Carmen: Porovnání verzí

V&nbsp;dubnu 1883 Carvalho nakonec obnovil ''Carmen'' v&nbsp;Opéra-Comique s&nbsp;francouzskou sopranistkou [[Adèle Isaac]]ovou, v nedostatečně nazkoušené inscenaci zbavené některých kontroverzích prvků originálu. Carvalho byl kritiky napadán za to, že vytvořil parodii toho, co bylo považováno za mistrovské dílo francouzské opery; nicméně tato verze si získala oblibu veřejnosti a hrála se ve vyprodaných sálech. V&nbsp;říjnu Carvalho podlehl nátlaku a inscenaci pozměnil; do role Carmen vrátil zpět Galli-Marié a obnovil partituru a libreto do formy z&nbsp;roku 1875.<ref>Dean 1965, str. 130–31</ref>

 

V&nbsp;Českých zemích byla Carmen poprvé provedena roku 1880 a to německy v pražském [[Stavovské divadlo|Stavovském divadle]].<ref>{{Citace periodika|url=http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=ptb&datum=18800328&query=%22carmen%22&ref=anno-search&seite=5|periodikum= Prager Tagblatt|datum= 28. 3. 1880|strany=5-6|titul=Theater, Kunst und Literatur. Carmen (německy)}}</ref> V&nbsp;češtině byla provedena [[Národní divadlo|Národním divadle]] 3.&nbsp;ledna 1884 v&nbsp;překladu [[Eliška Krásnohorská|Elišky Krásnohorské]].<ref>{{Citace elektronické monografie |titul=Georges Bizet |vydavatel=Národní Divadlo | url=https://www.narodni-divadlo.cz/cs/umelec/georges-bizet | ref=harv | datum přístupu=2018-02-09}}</ref> Představení dirigoval [[Mořic Stanislav Anger|Mořic Anger]], režíroval je František Hynek. Roli Carmen zpívala sopranistka [[Irma Reichová]], Dona Josého Antonín Vávra, Escamilla František Hynek a Micaëlu Marie Laušmanová. Do konce roku 1884 byla Carmen v&nbsp;Národním divadle provedena celkem devatenáctkrát.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul=Carmen (Opera) |vydavatel=Národní Divadlo | url=http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Inscenace.aspx&ic=784&pn=256affcc-f002-2000-15af-c913k3315dpc | ref=harv | datum přístupu=2018-02-09}}</ref> Tehdejší Divadelní listy ocenily výkon Irmy Reichové v&nbsp;roli Carmen při premiéře: „Síla hlasu jejího stoupala až ku rozhodnému výsledku finálnímu, tak že posluchače zajímati, ba unášeti dovedla“. A&nbsp;ocenily i&nbsp;pečlivé přípravy a provedení kapelníkem Angrem, i&nbsp;„dosti hladký“ překlad Elišky Krásnohorské. Hodnocení hudební složky se neslo v&nbsp;duchu mírné kritiky: „Provedení opery té na divadle českém stihlo intence skladatelovy trefným obsazením a skvělou výpravou v&nbsp;míře dokonalé; neboť bez těchto závažných činitelů musela by značně utrpěti partitura, jež se právě vznešenosti své hudební dikce neb dokonce vymožeností nejnovější doby, jíž náleží, nevyznamenává.“

<ref>{{Citace periodika

 

Dean komentoval toto pokřivení dramatické složky, způsobené potlačením dialogů; výsledný efekt je podle něj to, že děj se pohybuje vpřed „v sérii trhaných skoků namísto hladkého přechodu“, a že většina vedlejších postav je značně upozadněna.<ref name="D218"/><ref>McClary, str. 18</ref> Teprve koncem 20. století zdomácněly dialogové verze v&nbsp;operních domech mimo Francii, ale stále neexistuje žádné všeobecně uznávaná celková partitura. Vydání německého muzikologa Fritze Oesera z&nbsp;roku 1964 se pokusilo vyplnit tuto mezeru, avšak podle Deana neuspokojivě. Oeser znovu navrátil materiál odstraněný Bizetem během prvních zkoušek a ignoroval mnoho z&nbsp;pozdních změn a zlepšení, které skladatel udělal bezprostředně před prvním provedením;<ref name="Grove"/> podle Susan McClaryové tak „bezděčně konzervuje raný náčrt opery jako definitivu“.<ref name="McC"/> Na počátku 21. století Robert Didion a Richard Langham-Smith připravili nové edice, vydané Schottem, respektive Petersem.<ref name="Wright">Wright, str. Xviii-xxi</ref> Každý se výrazně odchyluje od Bizetovy vokální partitury z&nbsp;března 1875, publikované během jeho života poté, co Bizet osobně opravil korekturní výtisk; Dean se domnívá, že tato vokální partitura by měla být základem jakékoli standardní edice.<ref name="Grove"/> Lesley Wrightová, současná bizetovská badatelka, poznamenává, že na rozdíl od jeho krajanů [[Jean-Philippe Rameau|Rameaua]] a [[Claude Debussy|Debussyho]] Bizetovi nevyšlo kritické vydání jeho hlavních děl;<ref>Wright, str. Ix-x</ref> pokud by se mělo objevit, říká: „lze očekávat, že nějaký další badatel se pokusí upřesnit detaily této živé partitury, která fascinuje veřejnost i&nbsp;umělce po více než sto let.“<ref name="Wright"/> Nicméně obliba ''Carmen'' přetrvává; podle Macdonalda: „Nezapomenutelnost Bizetových melodií bude udržovat hudbu Carmen živou na věčné časy“ a její status populární klasiky nemá obdobu se žádnou jinou francouzskou operou.<ref name="OMO2"/>

 

== Hudba ==