Mesiáš (Händel): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
úpravy formulací, - opakované "pořádně/pořádné", - opakovaná vycpávková slova
Řádek 103:
 
=== Londýn 1743–1759 ===
Když Händel 23. března 1743 ''Mesiáše'' uvedl v londýnském&nbsp;[[Royal Opera House|Královském divadle v&nbsp;Covent Garden]], vřelé dublinské přijetí se neopakovalo. Avogliová a Cibberová byly opět hlavními sólistkami; k&nbsp;nim se připojil tenorista [[John Beard]], veterán Händelových oper, bas Thomas Rheinhold a další dvě sopranistky Kitty Cliveová a slečna Edwardsová.<ref>Shaw, str. 31–34</ref> První uvedení byloprovázely zastíněnonegativní komentářinovinové v novinách o tomkomentáře, žepokládající téma díla jeza příliš vznešené, nežpro abydivadelní seuvedení, předvádělonavíc v&nbsp;divadle, navícpodání profánnímiprofánních zpěvačkamizpěvaček-herečkamihereček jako jsoubyly Cibberová a Cliveová. Ve snaze takové názory vyvrátit se Händel v&nbsp;Londýně vyhýbal názvu ''Mesiáš'' a prezentoval dílo jako „Nové posvátné oratorium“.<ref name="B24">Burrows (1991), str. 24–27</ref> JakPodle bylosvého jeho zvykem,zvyku upravil hudbu tak, aby vyhovovala obsazeným zpěvákům. Pro Cliveovou napsal novou verzi ''A&nbsp;hle, zjevil se jim anděl Páně'', kterou v budoucnu již nikdy nepoužil. Přidal tenorovou píseň pro Bearda ''Po celé zemi se rozlehl jejich hlas'', která se objevila v&nbsp;Jennensově originálním libretu, ale nikoli v&nbsp;dublinských provedeních.<ref name="B30">Burrows (1991), str. 30–31</ref>
 
Zvyk stát během&nbsp;sboru ''Aleluja'' se odůvodňuje tím, že to prýúdajně na londýnské premiéře udělal král [[Jiří II. (britský král)|Jiří II.]], a proto všichni měli povinnost také povstat. Neexistují však přesvědčivé důkazy o&nbsp;tom, že král byl na premiéře přítomen ani že se zúčastnil jakéhokoli pozdějšího představení ''Mesiáše''; první zmínka o zvyku stát se objevuje v&nbsp;dopise z&nbsp;roku 1756, tři roky před Händelovou smrtí.<ref>Luckett, str. 175</ref><ref>Burrows (1991), str. 28–29</ref>
[[Soubor:Microcosm of London Plate 037 - Foundling Hospital.jpg|náhled|vlevo|Kaple londýnského sirotčince ''Foundling Hospital'', místo konání pravidelných charitativních představení Mesiáše od roku 1750 |alt=Obraz pohledu do velké, vysoké a protáhlé místnosti, na třech stranách sedí stovky lidí.]]
Zpočátku chladnější přijetí ''Mesiáše'' v&nbsp;Londýně vedlo Händela k&nbsp;tomu, aby počet představení toho roku snížil z plánovaných šesti na tři a vůbec neuváděl dílo v&nbsp;roce 1744&nbsp;– ke značné nelibosti Jennense, jehož vztahy s&nbsp;skladatelem dočasně ochladly.<ref name="B24"/> Na Jennensovu žádost provedl Händel v&nbsp;hudbě pro nové nastudování v&nbsp;roce 1745 několik změn: ''Po celé zemi se rozlehl jejich hlas'' přepsal pro sbor, sopránová píseň ''Jásej velice'' byla zkrácena a transpozice pro hlas Cibberové byly vráceny do původní sopránové polohy.<ref name="B41">Burrows (1991), str. 41–44</ref> Jennens napsal 30.&nbsp;srpna 1745 Holdsworthovi: „[Händel] vytvořil skvělou zábavu, i&nbsp;když ne tak dobrou, jak by mohl a měl udělat. S&nbsp;velkými obtížemi jsem ho přiměl, aby opravil některé z&nbsp;hrubších chyb v&nbsp;kompozici…“ Händel v&nbsp;roce 1745 dirigoval dvě představení v&nbsp;Covent Garden, ve dnech 9. a 11.&nbsp;dubna,<ref>Luckett, str. 153</ref> a pak ''Mesiáše'' na čtyři roky odložil.<ref>Burrows (1991), str. 34–35</ref>
Řádek 124:
V&nbsp;19. století se&nbsp;dál zvětšily rozdíly v přístupu k&nbsp;Händelovi mezi&nbsp;německy a anglicky mluvícími zeměmi. Muzikolog [[Friedrich Chrysander]] a literární historik [[Georg Gottfried Gervinus]] založili roku 1856 v&nbsp;Lipsku {{Cizojazyčně|de|Deutsche Händel-Gesellschaft}} ([[Německá Händelova společnost|Německou Händelovu společnost]]) s&nbsp;cílem vydat všechna Händelova díla v původní podobě.<ref name="chron"/> Ve stejné době se uvádění v&nbsp;Británii a Spojených státech amerických vzdálilo Händelově interpretační praxi snahou o stále pompéznější ztvárnění. ''Mesiáš'' byl uveden v&nbsp;roce 1853 v&nbsp;New Yorku s&nbsp;třistačlenným sborem a v&nbsp;roce 1865 v&nbsp;Bostonu s&nbsp;více než 600 sboristy.<ref>{{Citace periodika|titul= Musical|url= https://query.nytimes.com/gst/abstract.html?res=9A03EEDF103AE334BC4F51DFB4678388649FDE&scp=2&sq=Messiah+AND+Handel&st=p|periodikum =[[The New York Times]]|datum=1853-12-27|jazyk=anglicky}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|titul= The Great Musical Festival in Boston|url= https://www.nytimes.com/1865/06/04/news/the-great-musical-festival-in-boston-boston-enjoying-itself.html?scp=25&sq=Messiah+AND+Handel&st=p|periodikum=The New York Times|datum= 1865-06-04|jazyk=anglicky}} </ref> V&nbsp;Británii se v&nbsp;roce 1857 konal ''Velký Händelův festival'' v&nbsp;londýnském [[Křišťálový palác|Křišťálovém paláci]], kde byl uveden ''Mesiáš'' a další Händelova oratoria sborem 2000 zpěváků a pětisetčlenným orchestrem.<ref>{{Citace periodika|titul= Handel Festival, Crystal Palace|periodikum =The Times|datum= 1857-06-15|strany=6|jazyk=anglicky}}</ref>
 
