|
'''Humanismus''' (z [[latina|latinského]] ''humanus'', lidský) je období evropských [[Kulturní dějiny|kulturních dějin]] 14. až 16. století, charakteristické obnoveným zájmem o antickou kulturu a filosofii a prací přímo s textovými prameny z minulosti, což byla reakce na spekulativní [[Scholastika|scholastiku]]. Humanismus se časově překrývá s [[Renesance|renesancí]], ale termín renesance se používá spíše pro označení dobového umění, zatímco humanismus označuje tehdejší hlavní směr vědy a vzdělanosti. Humanismus vznikl v Itálii a za jeho prvního představitele se považuje [[Francesco Petrarca]] (1304–1374). Myšlenky humanistů se šířily nejdříve po Itálii, kde byla významná centra humanismu [[Florencie]], [[Řím]], [[Benátky]], [[Neapol]], [[Janov (Itálie)|Janov]], [[Mantova]], [[Ferrara]] a [[Urbino]], a od 15. století i po celé západní Evropě.
'''Humanismus''' nebo také '''humanizmus''' (z [[latina|latinského]] ''humanus'', lidský) označuje různé myšlenkové směry a postoje, zaměřené na člověka a lidstvo. Zhruba je lze rozdělit takto:
* Postoj a myšlenkový směr, který vychází z uznané hodnoty každého lidského života a její přednosti až nadřazenosti ostatním hodnotám jako hodnota nejvyšší, zdůrazňuje univerzální lidství, solidaritu všech lidí, a staví se tak proti různým [[partikularismus|partikularismům]] kulturním, rasovým, jazykovým, národním nebo náboženským.
* [[Kultura|Kulturní]] a duchovní hnutí pozdního středověku a raného novověku, který se od pozornosti nebeským věcem a projekcím obrací více k věcem pozemským a lidským, od věčnosti k dočasnému pozemskému životu.
* Historické období středověku a novověku rozkvětu humanismu (podle předešlého bodu) a renesance.
Základem humanismu bylo literárně orientované vzdělání. Humanisté prosazovali radikální reformu školství, od které očekávali optimální rozvoj lidských schopností spojením vědění a ctnosti. Humanistické vzdělání mělo člověka uschopnit, aby poznal svoje pravé určení a uskutečnil ideální lidství pomocí nápodoby klasických vzorů. Podle humanistů byl hodnotný, pravdivý obsah v jednotě s dokonalou jazykovou formou, a proto se rozhodující váha přikládala kvalitě jazyka, lingvistice a literatuře. Nejdůležitějšími odvětvími vědění byly proto básnictví a rétorika. Zvýšená péče o učenecké jazyky latinu a řečtinu zároveň dala impulsy i nově se rodící literatuře v lidových jazycích, v první řadě v [[Italština|italštině]].
== Předchůdci ==
Pojem ''humanismus'' vznikl sice až v novověku, zájem o člověka a lidskou společnost však charakterizuje už klasické období řeckého myšlení. Jeho vznik, často spojovaný s tzv. Sókratovským obratem od zkoumání prapříčin světa u [[předsókratici|předsókratiků]] k člověku a společnosti, souvisí s postupnou individualizací zejména městských lidí: člověk se už nechápe jako především součást rodu, kmene nebo obce, ale jako samostatná bytost, která žije také svým vnitřním životem. Tento obrat se v antice vyjadřuje pojmem duše.
Rozhodujícím znakem humanistického hnutí bylo vědomí, že nastupuje nová epocha, a snaha vymezit se proti bezprostředně minulým staletím. Touto minulostí, kterou tehdy začali nazývat [[středověk]], hlavní zástupci humanismu ostentativně pohrdali, odmítali pozdně středověkou scholastiku a proti údajně barbarské a temné epoše středověku stavěli [[Antika|antiku]] jako směrodatný vzor všech oblastí života. Snaha tento vzor lépe poznat v původní, nedeformované podobě vedla k hledání antických textových zdrojů a jejich podrobnému vědeckému zkoumání, jak vyjadřuje latinské heslo humanistů ''ad fontes'', k pramenům. Tím podstatně vzrostla znalost antického dědictví a zároveň byly položeny nebo prohloubeny vědecké základy mnoha oborů lingvistiky, literární vědy a historiografie. Nové poznatky bylo navíc možno díky právě vynalezenému [[Knihtisk|knihtisku]] snadno šířit.
