Suchoj Su-7: Porovnání verzí

 

== Vznik a vývoj ==

[[Pavel Suchoj]] začal kariéru leteckého konstruktéra ve 30. letech 20. století v ruském vývojovém leteckém úřadě (v ruštině ''OKB''), který řídil v té době [[Andrej Nikolajevič Tupolev|Andrej Tupolev]]. V době [[Operace Barbarossa|německé invaze do SSSR]] v létě 1941, se Suchoj vypracoval na vedoucího své vlastní konstrukční kanceláře. Avšak přesto, že se mu podařilo navrhnout několik slibných konstrukcí, z mnoha důvodů ani jedna z nich neuspěla, přičemž v roce 1949 bylo výsledkem zavření konstrukční kanceláře. V roce 1953, po [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinově]] smrti, se díky nátlaku podařilo Suchoji vrátit na čelo své konstrukční kanceláře. Prvním úkolem obnovené kanceláře byl vývoj nové taktické a záchytné stíhačky pro vzdušné síly SSSR (VVS). Základem obou strojů měl být pokročilý motor '''AL-7F''' s přídavným spalováním, který se vyvíjel v továrně na výrobu motorů, jejíž šéfem byl [[Archip Ljulka]].

 

* 2 neřízené rakety ráže 240 mm

 

Let bez přídavných palivových nádrží byl možný, přičemž vznikl dodatečný prostor pro nesení dalších zbraní, ale to tak dramaticky zkrátilo dolet, že tato konfigurace se téměř nepoužívala.

 

Letadla Su-7 trpěla vysokou vzletovou a přistávací rychlostí a při troše neopatrnosti se mohlo zřítit i přes relativně vysoké rychlosti a narazit na přistávací dráhu. Kvůli tomu byly zavedeny dvojité brzdící padáky, což po přistání umožnilo prudce snížit rychlost a zamezit nehody. Na zkrácení vzletu se používaly rakety Rato, které byly po vzletu odhozeny, ale kvůli své vysoké ceně byly používány jen zřídka. Letadlo také trpělo tuhým řízením, které však bylo kompenzováno spolehlivým a efektivním autopilotem.

 

 

== Verze ==

=== Su-7BM ===

Zjistíc nedostatky u Su-7, vojenské letectvo SSSR předložilo požadavek na prodloužení doletu ještě předtím, než byl '''Su-7B''' zařazen do první linie. Výsledkem byl '''Su-7BM''', přičemž písmeno "M" znamenalo "modernizovaný", který měl instalovány křídlové nádrže, jež zvýšily zásobu neseného paliva na 3 755 litrů. Také byly upraveny podkřídelní závěsníky, aby byly schopny nést čtyři 620 litrové přídavné nádrže, používané při přeletech.

 

 

=== Su-7U a Su-7UMK ===

V době kdy byl Su-7 ve velkých množstvích zaváděn do služby v letectví SSSR, hlavním sovětským pokročilým cvičným letadlem byl [[MiG-15|MiG-15UTI]], který byl vnímán jako stroj s nedostatečným výkonem, potřebným aby se piloti vyškolili na nadzvukové letouny, které se v 60. letech dostávaly do služby. Po vypracování několika projektů v roce 1964, bylo konstrukční kanceláři Suchoj v roce 1964 uděleno povolení na vývoj dvoumístné cvičné verze Su-7, která měla interní označení "'''U-22'''", přičemž písmeno "U" znamenalo '' učebnyj'' - cvičný.

 

Stroj Su-7U konstrukčně vycházel z verzey'''Su-7BM''', s avionikou, dvojitým brzdícím padákem a úchyty na pomocné vzletové rakety Rato převzatými ze stroje '''Su-7BKL'''. Trup byl rozšířen o 20 cm, aby se vytvořilo místo pro druhý kokpit. Za kokpitem se táhl viditelný tunel, ve kterém byla uložena kabeláž a palivové vedení ve snaze oddělit jich co nejvíc od horkého motorového prostoru.

 

Mezi předním a zadním kokpitem byla bariéra, přičemž instruktor na zadním sedadle komunikoval s žákem na předním sedadle pomocí interkomu. Obě části kokpitu byly samostatně přetlakované. Zadní sedadlo nebylo vyvýšené a tak měl instruktor velmi špatný výhled směrem dopředu. Aby se tento nedostatek odstranil, byl zabudován periskop, který se vztyčil po vysunutí podvozku. Žák i učitel seděli na vystřelovacích sedačkách KS-4, které obsahovaly systém postupného opuštění letadla, ve snaze zabránit kolizi při současné katapultaci obou pilotů.

 

 

== Uživatelé ==

{{legenda|#f00|Bývalí}}

{{legenda|#00f|Současní}}]]

 

== Specifikace (Su-7BKL) ==

=== Technické údaje ===

* '''Posádka:''' 1