Verze z 2. 9. 2018, 03:23 editovat InternetArchiveBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 358 171 editací Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta9) ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 28. 2. 2019, 12:49 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 1: [[Soubor:Europe (1896), Germanic ethnic groups.png\|~~thumb~~náhled\|upright=1.3\|Etnografická mapa Evropy z ''The Times Atlas'' (1896), kde jsou germánsky mluvící etnika zobrazena odstíny růžové: {{Legenda\|#D07072\|Němci}} {{Legenda\|#EE9B8D\|Angličané}} Řádek 11: Myšlenky o národním a jazykovém příbuzenství všech Germánů se objevovaly už v předchozích staletích, nesledovaly však přímo politické cíle. Výrazně se aktualizovaly v [[Napoleonské války\|napoleonských válkách]], kdy v důsledku politické rozdrobenosti Německa bojovali například 1806 Bavoři a Sasové proti Prusům a Rakušanům. Pangermánské myšlenky se pak na jedné straně omezily na německy mluvící etnika, případně Holanďany a Skandinávce, na druhé straně začaly politicky působit. [[Heinrich Heine]], [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel\|G. W. F. Hegel]] a další podporovali německé národní uvědomění. Německá celní unie (1819), rychlá [[industrializace]] a celkový vzestup německých zemí vedly k požadavku jednotného národního státu, který ovšem narazil zejména na rakouský odpor. Němečtí revolucionáři roku 1848, například [[Richard Wagner]] nebo [[bratři Grimmové]], zastávali myšlenku národního státu. Podle autora pozdější hymny "''Deutschland, Deutschland''" H. von Fallersleben měl sahat od řeky [[Máza\|Meuse]] po litevskou [[Klaipėda\|Klaipédu]] (''Memel'') a od italské [[Adiže]] po [[Dánsko]]. [[Soubor:Greater Germanic Reich.png\|~~thumb~~náhled\|upright=1.3\|Cílové hranice Velkoněmecké říše podle ''Generalplan Ost'' a jiných zdrojů.<ref>{{Citace elektronického periodika \|titul=Utopia: The 'Greater Germanic Reich of the German Nation'. Institut für Zeitgeschichte, München – Berlin 1999 \|url=http://www.obersalzberg.de/utopie-grossgermanisches-reich.html?&L=1 \|datum přístupu=2013-04-21 \|url archivu=https://web.archive.org/web/20131214200221/http://www.obersalzberg.de/utopie-grossgermanisches-reich.html?&L=1 \|datum archivace=2013-12-14 \|nedostupné=ano }}</ref>]] Po porážce Rakouska 1866 prosadil kancléř [[Otto von Bismarck]] "[[Maloněmecká koncepce\|Maloněmeckou koncepci]]" bez Rakouska, aby posílil pruskou hegemonii. Po porážce Francie 1871 vznikla [[Německá říše]] a její úspěchy oživily nový, vyloženě imperiální pangermanismus. Vlivní autoři jako [[Friedrich List]] nebo [[Paul de Lagarde]] propagovali expanzivní politiku germanizace a kolonizace, zejména na východ a na [[Balkán]], případně na Blízký Východ. Dosavadní "méněcenné" obyvatelstvo, zejména židovské a slovanské, je podle nich třeba nahradit Němci, kteří potřebují "životní prostor" (''Lebensraum''). V Rakousku podobné myšlenky propagoval [[Georg von Schönerer]], který inspiroval [[Adolf Hitler\|Hitlera]], velký ohlas měly také v Norsku ([[Bjørnstjerne Bjørnson]], [[Knut Hamsun]], [[Henrik Ibsen]]). Přirozenou reakcí na pangermanismus byl [[panslavismus]], který prošel obdobným vývojem. Řádek 34: * {{Commonscat}} * {{Otto\|heslo=Pangermanismus}} {{Autoritní data}} [[Kategorie:Německý nacionalismus]]

Pangermanismus: Porovnání verzí