Verze z 5. 5. 2018, 15:41 editovat Upíří historik (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 3 601 editací →‎Přehled dědičných členů: Doplnění a opravy k datacím ukončení členství dle knihy F. Lanjuse značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 1. 3. 2019, 17:30 editovat zrušit editaci VitVit (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 43 569 editací napřímení odkazů značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 1: [[Soubor:Wien Parlament um 1900.jpg\|náhled\|400x400pixelů\|Budova rakousko-uherského parlamentu v Vídni]] '''Panská sněmovna''' (německy ''Herrenhaus'') byla [[horní komora]] [[Říšská rada (Rakousko)\|Říšské rady]] (''Reichsrat''), [[parlament]]u [[Rakousko-Uhersko\|Rakouska-Uherska]]. Byla zřízena v roce 1861 [[Únorová ústava\|Únorovou ústavou]] a přetrvala až do konce monarchie v roce 1918. Řádek 6 ⟶ 7: * hlavy „zámožné šlechty“ – šlechtici, kterým císař udělil právo dědičně zasedat v Panské sněmovně (z českých rodů např. [[Kinští]], [[Kolovratové]], [[Šlikové]], [[Žerotínové]] nebo [[Chotkové z Chotkova\|Chotkové]]). [[Ex officio]], tedy "z moci úřední" [[arcibiskup]]ové a ti [[biskup]]ové, kterým náležela [[Kníže-biskup\|knížecí]] hodnost: arcibiskup [[Arcidiecéze vídeňská\|vídeňský]], [[Arcidiecéze salcburská\|salcburský]], [[Arcidiecéze goricijská\|gorický]], [[Zadar\|zadarský]], [[Arcidiecéze pražská\|pražský]], [[Arcidiecéze olomoucká\|olomoucký]], tři arcibiskupové [[Lvov\|lvovští]] (římsko-, [[Řeckokatolická církev\|řecko]]- a [[Arménská katolická církev\|arménsko-katolický]] a [[Pravoslaví\|pravoslavný]] arcibiskup [[Černovice (Ukrajina)\|černovický]], ~~biskup~~ [[~~Tridentské~~Seznam ~~biskupství~~tridentských biskupů a ~~knížectví~~arcibiskupů\|biskup tridentský]], [[Arcidiecéze lublaňská\|lublaňský]], [[~~Biskupství~~Seznam ~~brixenské~~brixensko-bolzanských biskupů\|brixenský]], [[Sankt Andrä (Korutany)\|lavantský]], [[Diecéze ~~Gurk~~gurská\|~~gurcký~~gurský]], [[Diecéze Graz-Seckau\|seckovský]], [[Arcidiecéze vratislavská\|vratislavský]] a [[Arcidiecéze krakovská\|krakovský]]. V letech 1861-1865 (před ztrátou [[~~Království lombardsko~~Lombardsko-benátské království\|Benátska]] a [[Rakousko-uherské vyrovnání\|vyrovnáním]] s [[Uhersko\|Uhrami]]) měli ve sněmovně právo zasedat taktéž [[Seznam udinských biskupů a arcibiskupů\|arcibiskup z Udine]], [[Seznam benátských patriarchů\|benátský patriarcha]] (od r. 1862), řecko-katolický arcibiskup z [[Alba Iulia\|Alba-Iulie]] a (od r. 1863) [[Sedmihradsko\|sedmihradský]] řecko-pravoslavný arcibiskup.<ref>{{Citace monografie \| příjmení = Županič \| jméno = Jan Řádek 30 ⟶ 31: Dědiční členové měli mezi sebou pořadí dle [[Šlechtický titul\|šlechtického titulu]], který nosili a "uvnitř" svého ranku měli pořadí od nejstarší rodiny k nejmladší. členy tedy byly hlavy následujících rodin: tři [[Německý spolek\|suverénní knížecí rody]]: [[Lichtenštejnové]] (čtyři větve: [[Seznam lichtenštejnských knížat\|panující]], [[Moravský Krumlov\|moravskokrumlovská]], [[Hollenegg\|hollenežská]] a [[Neulengbach\|neulengbašská]]), [[~~Dynastie Sasko-Kobursko-Gothajská~~Koburkové\|Sasko-Kobursko-Gotha]] (katolická větev S.-K.