Jan Nepomucký: Porovnání verzí

 

=== Spor o Kladruby ===

[[Soubor:Death of St. John of Nepomuk01(js).jpg|náhled|Smrt Jana Nepomuckého, vyobrazení z poutního kostela na Zelené hoře]]

K&nbsp;zásadnímu vývoji ve sporech o&nbsp;obsazování úřadů došlo po smrti Racka, [[opat]]a [[Kladrubský klášter|kláštera v Kladrubech]]. Král totiž mínil vytvořit z&nbsp;kláštera nové [[biskupství]] obsazené sobě věrným biskupem a tím zmenšit arcibiskupovu moc. Jan však 10. března 1393 potvrdil nového opata, zástupci kláštera navrženého Olena. Václav IV. tehdy pobýval na [[Křivoklát]]ě a nestihl proti volbě včas podat námitky. Jednalo se o delikátní věc a opatrná formulace potvrzovací listiny dokazuje, že generální vikář Jan o&nbsp;tom věděl.<ref>Hledíková, s. 64</ref> Spor o&nbsp;Kladruby a potvrzení listiny bylo nejspíše hlavním důvodem, proč byl Jan zajat a mučen.

 

=== Vznik kultu ===

Druhá polovina [[17. století]] byla obdobím výrazného znovuobjevení Jana Nepomuckého. Centrem úcty byl oltář ve Svatovítské katedrále, který byl roku 1700 doplněn o&nbsp;stříbrné antependium. V&nbsp;té době vyšly v&nbsp;[[latina|latině]] životopisy od svatovítského [[kanovník]]a [[Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi|Jana Ignáce Dlouhoveského]] ([[1668]]), a především od jezuity [[Bohuslav Balbín|Bohuslava Balbína]] roku [[1680]], vytištěný i v antverpské edici ''[[Acta sanctorum]]''. Roku [[1683]] byla na pražském mostě, nyní [[Karlův most|Karlově]], vztyčena bronzová [[Socha svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě|socha Jana Nepomuckého]] od [[Jan Brokoff|Jana Brokofa]] podle modelu [[Matthias Rauchmüller|Matthiase Rauchmüllera]]. V&nbsp;roce [[1691]] byla vystavěna dřevěná kaple zasvěcená Janu Nepomuckému na místě dnešního [[Kostel svatého Jana Nepomuckého na Skalce|kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce]] v&nbsp;Praze a při ní vzniklo první náboženské bratrstvo. Roku [[1708]] byl v&nbsp;[[Hradec Králové|Hradci Králové]] sv. Janu Nepomuckému oficiálně zasvěcen první [[kostel]]. Již v&nbsp;roce [[1639]] bylo v&nbsp;[[Nepomuk]]u, Janově rodišti, započato na údajném místě jeho rodného domu se stavbou [[chrám]]u, zasvěceného ovšem [[Jan Křtitel|Janu Křtiteli]]. V roce 1641 vychází česko-německo-latinský spisek Fama Posthuma s ilustracemi [[Karel Škréta|Karla Škréty]], který jako první literárně zpracovává svatojánskou legendu.

 

=== Kanonizace ===

Snaha o&nbsp;kanonizaci Jana z&nbsp;Pomuku začíná ve druhé polovině [[17. století]]. Byla spojena s pouze částečně přesným Balbínovým životopisem, který vznikl za pomoci Tomáše Pešiny z Čechorodu a Jana Ignáce Dlouhoveského. V&nbsp;josefinské době a ve větší míře od 19. století, se začaly šířit dohady, že kult Jana Nepomuckého uměle vytvořili jezuité jako nástroj [[protireformace]]. Vyvracel je fakt, že v&nbsp;této době už bylo po katolické reformaci. Naopak někteří jezuité již v&nbsp;Balbínově době věrohodnost tohoto životopisu napadli. Pekař dodává, že Balbín přibásnil životopis ne proto, že byl jezuita, ale protože byl vlastenec.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pekař | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Pekař | titul = O&nbsp;smyslu českých dějin | vydavatel = Rozmluvy | místo = Praha | rok = 1990 | isbn = 0-946352-70-4 | kapitola = Tři kapitoly z&nbsp;boje o&nbsp;sv. Jana Nepomuckého | strany = 288}}</ref>

 

| titul = Dívka přežila pád pod mlýnská kola. Zjevil se jí Jan Nepomucký

| periodikum = iDNES.cz

 

=== Hrob a náhrobek ===

[[Soubor:Dittmann - bývalý náhrobek sv. Jana Nepomuckého, 1692.jpg|náhled|Bývalý náhrobek sv. Jana Nepomuckého, rytina z roku 1692]]