V této souvislosti se často cituje [[Prótagorás z Abdér|Prótagorův]] výrok
: "''Mírou všech věcí je člověk: jsoucích, že jsou, nejsoucích, že nejsou''."<ref>Zlomek B1 ze Sexta Empirika.</ref>
Prótagoras ale patrně nepřikládá člověku svrchovanou moc určovat hodnotu věcí, nýbrž jen říká, že je na člověku, aby to, co poznává, vyslovoval v soudech; nikdo jiný to totiž dělat nemůže.<ref>[http://www.iep.utm.edu/p/protagor.htm Heslo ''Protagoras'' na IEP] </ref> Také [[Platón]] a [[Aristotelés]] jsou pevně přesvědčeni, že člověk „patří“ své obci, na níž závisí a za niž je tedy povinen i položit život. Větší příklon k hodnotě jednotlivého života můžeme sledovat u [[Stoikové|stoiků]] a [[Epikurejci|epikurejců]], kteří více přemýšlejí o povaze lidského štěstí a o tom, co mu překáží.
== Křesťanský humanismus ==
Podstatnou změnu v chápání a hodnocení člověka přineslo [[křesťanství]], ve kterém humanismus je odůvodněn boží vůlí a to hned v několikerém ohledu:
* lidský život má nekonečnou cenu, protože v něm jde o věčnost, o níž každý člověk rozhoduje tím, jak jedná a žije;
:“''Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?“'' (L 9,25)
* vztah člověka k Bohu nelze oddělit od jeho jednání vůči druhým lidem;
:“''Řekne-li někdo, ´Já miluji Boha´, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář''.“ (1J 4,20)
* každý člověk je Boží tvor, takže společenské, politické či národnostní rozdíly už nehrají podstatnou roli.
:“''Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši''.“ (Ga 3,27-28).
V přeneseném smyslu se slovo humanismus používá také buď jako obecná orientace na člověka a jeho blaho nebo na pozemské hodnoty, anebo zejména v anglosaských zemích pro [[Ateismus|ateistické]] hnutí 20. a 21. století.
[[Tomáš Halík]] doporučuje označovat za humanismus takový „pohled na svět, který vychází z poznání, že člověk je právě jen člověk, není Bůh, má k dispozici jen lidské síly a lidskou (omezenou, konečnou) perspektivu“
<ref>{{Citace monografie|jméno=Tomáš|příjmení=Halík|odkaz na autora=Tomáš Halík|titul=Vzdáleným nablízku|místo=Praha|rok=2011|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|isbn=978-80-7106-907-2|stránky=112-113}}</ref>.
Ateističtí humanisté se s tímto názorem neztotožňují, protože nemají potřebu se vymezovat vůči Bohu, neodvozují humanismus od Boha či bohů.{{Doplňte zdroj}} Naopak zdůrazňování omezenosti člověka vůči Bohu je základním postulátem křesťanství a náboženství obecně.