-[[Koháryové\|Koháry]]) a [[Leopold ze Schaumburg-Lippe\|Schaumburg-Lippe]] ([[Náchod\|náchodská]] větev) sedmnáct (ve skutečnosti šestnáct) [[Seznam mediatizovaných rodů#Knížecí rody\|dříve suverénních knížecích rodin]] podle hodnosti:<ref>Jejich hodnost se počítala podle data získání virilního hlasu na [[Říšský sněm (Svatá říše římská)\|říšském sněmu]], pokud jej nezískali, pak podle stáří knížecího titulu, ovšem s tím, že i kníže s nejstarším titulem stál až za posledním knížetem, který získal virilní hlas.</ref> [[Lobkovicové]] (dvě větve, [[Roudnické vévodství\|roudni<nowiki/>cká]] i [[Mělník\|mělni<nowiki/>cká]]), [[Ditrichštejnové]] (nepřijali členství),<ref>Poslední Ditrichštejn navíc nepřijal ani knížecí titul, fakticky tedy již ani nešlo o knížecí rod. </ref> [[Auerspergové]] ([[Vlašim\|vlašimská]] větev), [[Fürstenbergové]] (česká sekundogenitura), [[Schwarzenbergové]] (dvě větve, [[Hluboká nad Vltavou\|hlubo<nowiki/>cká]] i [[Orlík nad Vltavou\|orlická]]), [[Thurn-Taxisové]], Auerspergové ([[Žleby\|žlebská]] větev),<ref>Žlebští Auerspergové získali knížecí titul teprve roku 1746, virilního hlasu tato samostatná větev nedosáhla.</ref> [[Johann Karl Khevenhüller-Metsch\|Khevenhüllerové]], [[Colloredové\|Colloredo-Mannsfeld]] (knížecí větev), [[Hohenlohe]]-Langenburgové (česká katolická větev), [[Starhembergové]], [[Orsini-Rosenberg]], [[Schönburg-Hartensteinové\|Schönburg-Hartenstein]], [[Salm-Reifferscheidt-Raitz\|Salm-Raitz]], [[Metternichové]], [[Windischgrätzové]] ([[Alfred Windischgrätz\|Alfredova]] větev) a [[Trauttmansdorffové]] (knížecí [[Horšovský Týn\|horšovotýnecká]] větev) šestnáct (ve skutečnosti patnáct) titulárních [[Kníže\|knížat]] podle stáří knížecího titulu: [[Andrzej Lubomirski\|Lubomirští]], [[Porcia (šlechtický rod)\|Porcia]], [[Lambergové]] (knížecí větev, neúčastnili se), [[Kinští]] (knížecí větev), [[Clary-Aldringenové]], [[Paarové]], [[Czartoryští]],<ref name=":1">Těmto rodům nebyl z různých důvodů uznán rank podle data jejich prvního povýšení do hraběcího nebo knížecího stavu. Czartoryští byli na říšská knížata povýšeni r. 1623, což nebylo kvůli nedochovaným listinám uznáno (rank dle haličského knížecího titulu r. 1785), ze stejného důvodu nebyl uznán říšský hraběcí titul Lanckorońských (1355, rank dle haličského povýšení r. 1783). Rodu Thurn und Valsassina nebyla uznána hodnost dle prokazatelného povýšení do říšského hraběcího stavu (1541) ani dle jeho prvního potvrzení v Rakousku (1543), ale až dle posledního potvrzení titulu v Rakousku (1572), což rod zařadilo až za Tarnowské (říšská hrabata 1547). Hrabata z Brandisu byla povýšena říšská hrabata r. 1641, ovšem toto povýšení nebylo platné, neboť tito si nenechali vystavit nobilitační diplom a nezaplatili za něj. Proto se jejich hraběcí hodnost datuje od nového povýšení r. 1654.</ref> [[Eustachy Stanisław Sanguszko\|Sanguszkové]], [[~~Windisch-Graetzové\|~~Windischgrätzové]] ([[Weriand Windisch-Graetz\|Weriandova]] větev), [[Collaltové]], [[Rohanové]], [[Sapiehové]], [[Neippergové#Montenuovo\|Montenuovo]], [[~~Dietrichštejnové~~Ditrichštejnové]] (z rodu [[Mensdorff-Pouilly\|Mensdorf-Pouilly]]), [[Beaufort-Spontinové]] a [[Thun-Hohensteinové]] (knížecí [[Děčín\|děčínská]] větev). čtyři [[Seznam mediatizovaných rodů#Hraběcí rody\|dříve suverénních hrabata]] podle data získání [[Říšské stavy\|říšského stavovství]]: [[Schönbornové\|Schönbornové z Buchheimu]] (tzv. česká větev),<ref>Tato rodová větev sice přímo pochází z vládnoucího rodu, není ale považována za samostatnou mediatizovanou linii a její hlava nemá nárok na titul [[Osvícenost]]. Naopak v Rakousku usazená mediatizovaná větev rodu s velkým fideikomisem členství v panské sněmovně nezískala.