Věcný katalog: Porovnání verzí

'''Věcný katalog''' je druh [[sekundární informační zdroj| sekundárního informačního zdroje]], v němž jsou řazeny [[katalogizační záznam|katalogizační záznamy]]y dokumentů dané knihovny nebo knihoven (v případě [[souborný katalog|souborných katalogů]]) dle obsahových, věcných hledisek. Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy TDKIV definuje věcný katalog (subject catalogue) jako ''„lístkový katalog, v němž jsou pro řazení záznamů určující věcné údaje o dokumentech.“''<ref name="věc.katalog" /> Avšak v současné době, kdy je většina knihovních procesů částečně či dokonce plně automatizována, je třeba chápání dané definice rozšířit také o věcné katalogy v elektronické podobě. Ačkoliv tyto katalogy nemají vlastní "samostatnou podobu", jak tomu je u katalogů lístkových, vyhledávání katalogizačních záznamů v elektronickém katalogu dle obsahových, věcných údajů lze pojmout jako svébytnou formu věcného katalogu. Pokud odhlédneme od formy, rozlišujeme dva druhy věcných katalogů: ''předmětový'' a ''systematický''.

V předmětovém katalogu jsou záznamy dokumentů řazeny abecedně dle prvního slova [[předmětové heslo| předmětového hesla]] (PH). Tvorba předmětových hesel vychází z normy ČSN ISO 5127-2003. Podle této normy je PH ''„záhlaví užívané k uspořádání záznamů dokumentů s podobným obsahem.“''<ref name="před.heslo" /> Výstižnější definici nabízí databáze TDKIV. Dle ní je PH ''„jednoslovný nebo víceslovný formálně upravený výraz používaný pro vyjádření obsahu, popř. i formy dokumentu.“''<ref name="před.heslo" />

Předmětové heslo může být buď jednočlenné, např. ''rodina'', nebo vícečlenné, např. ''sociálně ohrožené rodiny''. Tato vícečlenná hesla tvoří tzv. ''řetězec předmětového hesla''. V prostředí manuálně zpracovávaných katalogů bylo nezbytným pravidlem při vytváření těchto hesel zachovávání [[substantivní inverze]], kdy byl kladen maximální důraz na slovo v řadicí pozici.<ref name="řadpoz" /> V současné době (21. stol.) se však díky možnostem strojového zpracování a fulltextového vyhledávání od užívání substantivní inverze upouští a je preferován přirozený pořádek slov. Předmětová hesla nemohou být tvořena volně, pouze na základě obsahové analýzy dokumentu, ale vždy musí vycházet také z platného [[soubor autorit| souboru autorit]].

Soubor autorit je tvořen ověřenými a unifikovanými jmennými nebo věcnými selekčními údaji, určenými pro zpracování a vyhledávání dokumentů.<ref name="autority" /> Je opatřen nezbytným odkazovým aparátem, který tvoří sytém odkazů: '' [[vylučovací odkaz| vylučovacích]], [[přidružovací odkaz| přidružovacích]], [[nadřazený pojem| nadřazených pojmů]] a [[podřazený pojem| podřazených pojmů.]]''

Předmětová hesla tak patří k [[prekoordinovaný selekční jazyk| prekoordinovaným selekčním jazykům]], tzn. že ''„jednotlivá slova jsou syntakticky uspořádána již v průběhu pořádání a označování témat dokumentů příslušnými znaky se děje před uložením do informační paměti.''“<ref name="prekoor" /> Všechna předmětová hesla ze souboru autorit jsou opatřena znaky [[MDT]] a jsou tak propojena se systematickým katalogem.

Téma dokumentu však může být vyjádřeno také [[klíčové slovo|klíčovými slovy]]. Ta naopak patří k  [[postkoordinované selekční jazyky| postkoordinovaným selekčním jazykům]], tzn. že jednotlivá, vzájemně izolovaná slova nebo sousloví jsou k sobě přiřazována volně, bez pevně stanovené podoby zápisu, a to na základě formulace [[rešeršní dotaz|rešeršního dotazu]]. Klíčová slova jsou chápána jako „''informačně významné lexikální jednotky, které vyjadřují co nejpřesněji obsah (předmět, dílčí téma) dokumentu.''“<ref name="klíč" /> Zapisují se v přirozeném pořádku slov. V katalogizačních záznamech je v současné době zápis klíčových slov omezen na nezbytně nutné případy, kdy téma nelze vyjádřit předmětovými hesly z důvodu jeho novosti, nízké frekventovanosti nebo specifičnosti. Důvodem omezení tohoto zápisu je zahlcení záznamů nepotřebnými údaji a následná redukce dat.

V Česku je nejčastěji užívanou systematickou klasifikací MDT. MDT bylo u nás uplatňováno již v předpočítačové éře při tvorbě lístkových katalogizačních záznamů a katalogů. Jednalo se tehdy ještě o využívání plné notace MDT. V roce 1989 došlo k nahrazení této notace její zjednodušenou verzí obsahující pouze vybrané znaky MDT (v rozsahu přibližně 61.000 znaků). Garantem za zpracování v národním jazyce a za agendu MDT v ČR se po dohodě s Konsorciem v Haagu stala [[Národní knihovna ČR]]. Na základě této dohody došlo ke zpracování souboru znaků MDT (UDC Master Reference File – MRF), jež je užíván do současnosti. ''„Znaky MDT jsou určeny k systematickému zařazení tématu publikace do příslušného vědního oboru.“''<ref name="MDT" /> Rovněž systematické selekční jazyky patří k prekoordinovaným selekčním jazykům.

* ENGELSON, Leslie. Correlations between Title Keywords and LCSH Terms and Their Implication for Fast-Track Cataloging. ''Cataloging & Classification Quarterly.'' 2013, roč. 51, č. 6, s. 697-727. DOI: 10.1080/01639374.2013.779351.

* MCGOVERN, James E. Subject Cataloging: A Beacon for Readers in Search of Books. ''Contemporary Sociology''. 1999, roč. 28, č. 2, s. 142-143.