V&nbsp;šedesátých a sedmdesátých letech 19.&nbsp;století nastupovaly stále početnější orchestry. [[George Bernard Shaw|Bernard Shaw]] v roli hudebního kritika poznamenal: „Vyčpělý úžas, který velký sbor vždy úspěšně vyloudí, se už vyčerpal“;<ref>Laurence (svazek 1), str. 151</ref> později napsal: „Proč namísto plýtvání obrovskými částkami na nudná masová představení Händelova festivalu někdo pořádnědůkladně nenastuduje Mesiáše v&nbsp;koncertním sále [[St James'sHall|St James's&nbsp;Hall]] se sborem dvaceti schopných umělců? Většina z&nbsp;nás by chtěla alespoň jednou před smrtí uslyšet pořádné provedení tohoto díla.“<ref>Laurence (svazek 2), str. 245–46</ref> Použití rozsáhlého orchestru vyžadovalo značné zmnožení orchestrálních hlasů. Mnoho Händelových obdivovatelů věřilo, že skladatel by partituru takto rozšířil, kdyby v&nbsp;jeho době byly k&nbsp;dispozici příslušné nástroje.<ref>{{citace periodika|příjmení= Smither|jméno= Howard E.|titul= 'Messiah' and Progress in Victorian England|periodikum= Early Music|ročník= 13|číslo= 3|datum= srpen 1985|strany=339–48|jstor= 3127559|doi= 10.1093/earlyj/13.3.339|jazyk=anglicky}} </ref> Shaw namítal, do značné míry bez odezvy, že „skladatel by měl být ušetřen nápadů svých přátel a psaní nebo výběr ‚dalších orchestrálních doprovodů‘ by mělo být náležitě uvážené.“<ref>Laurence (svazek 1), str. 95</ref>
 