</ref> [[Wurmbrandt-Stuppach]], [[Kuefsteinové\|Kuefstein]]-[[Greillenstein (zámek)\|Greillenstein]], [[Harrachové\|Harrach]]-[[Bruck an der Leitha\|Bruck]] 64 rodů titulárních hrabat (72 hlasů dle rodových větví) podle stáří hraběcího titulu:<ref>V případě více větví stejného rodu (a tedy stejně starého hraběcího titulu), jsou větve řazeny podle stáří dědičného členství v panské sněmovně.</ref> [[Šlikové]], [[Lodronové]], [[Hardekové]], [[Montecuccoli]]-Laderchi, [[Jan Józef Tarnowski\|Tarnowští]], Thurn und Valsassina,<ref name=":1" /> [[Buquoyové]], [[Althannové]], [[Trauttmansdorffové]] (hraběcí [[Gleichenberg\|gleichenberská]] větev),<ref name=":0">Tyto rodové větve se oddělily ještě dříve, než jejich příbuzní získali v [[Svatá říše římská\|říši]] vlastní [[Říšská bezprostřednost\|bezprostřední]] panství a vládnoucí postavení spolu se [[Říšské stavy\|stavovstvím]]. Nejde tedy v žádném smyslu o dříve panující rody.</ref> [[~~Czerninové~~Černínové z Chudenic]], Czernin-[[Morzinové\|Morzin]], [[Valdštejnové]], [[Thun-Hohensteinové]] (hraběcí [[Klášterec nad Ohří\|klášterecká]] větev), Thun-Hohensteinové ([[Děčín\|děčínská]] větev, od r. 1911 knížata), [[Franz Attems\|Attemsové]], [[Edmund Attems\|Attemsové-Gilleis]], [[~~Des Fours~~Desfoursové]], [[Kounicové]], [[Herbersteinové]], [[Nosticové]] ([[Planá\|planská]] větev),<ref>Planskou větev Nosticů tvořily de facto větve dvě, z nichž druhá nastoupila r. 1890 po vymření předchozí a zdědila i její místo v panské sněmovně.</ref> Nosticové ([[Sokolov\|sokolovská]] větev), [[Ungnadové z Weißenwolffu]], [[Vetterové z Lilie]], [[Abensperg-Traun]] ([[Petronell-Carnuntum\|petronellská]] větev),<ref name=":2">Primogeniturní petronellská větev vymřela již r. 1869, dědicem majetku i hlasu ve sněmovně se stal hrabě Otto z linie Traun-Meißau. Musel se ovšem vzdát vlastního fideikomisu a hlasu na sněmu. Svůj původní majetek odevzdal příbuzným, kteří mohli pokračovat v členství za Meißau byli do sněmovny přijati 5. září 1871.</ref> Abensberg-Traun-[[Maissau\|Maißau]],<ref name=":2" /> [[Brandis\|Brandisové]],<ref name=":1" /> [[Gotthard Trapp\|Trapp]], [[Serényiové]], [[Šternberkové]], [[Lambergové]]-[[Ottenstein]], [[Carl Lamberg\|Lambergové]]-[[Pöllau]]-Feistritz, [[~~Kolowratové~~Kolovratové]], [[Silva-Taroucové~~\|Silva-Tarouca~~]], [[Alexander Hoyos\|Hoyos]], [[Kinští]] ([[Chlumec nad Cidlinou\|chlumecká]] hraběcí větev), [[Franz Falkenhayn\|Falkenhaynové]], [[Goëss]], [[Kálnokyové von Köröspatak\|Kálnoky]], [[Fünfkirchenové]], [[Vratislavové z Mitrovic\|Wratislavové]]-[[Netoličtí z Eisenberka\|Netoličtí]], [[Žerotínové]], [[Podstatští z Prusinovic\|Podstatští z Lichtenštejna]], [[Wilczkové]], [[Chotkové z Chotkova\|Chotkové]], [[Colloredové\|Colloredo-Mannsfeld]] (hraběcí větev),<ref name=":0" />, [[Larischové\|Larisch-Moenich]], [[Martinicové a