Teorie lovců a zemědělců: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odkazy značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 11:
Teorie lovců a zemědělců přichází s myšlenkou, že vysoký výskyt ADHD v dnešní době „představuje jinak normální strategie chování, které se v novém prostředí vzešlém z evoluce (např. ve školní třídě), staly [[Maladaptace|maladaptivními]]“. Obdobným příkladem, jako byla [[Lidská migrace|migrace]] v kultuře lovců a sběračů, je fakt, že někteří lovci-sběrači s přirozenou predispozicí k těmto různým množstvím stejného [[Gen|genu]] mohou být hodnotní v určitých typech sociálních skupin nebo pro některé jejich potřeby. Dále se uvádí, že nedostatek „hyperfocusu“ by neměl být jedinou [[Dichotomie|dichotomií]] u „farmáři versus lovci“, kterou u Hartmannovy hypotézy vnímáme. Z hlediska evoluce byl „hyperfocus“ výhodou, neboť takoví jedinci měli vynikající schopnost lovit a rychle reagovat na predátory. [[Hominizace|Homininové]] byli také lovci-sběrači od počátku historie lidstva po 90 % doby jeho vývoje, před evolučními změnami, rozděláváním ohně a bezpočtem objevů, k nimž kultury v [[Doba kamenná|době kamenné]] dospěly. Aby si zlepšili život, vymýšleli lidé užitečné inovace a lepší organizační struktury a potřeba [[Hyperaktivita|hyperaktivity]] se v průběhu dlouhé doby pomalu snižovala bez ohledu na to, zda se jednalo o společnost sběračů nebo zemědělců. K. H. Ko dále uvádí, že snižující se potřeba intenzivně zaměřit pozornost vytvářela podmínky pro vznik jazyka.
Genetické varianty, kterými se jedinci s ADHD vyznačují, jsou velmi časté. To znamená, že tento rys byl v minulosti selektivní výhodou. M. M. Glickman a D. K. Dodd (1998) zjistili, že dospělí lidé, kteří na sobě pozorovali symptomy ADHD, na sobě pozorovali ve srovnání s běžnými dospělými vyšší schopnost intenzivního soustředění na „naléhavé úkoly“, jako jsou projekty nebo přípravy pod časovým tlakem. Dospělí ve skupině s ADHD měli jedinečnou schopnost odložit jídlo, spánek a další osobní potřeby a zůstat na naléhavý úkol hluboce zaměřeni po delší dobu. Článek Tima Callawaye v časopise ''[[New Scientist
== Odkazy ==
|