Jedním z&nbsp;důvodů popularity obrovských představení byla všudypřítomnost amatérských sborů. Anglický dirigent [[Thomas Beecham]] napsal, že po dvě stě let byl v&nbsp;Británii sbor „národním médiem hudebního projevu“. V době úpadku viktoriánských pěveckých spolků však zaznamenal „prudkou a silnou reakci proti monumentálním představením… výzvy z&nbsp;několika stran, že Händel by se měl hrát a poslouchat tak jako v&nbsp;letech 1700 až 1750“.<ref>Beecham, str. 6–7</ref> Na konci století byli skladatel [[Frederick Bridge]] a muzikolog T.&nbsp;W.&nbsp;Bourne průkopníky revitalizace ''Mesiáše'' v&nbsp;Händelově orchestraci a Bourneova editorská práce byla základem pro další akademické verze na počátku 20.&nbsp;století.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Armstrong|jméno= Thomas|titul= Handel's 'Messiah'|periodikum =The Times|datum= 1943-04-02|strany=5|jazyk=anglicky}}</ref>
Řádek 145:
''Mesiáš'' zůstává nejznámějším Händelovým dílem, které se zvlášť často uvádí během [[advent]]u;<ref name="Smithsonian">{{Citace periodika|příjmení= Kandell|jméno= Jonathan|titul= The Glorious History of Handel's Messiah|url= http://www.smithsonianmag.com/arts-culture/The-Glorious-History-of-Handels-Messiah.html?c=y&page=1|periodikum=Smithsonian magazine|datum= prosinec 2009|jazyk=anglicky}}</ref> v&nbsp;prosinci 1993 hudební kritik [[Alex Ross]] poukázal na 21 představení během měsíce jen v&nbsp;samotném New Yorku jako na „otupující opakování“.<ref>{{Citace periodika|příjmení= Ross|jméno= Alex|titul= The Heavy Use (Good and Bad) of Handel's Enduring ''Messiah''|periodikum = [[The New York Times]]|datum= 1993-12-21|strany=C10|jazyk=anglicky}}</ref> V rozporu s obecným trendem k&nbsp;autentičnosti byl ''Mesiáš'' uveden v&nbsp;operních sálech jak v&nbsp;Londýně (2009), tak v&nbsp;Paříži (2011).<ref>{{Citace periodika|příjmení= Maddocks|first= Fiona|url= http://www.guardian.co.uk/music/2009/dec/06/messiah-warner-falstaff-glyndebourne-maddocks?INTCMP=SRCH| titul= Messiah; Falstaff From Glyndebourne|periodikum= The Observer|datum= 2009-12-06|jazyk=anglicky}}</ref><ref>{{Citace periodika|příjmení= Bohlen|jméno= Celestine|url= https://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9407EFDC123EF933A15757C0A9679D8B63&scp=10&sq=Handel+AND+Messiah&st=nyt|titul= Broadway in Paris? A Theater's Big Experiment|periodikum= The New York Times|date= 2011-04-20|jazyk=anglicky}}</ref> Čas od času se opráší Mozartova partitura<ref>{{citace periodika|příjmení= Ashley|jméno= Tim|url= https://www.theguardian.com/music/2003/dec/11/classicalmusicandopera?INTCMP=SRCH|titul= Messiah|periodikum= The Guardian|datum= 2003-12-11|jazyk=anglicky}}</ref> a v&nbsp;anglofonních zemích jsou populární představení známá jako „zpívej spolu“ (''[[singalong]]''), při kterých se ke zpěvu přidává publikum, takže hudba vychází z&nbsp;mnoha stovek hrdel.<ref>{{citace elektronické monografie|url= http://www.trbc.co.uk/about-us/how-it-all-began.htm|titul= History|vydavatel= The Really Big Chorus|datum přístupu= 2010-05-24|jazyk=anglicky}} and {{citace elektronické monografie|url= http://www.imfchicago.org/diy/main|titul= Do-It-Yourself Messiah 2011|vydavatel= International Music Foundation| datum přístupu= 2011-05-24|jazyk=anglicky}}</ref> Ačkoli nyní převládají autentické interpretace, panuje shoda, že dokonalou verzi ''Mesiáše'' nelze najít; dochované rukopisy obsahují velice odlišné záznamy mnoha čísel a vokální či instrumentální ozdoby notového zápisu jsou věcí osobního úsudku, a to i&nbsp;pro historicky nejinformovanější umělce.<ref>{{citace periodika|příjmení1= Mackerras|jméno1= Charles|příjmení2= Lam|jméno2= Basil|titul= Messiah: Editions and Performances|periodikum= The Musical Times|ročník= 107|číslo= 1486|datum= prosinec 1966|strany=1056–57|jstor= 952863|doi= 10.2307/952863|jazyk=anglicky}} </ref> Znalec Händelova díla [[Winton Dean]] napsal:
 
{{Citace|Vědci stále mají dostatek důvodů k vzájemným sporům a více než kdy jindy se dirigenti musejí rozhodovat sami za sebe. Pokud se nechtějí potýkat s&nbsp;problémy nastolenými partiturou, vlastněneměli by neměli [''Mesiáše''] dirigovat. To se týká nejen výběru verzí, ale vlastně všech aspektů barokní hudební praxe, a samozřejmě často neexistují žádné konečné odpovědi.<ref name=dean/>|}}
 
== Hudba ==