Clam-Martinicové\|Clam-Martinicové]], [[Dzieduszycki\|Dzieduszyčtí]], [[Potočtí]]-[[Łańcut]], [[Andrzej Kazimierz Potocki\|Potočtí]]-[[Krzeszowice\|Krzeszowicze]], [[Bavorovští\|Bavorowští]], [[Haugvicové z Biskupic\|Haugwitzové]], [[Lanckorońští]],<ref name=":1" /> [[Agenor Gołuchowski mladší\|Gołuchowští]], [[Antoni Lewicki\|Lewicki]], [[Beaufort-Spontinové]] (od r. 1876 knížata), [[Westphalen (šlechtický rod)\|Westphalen]], [[Mensdorff-Pouilly]], [[Miniscalchi]] (odmítli členství), [[Papafava]] (odmítli členství), [[Jan Habsbursko-Lotrinský#Rodina\|Z Merana]], [[Kazimír Felix Badeni\|Badeni]], [[Colleoni]] (odmítli členství), [[Venier]] (odmítli členství), [[Maximilian Vrints zu Falkenstein\|Vrints]] zu [[Falkenstein]], [[Dobřenští z Dobřenic\|Dobrzenští z Dobřenic]], [[Widmannové\|Widmann-Sedlnitzky]], [[Robert Walterskirchen\|Walterskirchen]], [[Leopold Gudenus\|Gudenus]], [[Sedlničtí z Choltic]], [[Anton Ludwigstorff\|Ludwigstorff]], [[Georg Wassilko von Serecki\|Wassilko von Serecki]] devět [[Svobodný pán\|svobodných pánů]] podle stáří panského titulu: [[Georg Wilhelm von Walterskirchen\|Walterskirchen]] (hrabata od r. 1907), [[Locatelli]], [[Dalbergové]], [[Rudolf Adam von Hackelberg-Landau\|Hackelberg-Landau]], [[Leopold Gudenus\|Gudenus]] (hrabata od r. 1907), [[Ferdinand Sternbach (tyrolský politik)\|Sternbach zum Stock und Luttach]], [[Anton Ludwigstorff\|Ludwigstorff]] (hrabata od r. 1910), [[Georg Wassilko von Serecki\|Wassilko von Serecki]] (hrabata od r. 1918), [[Kocové z Dobrše]] tři [[Markýz\|markýzové]] podle stáří titulu (všichni odmítli členství): [[~~Canossa (šlechtický rod)~~Canossové\|Canossa]], [[Guidiové\|Guidi]], [[~~Cavriani~~Cavrianiové]] jeden [[Lankrabě\|lankraběcí]] rod: [[Fürstenbergové]] (větev z [[Weitra\|Weitry]]),<ref>Tato větev sice pochází z dříve vládnoucí rodiny, oddělila se ale ještě před [[Mediatizace\|mediatizací]] a není tedy [[Seznam mediatizovaných rodů\|mediatizovaným rodem]]. V roce 1843 získali v Rakousku titul [[Osvícenost]] jako zvláštní milost. </ref> Sněmovna byla otevřena 18. dubna 1861. Mnozí dědiční členové byli povoláni až po tomto datu: * 1862: Althannové, Hardekové, Kinští-hraběcí chlumecká větev a Šlikové (7. února), Thurn-Taxisové (5. dubna) * 1867: [[Schaumburg-Lippe]], Porcia a [[Beaufort-Spontinové]] (1. dubna), Fünfkirchenové (5. května), Sasko-Coburg-Gotha, Lubomirští, Thurn-Valsassina a Abensberg-Traun-Maißau (25. listopadu) * 1868: Fürstenbergové-lankraběcí větev (28. února) * 1871: [[Lichtenštejnové]]-větev [[Hollenegg]] (28. ledna) * 1873: Vrints zu Falkenstein (19. února), Hackelberg-Landau (22. dubna) * 1879: Schwarzenbergové-orlická větev, Thun-Hohensteinové-děčínská, posléze knížecí větev, Chotkové a Bavorowští (20. září) Řádek 53 ⟶ 54: * 1899: Dzieduszyčtí (8. září) * 1907: Auerspergové-žlebská větev, Tarnowští, Ditrichštejn-[[Mikulov\|Nikolsburg]], Clam-Martinicové, Veter von der Lilie, Potočtí-Krzeszowicze, Gudenus, Dalbergové a Ludwigstorff (14. června), Lewicki (27. srpna) * 1909: Hohenlohe-Langenburg, [[Žerotínové]], Kálnoky, [[Mensdorff-Pouilly]] a Westphalen (27. prosince) * 1912: Windischgrätzové-Weriandova větev, Wurmbrand-Stuppach, Colloredo-Mannsfeldové-hraběcí větev, Czerninové-Morzin, Serényové, Dobřenští