Petr Iljič Čajkovskij: Porovnání verzí

| místo úmrtí = [[Petrohrad]], [[Ruské impérium]]

}}

'''Petr Iljič Čajkovskij''', ({{vjazyce2|ru|Пётр Ильич Чайковский|Pjotr Iljič Čajkovskij}}; {{JULGREGDATUM|1840|5|7|Link="true"}}, [[Votkinsk]] – {{JULGREGDATUM|1893|11|6|Link="true"}}, [[Petrohrad]]) byl [[Rusko|ruský]] hudební skladatel. Už za svého života se Čajkovskij stal v hudebních kruzích respektovanou osobností. Je jedním z hlavních tvůrců [[Romantismus (hudba)|hudebního romantismu]]. Mezi jeho nejznámější díla patří tři poslední symfonie č. 4–6, opery [[Piková dáma (opera)|Piková dáma]] a [[Evžen Oněgin (opera)|Evžen Oněgin]], balety [[Labutí jezero]], [[Šípková Růženka (balet)|Šípková Růženka]] a [[Louskáček (balet)|Louskáček]]. Mezi posluchači jsou oblíbené rovněž [[1. klavírní koncert (Čajkovskij)|1. klavírní koncert]] b moll a [[Houslový koncert (Čajkovskij)|houslový koncert]] D dur. Třikrát navštívil [[Praha|Prahu]]. 6. prosince [[1888]] zde [[dirigent|dirigoval]] českou [[premiéra|premiéru]] své opery ''[[Evžen Oněgin (opera)|Evžen Oněgin]]''.<ref>{{Citace periodika|http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6900284|periodikum= Národní listy |datum= 6. 12. 1888|strany=6|titul=Inzerce}}</ref>

 

== Život ==

=== Mládí a studia ===

 

Velkou změnu do života rodiny přinesl rok [[1848]]. Otec se rozhodl svou práci opustit a nechal se penzionovat. Guvernantka odešla a Čajkovští se odstěhovali do Petrohradu. V květnu 1849 našel otec práci v [[Alapajevsk]]u na [[Ural]]u, kde se stal ředitelem jedné z továren.<ref>{{Citace monografie

[[Soubor:Tchaikovsky with wife Antonina Miliukova.jpg|náhled|vlevo|Petr Iljič Čajkovskij a jeho manželka Antonina Miljukova krátce po své svatbě a před rozchodem (1877)]]

 

| titul = Das ABC der klassischen Musik. Die großen Komponisten und ihre Werke

| vydavatel = Naxos

 

V 80. letech už byl Čajkovskij známým, oblíbeným a respektovaným skladatelem doma i v cizině. Býval zván, aby dirigoval svoje skladby, jak opery, tak symfonickou hudbu. Například v roce 1883 pobýval v [[Paříž]]i, v letech 1888 a 1889 podnikl koncertní turné po západní Evropě. Kromě Dvořáka na nich osobně poznal [[Johannes Brahms|Johannese Brahmse]], [[Gustav Mahler|Gustava Mahlera]] či [[Charles Gounod|Charlese Gounoda]]. V&nbsp;dubnu a&nbsp;květnu [[1891]] byl triumfálně přijat v [[Spojené státy americké|USA]]. Od května 1892 žil Čajkovskij v lokalitě Frolovskoje, což je předměstí [[Klin]]u, města severozápadně od Moskvy. V současnosti je v domě Čajkovského muzeum.<ref>[http://www.museum.ru/mscreg/e5_news.htm Stránky muzea].</ref>

 

Čajkovskij zemřel v Petrohradě 6. listopadu 1893. Ještě 13. června tohoto roku obdržel v&nbsp;[[Anglie|anglické]] [[Cambridge|Cambridgi]] [[čestný doktorát]] [[Univerzita v Cambridgi|tamní univerzity]] a&nbsp;28.&nbsp;října v Petrohradě dirigoval premiéru své poslední symfonie, která byla pojmenována bratrem Modestem jako ''Patetická''. Dne 1. listopadu se po návštěvě divadelního představení odebral spolu s příbuznými a přáteli na večeři do jedné z restaurací. Přes jejich varování, že se ve městě vyskytuje [[cholera]], si nechal přinést sklenici nepřevařené vody, kterou vypil. Již příštího rána si stěžoval na bolesti, ulehl a už se nezotavil. Ošetřující lékaři konstatovali úmrtí na choleru. Vyskytují se i teorie o&nbsp;sebevraždě, většina muzikologů však tento názor nesdílí.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Desetidenní návštěva se uskutečnila v rámci skladatelova turné do [[Lipsko|Lipska]], [[Paříž]]e a [[Londýn]]a. V Praze Čajkovskij na dvou koncertech dirigoval své skladby. První koncert se konal v&nbsp;[[Rudolfinum|Rudolfinu]] a na programu byla předehra-fantazie ''[[Romeo a Julie (Čajkovskij)|Romeo a Julie]]'', ''[[Klavírní koncert č. 1 b moll (Čajkovskij)|Klavírní koncert č. 1 b moll]]'' se sólistou [[Alexander Siloti|Alexandrem Silotim]], Čajkovského moskevským žákem, ''Elegie'' ze Suity č. 3, ''[[Houslový koncert D dur (Čajkovskij)|Houslový koncert D dur]]'' se sólistou [[Karel Halíř|Karlem Halířem]] a ''Předehra 1812''. Na druhém koncertu v [[Národní divadlo|Národním divadle]] se hrála ''Serenáda pro smyčcový orchestr'', ''Téma s variacemi'' ze Suity č. 3, několik klavírních skladeb (opět v podání A. Silotiho), znovu ''Předehra 1812'' a závěr druhého jednání baletu ''[[Labutí jezero]]'' (poprvé mimo Rusko). Čajkovskij si po představení zapsal do deníku: „''Mimořádný úspěch. Okamžik absolutního štěstí.''“<ref>"[http://www.antonin-dvorak.cz/cajkovskij Čajkovskij, Petr Iljič (1840 – 1893)]"</ref> Své [[mecenáš]]ce [[Naděžda von Meck|Naděždě von Meck]] napsal z Prahy 10. února: ''Přijali mě tu, jako kdybych nebyl zástupce ruské hudby, nýbrž Ruska. Mé postavení bylo poněkud choulostivé, protože pocty, které mi prokazovali, neplatily ve skutečnosti mně, ale Rusku. Nikdy bych byl netušil, jak Češi milují Rusko a nenávidí Němce.''<ref>Floros 2006, s. 56–57.</ref> Čajkovského přijetí v Praze je třeba vidět v kontextu s [[Rusofilství|rusofilstvím]], které bylo v některých vrstvách české společnosti tehdy rozšířeno.

 

| příjmení1 = Petzold

| jméno1 = Richard