Elo Havetta: Porovnání verzí

O jeho všestranné nadanosti svědčí i to, že fotografoval pro [[diapolyekran]] na [[Expo 67]] v Montrealu. Jeho první dlouhometrážní film byla ''[[Slávnosť v botanickej záhrade]]'' z roku 1969, ovšem potom začal postupovat [[Normalizace|normalizační proces]], který znamenal omezení tematických okruhů: Havetta připravoval řadu projektů, například film na námět [[Ivan Olbracht|Olbrachtovy]] povídky O smutných očích Hany Kardžičové, který mu nebylo umožněno dokončit. Nakonec se mu podařilo v roce 1972 dokončit svůj druhý a poslední celovečerní film ''[[Ľalie poľné]]''. Druhý, stejně jako první, byl kladně ceněn odbornou kritikou, nicméně na Slovensku byl okamžitě zakázán, stejný osud potkal vzápětí i jeho první film a Havettovi bylo znemožněno dále točit.

 

 

Jeho tvorba byla znovu objevena po pádu komunismu v Československu. Získal několik filmových ocenění in memoriam, vyšla o něm monografie (1990) a v roce 2005 o něm byl natočen dokument ''Slávnosť osamelej palmy''.