z Dobřenic, Sedlničtí z Choltic, Kocové z Dobrše a Locatelli (26. února) * 1917: Lichtenštejnové-větev [[Neulengbach]], Attemsové-Gilleis, Des Fours, Lambergové-Pöllau-Feistritz-hraběcí větev, a Widmannové-Sedlnitzky (19. května), Wassilko von Serecki (1. srpna) Sedm rodů náleželo mezi šlechtu [[~~Království lombardsko~~Lombardsko-benátské království\|Benátského království]] a bylo v roce 1866 oficiálně vyškrtnuto, v předchozím období se však zasedání neúčastnili: * markýzové Canossa, Cavriani a Guidi, hrabata Venier, Colleoni, Miniscalchi a Papafava (v předchozím období se však zasedání vůbec neúčastnili) * kníže Collalto (cítil se být zástupcem [[~~Markrabství~~Moravské ~~moravské~~markrabství\|Moravy]], kde ležel i jeho [[Svěřenství\|fideikomis]] [[Brtnice]], v l. 1861-1865 byl ve sněmovně aktivní, přesto byl roku 1866 proti své vůli zbaven členství) Pět rodů za dobu existence panské sněmovny vymřelo: * knížata Ditrichštejnové-[[Mediatizace\|mediatizovaná]] větev (1864), Lichtenštejnové-Moravský Krumlov (1908), hrabata Wratislavové-Netoličtí (1867), Abensbergové-Traun-[[Petronell-Carnuntum\|Petronell]] (1871) a Ungnadové z Weissenwolffu (1917) Dva rody nedodržely ustanovení zakladatele fideikomisu na který se mnohdy vázal hlas v panské sněmovně (hlavy rodů uzavřely [[Morganatické manželství\|morganatické sňatky]]) a proto o členství přišly: * knížata Lambergové (1862), hrabata [[Šlikové]] (1906) Tři rody přišly o členství neboť ztratily v dědické generaci rakouské (předlitavské) občanství (tato podmínka ale byla prominuta Thurn-Taxisům): * princové Sasko-Coburg-Gotha (1881), knížata Porcia (1896), hrabata Lodronové (1880) Řádek 77 ⟶ 78: Tři rody neměl v době rozpuštění sněmovny svého zástupce z důvodu nezletilosti: * knížata [[Paarové]] (1903), [[Orličtí Schwarzenbegové\|Schwarzenbegové-Orlík]] (1914), hrabata Potočtí-Krzeszovicze (1908, otec nezletilého, hrabě [[Andrzej Kazimierz Potocki\|Andrzej Kazimierz]] byl zavražděn) V jednom rodě odmítl po smrti aktivního člena odmítl jeho bratr jako poslední svého rodu užívat členství ve sněmovně Řádek 86 ⟶ 87: V jednom rodě se nástupci dosavadního dědičného člena z věkových a zdravotních důvodů neujali členství: * hrabata Ungnadové z Weissenwolffu (1912, rod vymřel r.v roce 1917) Dvěma rodům nebyl povolán nástupce z důvodu brzkého zániku monarchie, jejich zástupci zemřeli v roce 1918: Řádek 94 ⟶ 95: Jeden rod se nikdy neúčastnil z důvodů stáří i důvodů politických (povoláni 1861) * knížata Collaltové (kníže [[Eduard IV. Alfons Collalto\|Eduard]] se neúčastnil z důvody stáří a nemoci (†1862), jeho syn [[Emanuel Josef Antonín Collalto\|Emanuel]] (†1924) se dobrovolně stáhl do soukromého života, protože sympatizoval s [[Risorgimento\|italským sjednocovacím hnutím]] a stál na stejných politických pozicích, jako zástupci sedm rodů z Benátska, kteří odmítli dědičné členství. Emanuel sice vlastnil v Benátsku rozsáhlý majetek, v panské sněmovně měl ale být zástupcem [[~~Markrabství~~Moravské ~~moravské~~markrabství\|Moravy]], kde ležel i jeho [[Svěřenství\|fideikomis]] [[Brtnice]]) {{Viz též\|Seznam knížecích nobilitací Rakouského císařství#Dědičné členství knížecích rodů v panské sněmovně}} == Odkazy ==

Panská sněmovna: Porovnání verzí