Komunikační událost: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
úprava
Řádek 1:
'''Komunikační událost''', též také '''řečová událost''' či '''komunikační akt''', naplňuje [[Dorozumívání|komunikační]] úlohu. V rámci jedné komunikační úlohy může jít o řetězení, navazování více komunikačních událostí v komunikačním [[Kontext (lingvistika)|kontextu]]. Komunikační událost lze rozdělit na jednotlivé složky (struktury).
{{upravit}}
'''Komunikační událost''', též také řečová událost či komunikační akt, naplňuje komunikační úlohu. V rámci jedné komunikační úlohy může jít o řetězení, navazování více komunikačních událostí v komunikačním kontextu. Komunikační událost lze rozdělit na jednotlivé složky.
 
== StrukturaStruktury komunikační kompetenceudálosti ==
== Struktura sociálně psychologická ==
''Struktura sociálně psychologická''
- struktura představuje soustavu osobnostních struktur komunikantů, jejich znalostí, zkušeností, psychofyzických dispozic, vzájemných vztahů a sociálních rolí
 
-* struktura''Struktura sociálně psychologická'' představuje soustavu osobnostních struktur komunikantů, jejich znalostí, zkušeností, psychofyzických dispozic, vzájemných vztahů a [[Sociální role|sociálních rolí]].
== Struktura komunikační kompetence ==
* ''Struktura komunikační kompetence'' se vztahuje se k původci i příjemci sdělení. Jde o potenciál prostředků korespondujících se situací komunikace, jež původce považuje za vhodné a úměrné k naplnění komunikačního cíle (jsou to prostředky, které komunikující považuje za správné použít k dosažení komunikačního cíle). Výsledkem výběru je organizace sdělení, tedy styl [[sdělení]]. Původce prostředky vybírá buď intuitivně, nebo automaticky (podle zkušeností z předchozích komunikací). Komunikační kompetence umožňuje dosáhnout vzájemného porozumění – lze ji strukturovat na jednotlivé složky:
''Struktura komunikační kompetence''
** [[Sociální norma|sociální normy]] – všeobecně uznávané zásady vzájemného styku členů společenství
- vztahuje se k původci i příjemci sdělení
** komunikační normy – jsou součástí soc.sociální normy; zásady, pravidla, myšlenková ustanovení, která slouží komunikátorům jako základ, jak mohou v rámci komunikační činnosti postupovat
- jde o potenciál prostředků korespondujících se situací komunikace, jež původce považuje za vhodné a úměrné k naplnění komunikačního cíle ( jsou to prostředky, které komunikující považuje za správné použít k dosažení kom. cíle )
** společný zkušenostní komplex – soubor [[Znalost|znalostí]] a zkušeností usnadňující komunikaci
- výsledkem výběru je organizace sdělení, tedy styl sdělení
** schopnost užívání znakových systému, kódů a znalost pravidel používání
- původce prostředky vybírá buď intuitivně, nebo automaticky ( podle zkušeností z předchozích komunikací )
-* ''Struktura pragmatická'' souvisí s tím, k čemu má komunikace sloužit.
- komunikační kompetence umožňuje dosáhnout vzájemného porozumění – lze ji strukturovat:
* ''Struktura tematicko-obsahová'' představuje uspořádaný soubor informací o osobních i předmětných objektech, včetně skutečností mentálních, myšlenkových a skutečností komunikačních.
-* patří''Strukturu objektovou'' tvoří soustava osobních a věcných objektů zasahovaných danou komunikací. Patří sem účastníci komunikace, předmětná a osobní část věcných obsahů, předměty, jejichž prostřednictvím se realizuje komunikace, komunikační kanál, ale také kontext známý účastníkům komunikace.
-* tuto''Strukturu strukturuverbální složky komunikace'' lze hodnotit z hlediska různých kritérií. Pozornost lze zaměřit na strukturu komunikátu, struktury segmentace komunikátu a struktury výrazově formačních prostředků.
 
== Literatura ==
=== Složky komunikační kompetence ===
* sociální normy – všeobecně uznávané zásady vzájemného styku členů společenství
* komunikační normy – jsou součástí soc. normy; zásady, pravidla, myšlenková ustanovení, která slouží komunikátorům jako základ, jak mohou v rámci komunikační činnosti postupovat
* společný zkušenostní komplex – soubor znalostí a zkušeností usnadňující komunikaci
* schopnost užívání znakových systému, kódů a znalost pravidel používání
 
* Jílek, V. ''Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty''; olomoucOlomouc 2005
== Struktura pragmatická ==
''Struktura pragmatická''
- souvisí s tím, k čemu má komunikace sloužit
 
== Struktura tematicko-obsahová ==
''Struktura tematicko-obsahová''
- představuje uspořádaný soubor informací o osobních i předmětných objektech, včetně skutečností mentálních, myšlenkových a skutečností komunikačních
 
== Struktura objektová ==
''Struktura objektová''
- tvoří ji soustava osobních a věcných objektů zasahovaných danou komunikací
- patří sem účastníci komunikace, předmětná a osobní část věcných obsahů, předměty, jejichž prostřednictvím se realizuje komunikace, komunikační kanál ale také kontext známý účastníkům komunikace
 
== Struktura verbální složky komunikace ==
''Struktura verbální složky komunikace''
- tuto strukturu lze hodnotit z hlediska různých kritérií. Pozornost lze zaměřit na strukturu komunikátu, struktury segmentace komunikátu a struktury výrazově formačních prostředků.
 
== Literatura ==
Jílek, V. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty; olomouc 2005
 
[[Kategorie:Dorozumívání]]