Místo Janova pohřbu v&nbsp;jižním ochozu chóru katedrály před Vlašimskou kaplí bylo vyznačeno kamennou deskou se jménem v&nbsp;dlažbě. Kolem ní byla podle svědectví Žitavské kroniky od poloviny 15. století umístěna mříž. Další mříž dal zřídit svatovítský děkan [[Václav z&nbsp;Wolfenburka]] roku 1530. Další úpravy zaznamenávají analisté k&nbsp;roku 1595, 1621 a 1679, kdy arcibiskup [[Jan Bedřich z&nbsp;Valdštejna]] před oltářem sloužil bohoslužbu. Rytina z&nbsp;roku 1712 zachycuje oltářní stůl s&nbsp;rakví a tabernákl. Propagační rytiny kanonizace z&nbsp;roku 1729 zachycují stav dosavadní výzdoby.

 

Roku [[1849]] publikuje [[Ferdinand Břetislav Mikovec]] teorii, podle níž pravým důvodem „umělého vytvoření“ postavy sv. Jana, jeho kanonizace v [[18. století]] a podporovaného kultu byla snaha zastínit kult [[Jan Hus|Mistra Jana Husa]]. Základem argumentace odpůrců kultu sv. Jana se stala roku [[1855]] kniha [[Otto Abel]]a ''Legenda o svatém Janu Nepomuckém''. Po vzniku [[Československo|Československé republiky]] docházelo v letech [[1919]] až [[1920]] k vlně ničení nepomucenských památek.<ref>Pekař, str. 311</ref> Během pozdější doby bylo prokázáno, že svatý Jan Nepomucký je Johánek z&nbsp;Pomuku a tím vyvrácen omyl Václava Hájka z&nbsp;Libočan (ovšem ne jediný).

V&nbsp;ideovém prostředí první republiky se Jan Nepomucký stal jedním z&nbsp;témat tzv. [[Spor o smysl českých dějin|sporu o&nbsp;smysl českých dějin]]. Roku [[1921]] k&nbsp;diskuzi v&nbsp;''[[Národní listy|Národních listech]]'' mezi [[Jan Herben|Janem Herbenem]] a [[Josef Pekař|Josefem Pekařem]]. Pekařovy články byly shrnuty a vydány jako ''Tři kapitoly z&nbsp;boje o&nbsp;sv. Jana Nepomuckého'', kde se brání tomu, aby se osoba sv. Jana Nepomuckého stavěla proti osobě Husově.

 

 

== Úcta ke sv. Janu ==

První, kdo začal pěstovat úctu ke svatému Janu Nepomuckému, byli ihned po jeho vynesení z Vltavy 14. dubna 1393 [[Řád křižovníků s červeným srdcem|Křižovníci s červeným srdcem]] – cyriaci. V té době byl jejich generálním převorem Jan (3. generální převor od přenesení sídla řádu do Prahy – generálním převorem 1373–1403). Uložili Nepomukovo tělo ve svém kostele sv. Kříže, a na tom místě prvního pohřbení později zbudovali chrámovou kapli k&nbsp;jeho úctě. Vikář cyriaků Kolumbán Grummelmeyer (vikářem od roku 1709–1717) tuto úctu dále rozvíjel. Jeho nástupce Jan Mändl ze Steinfelsu (1717–1730) se účastnil příprav svatořečení Jana Nepomuckého. Probošt Jan M. Heinfeld dal v Brokofově dílně vytesat sochu Jana Nepomuka jako almužníka; socha stála nejdříve na Svatojanském náměstí (dnes Náměstí Curieových), po asanaci Židovského Města byla přenesena před kostel sv. Ducha v Dušní ulici. Cyriaci společně s jezuity a s křižovníky s červeným křížem pořádali každoročně večer před Janovým svátkem až do 15. května 1783 slavný průvod lodí na Vltavě až ke Karlovu mostu, kde se u jeho sochy modlili litanie. K těmto oslavám byly zkomponovány hudební skladby význačných pražských skladatelů (např. Františka Xavera [[František Xaver Brixi|Brixího]]). Slavnosti byly zakázány stejně jako všechny ostatní katolické pouti dekretem císaře Josefa II. z roku 1783. Dnes na ně navazují současné [[Svatojánské slavnosti Navalis]].

 

| místo = Praha

| rok = 1993

}}

* [[František Xaver Stejskal|STEJSKAL, František X.]], ''Svatý Jan Nepomucký''. 2 sv. Praha 1921-22.