== Vznik humanismu ==
[[Soubor:Ange au sourire.jpg|náhled| Anděl (Katedrála v Remeši, 13. stol.) ]]
Společenský vývoj vrcholného a pozdního středověku, zejména rozvoj měst a soukromé zbožnosti, výrazně podpořil jistou emancipaci jednotlivého člověka, která se nejprve projevuje v křesťanském umění. Tváře andělů a světců, dříve vznešené a přísné, jsou od 12. století spíše krásné a někde dokonce i s úsměvem (například sochy v katedrále v [[Chartres]], v [[Remeš]]i, dóm v [[Naumburg]]u). Humanistický program pak pregnantně vyjádřil Dante; když se s ním na konci ''Očistce'' loučí jeho pohanský průvodce [[Vergilius]], vybízí ho k plné emancipaci člověka takto:
<blockquote><poem>
“''Slov ani pokynů už ode mne nečekej,''
''tvá vůle je svobodná, je zdravá i pravá;''
''tu poslouchej. A ode mne teď přijmi''
''korunu i mitru, vládu nad sebou''.“ <ref>Dante, ''Očistec'' 27, v. 139-142. </ref>
</poem></blockquote>
Renesanční humanismus přináší pronikavou změnu v pohledu člověka na sebe a na vlastní postavení na světě:
* život není jen příprava na věčnost, ale má vlastní cenu;
* aby jej mohl odpovědně vést, potřebuje člověk svobodu;
* k ceně života podstatně přispívá krása, kterou lze vidět a slyšet;
* člověk však musí smyslovou skutečnost pečlivě zkoumat;
* krása je také v jazyce, kterým mluvíme, zejména v poezii;
* člověk ji objevuje také v dílech antických básníků a umělců.
Humanismus si vynutil daleko větší míru [[autonomie]], i když jen pro zámožné a svobodné. V bohatých městech se rozvinulo peněžní hospodářství, finance i právo. Humanismus přinesl jiný ideál krásy a umění, rozvinul znalost klasické antiky a zároveň se přičinil o rozvoj národních jazyků: po italském vzoru začali básníci používat lidový jazyk, který se tak stával spisovným. Pozornost věnovaná světu se projevila i v nové orientaci vědy, v počátcích moderní fyziky, astronomie i biologie.
Humanistický program emancipace a svobody narazil pochopitelně na odpor, ale vyvolal také prudké spory a násilné konflikty, které vyvrcholily v občanských a náboženských válkách. Ty znamenaly konec renesančního humanismu.
== Moderní humanismus ==
Po období občanských a náboženských válek, vyvolaných konflikty mezi vznikajícími národními státy i rozpadem náboženské jednoty, následovalo období [[absolutismus|absolutismu]] a pevné konsolidace státní moci. Humanistické myšlenky nicméně žily dál mezi vzdělanci a šlechtici, dostávaly však polemičtější ráz a zejména ve Francii vedly až k výbuchu revoluce. Po pádu revoluce se však začal v Evropě ustavovat jakýsi obecně sdílený nenáboženský nebo i protináboženský humanismus, navazující hlavně na [[Jean-Jacques Rousseau|Rousseaua]], [[Johann Wolfgang von Goethe|Goetha]] a [[Immanuel Kant|Kanta]], a díky [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovu]] objevu dějinnosti se soustředil kolem myšlenky pokroku.
Humanismus 19. století dosáhl velkolepých výsledků v podobě rozvoje lidských svobod, právní a sociální ochrany jednotlivců, pokroků lékařství i dalších věd, byl však také kritizován za jistou průměrnost a mělkost. Těžkou ránu zasadily humanistickým nadějím obě světové války, [[Holokaust|Šoa]] a [[Gulag]], které silně diskreditovaly optimistické představy o pokroku lidstva. Jejich tragické důsledky nicméně vedly k novému uvědomění významu humanismu – společný široký základ humanismu v podobě lidských práv, svobody, lidského univerzalismu, demokracie a snahy o lepší sociální postavení chudých nebo znevýhodněných zůstává myšlenkovým základem současných společností a jejich snah o omezování násilí po celém světě.
Zejména v USA se výraz humanismus často používá v polemickém protináboženském významu. V Evropě je toto užití pojmu méně obvyklé, i když slovo v tomto smyslu užívali marxisté, ale i jiní.<ref>Viz například L. Hrzal, S. I. Popov, ''Reálný socialismus je humanismus''. Praha: Horizont 1976. </ref>
== Odkazy ==
=== Související články ===
* [[Ateismus]]
* [[Humanismus a renesance v české literatuře]]
* [[Renesance]]
* [[Pseudohumanismus]]
| 