být [[Sókratés|Sókratovým]] partnerem v rozhovorech, musel žít v 5. století př. n. l. Jeho existence je ale nejistá, protože se vyskytuje pouze jako literární postava ve dvou [[Platón]]ových dialozích. Všechny údaje v pozdějších pramenech jsou buď smyšlené, nebo založenyzaložené na těchto dialozích. Timaios je hlavním Sókratovým partnerem v dialogu po něm pojmenovaném a objevuje se ještě v dialogu [[Kritiás (Platónův dialog)|Kritiás]].

V moderní vědě o [[Starověké Řecko|starověku]] převažuje názor, že si Platón Timaiovu postavu vymyslel. Předpokládá se, že ji obdařil rysy jemu známého pythagorejce [[Archytas]]e.<ref>Tento názor zastává např. Walter Burkert: ''Weisheit und Wissenschaft'', Nürnberg 1962, s. 75 unda Charles H. Kahn: ''Pythagoras and the Pythagoreans. A Brief History'', Indianapolis 2001, s. 56.</ref> Hlavní argument ve prospěch literární fikce spočívá v konstatování, že všechny informace o Timaiovi pocházejí výhradně z Platónových údajů.<ref>Walter Marg (ed.): ''Timaeus Locrus, De natura mundi et animae'', Leiden 1972, s. 83 ff.; na výjimku, která ale není opodstatněná, poukazuje Marg na s. 84.</ref> Hlavním protiargumentem je, že Platón ve svých dialozích nechává vystupovat pouze historické postavy.<ref>K těm několika vědcům, kteří počítají s možností, že jde o historickou postavu, patří Maria Timpanaro Cardini (ed.): ''Pitagorici. Testimonianze e frammenti'', díl 2, Firenze 1962, s. 402–404 a Michael Erler: ''Platon'', Basel 2007, S. 50, 263; předpokládají dokonce, že Platón Timaia v Lokri skutečně navštívil.</ref>

[[File:Pseudo-Timaeus of Locri, On the Nature of the World and the Soul.jpg|thumb|Rukopis spisu ''O podstatě kosmu a duše'', pořízený v 15. století a uložený v [[Biblioteca Marciana]] v Benátkách]] [[Dórština|Dórsky]] napsaný spis s názvem ''O podstatě kosmu a duše'' (Περὶ φύσιος κόσμω καὶ ψυχᾶς – Peri phýsios kósmō kai psychās), který se dochoval celý a existuje ve více než padesáti rukopisech, začíná slovy: "''Timaios z Lokry práví následující:''". Směrodatné rukopisy ho označují jako Timaiovo dílo.<ref>Walter Marg (ed.): ''Timaeus Locrus, De natura mundi et animae'', Leiden 1972, s. 76 ff.</ref> V pramenech se poprvé uvádí ve 2. století n. l. (u [[Nikómachos z Gerasy|Nikómacha z Gerasy]] a v komentáři k dialogu ''Timaios'' od [[Platonismus|platonika]] Lukia Kalbena Taura). V antice nebyla pravost spisu zpochybněna. ShrnujeSpis shrnuje nauku, kterou Timaios formuluje ve stejnojmenném dialogu přednáší a ve výstavbě se z větší části shoduje s Platónovým dílem.<ref>Obsáhlou komparaci nabízí Richard Harder: ''Timaios.'' In: Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft, sv. VI, Stuttgart 1936, s. 1205–1220.</ref> Proto se věřilo, že se jedná o Timaiův spis, z něhož Platón čerpal při koncipování Timaiovy řeči v dialogu. Tuto domněnku posílila pověst kolující od 3. století př. n. l., že je dialog ''Timaios'' [[plagiát]]; tvrdilo se, že si Platón za mnoho peněz koupil pythagorejskou knihu, z níž v ''Timaiovi'' převzal přírodovědnou nauku. Tato kniha byla tehdy identifikována se zmíněným spisem ''O podstatě kosmu a duše''.<ref>K tomu viz Alice Swift Riginos: ''Platonica. The Anecdotes concerning the Life and Writings of Plato'', Leiden 1976, s. 169–174.</ref>

Spis ''O podstatě kosmu a duše'' byl v pozdní antice známý [[Novoplatonismus|novoplatonikům]] [[Iamblichos z Chalkidy|Iamblichovi z Chalkidy]], [[Syrianos|Syrianovi]] a [[Simplikios|Simplikiovi]].<ref>Doklady viz Walter Marg (ed.): ''Timaeus Locrus, De natura mundi et animae'', Leiden 1972, s. 88–110.</ref> ''Pseudotimaios'' podpořil v novoplatonských kruzích rozšířené přesvědčení, že Pythagorova nauka a [[platonismus]] tvoří jednotnou soustavu. To odpovídalo názoru anonymního autora ''Pseudotimaia'', který chtěl zakotvit Platóna v pythagorejské tradici. V 16. století přeložil [[humanismus|humanista]] Giorgio Valla spis ''O podstatě kosmu a duše'' do [[latina|latiny]]. Roku [[1498]] byl spis vytištěn v [[Benátky|Benátkách]]. Řecký text vyšel tiskem poprvé roku [[1513]] jako součást kompletního vydání Platóna u [[Aldus Manutius|Alda Manutise]] rovněž v Benátkách. Následovala řada dalších tisků; Spisspis, který byl všeobecně považovaný jako předloha Platónova ''Timaia'', byl často zahrnován do vydání Platónových dialogů.