České malířky a sochařky v Paříži: Porovnání verzí

'''České malířky a sochařky''' po studiích v uměleckých školách se rozhodly dál studovat, najít si vlastní cestu, vzory a inspiraci v zahraničí. Pro to rozhodnutí byla nejvhodnějším městem [[Paříž]], nejvýznamější kulturní centrum. Podmínky pro zahraniční studentky tu byly příznivé jak s ubytováním, tak ke studiu, malířky tu také mohly vystavovat s francouzskými skupinami a byly ctěné. Pro studium si mohly vybrat z několika soukromých akademií a významní umělci zakládali i školy nové. Tři české malířky zůstaly v Paříži trvale až do konce života. Zařadily se do významných francouzských skupin a to do [[Francouzští orientalisté|skupiny francouzských orientalistů]], kam byla přijata Anna [[Anna Morstadtová|Morstadtová]], do [[André Breton|Bretonovy]] [[Surrealistic Pillow|surrealistické skupiny]] malířka [[Toyen]], mezi francouzské [[Abstraktní umění|abstraktní malířky]] [[Hella Guthová]]. Všechny tři byly úspěšné. Další dvě malířky, [[Zdenka Braunerová]] a malířka [[Marie Galimberti Provázková]], tvořily v Paříži téměř deset let, [[Věra Jičínská]] osm. Ostatní malířky a sochařky tu zůstávaly od jednoho do čtyř let.

}}</ref> neztrácela čas a hned po příjezdu se přihlásila do [[Colarossiho akademie|akademie Colarossi]], ve které studovali muži a ženy dohromady. Jejím cílem bylo namalovat obrazy pro Salon a pro výstavy v Praze. Pilně malovala, vystavovala se Spolkem malířek a sochařek, od kterých dostala čestné uznání, zařadila se mezi ně a pravidelně se účastnila jejich výstav. V roce 1891 byl její obraz přijat do Salonu. Obrazy, které vytvořila ve Francii, byly v Praze z jejich obrazů nejoblíbenější.

}}</ref> přijela do Paříže se svým manželem malířem v roce 1907. V touze dál se vzdělávat navštěvovala tři akademie, [[Akademie de la Grande Chaumiére]], Akadémie de la Pallette, kterou vedl [[Fernand Léger]], a Akadémie Russe s malířkou a sochařkou [[MariíMarie Vasiljevna|Marií Vasiljevnou]]. Byla ovlivněna především kubismem, ale i expresionismem a fauvismem. Malovala zátiší, krajiny, postavy, nejvíce obdivuhodné jsou její kubizující ženské portréty, dramatické a malované s velkou odvahou a dávkou svobody, vrcholná díla jejího pařížského období. Z Paříže odjela roku 1917.

}}</ref> patřila spolu s [[Marta Jirásková|Martou Jiráskovou]] a [[Hana Wichterlová|Hanou Wichterlovou]] k prvním žačkám [[Jan Štursa|Štursova ateliéru]]. Byla představitelkou [[Neoklasicismus sochařství|neoklasicismu]] a věnovala se ženám. Její sochy byly harmonické, poetické a měly vzlet. Žila tu s malířem Maxem [[Max Kopff|Maxem Kopffem]], který ji na obraze namaloval při práci v ateliéru. V Paříži se účastnila výstav Nezávislých a Podzimního salonu.

[[Marta Jirásková]] (1880–1969)<ref name=":0" /> tvořila v Paříži od 1923 do 1925 a studovala ve škole Grande Chaumiere. Chodila i na přednášky Františka [[František Kupka|Františka Kupky]]. V roce 1924 ve společném ateliéru s [[Věra Jičínská|Věrou Jičínskou]] vytvořila její portrét. Vynikla oduchovnělým portrétem svého přítele Jana [[Jan Zrzavý|Jana Zrzavého]].