Sýkora koňadra: Porovnání verzí

Tvoří zřejmě [[superspecies]] se [[Sýkora středoasijská|sýkorou středoasijskou]] (''Parus bokharensis''), [[Sýkora zelenohřbetá|sýkorou zelenohřbetou]] (''P. monticolus'') a [[Sýkora zelenohřbetá|sýkorou indickou]] (''P. nuchalis''). Zeměpisná proměnlivost je složitá, zčásti klinální.<ref group="pozn.">Klinální variabilita: postupná změna některého znaku podél geografické osy.</ref> Celkem 34 [[poddruh]]ů se obvykle rozlišuje do tří skupin: „''major''“ s&nbsp;12 poddruhy žijícími na západě [[Palearktická oblast|Palearktidy]], „''cinereus''“ se 13 poddruhy obývajícími jihovýchodní [[Asie|Asii]] a „''minor''“ s&nbsp;9 poddruhy ve východní Palearktidě. V&nbsp;[[Evropa|Evropě]] se vyskytuje celkem 7 poddruhů z&nbsp;první skupiny:<ref name="stastnyhudec">{{citace monografie|příjmení=Hudec|jméno=K. a kol.|titul=Fauna ČR. Ptáci 3|rok=2005|vydavatel=Academia|místo=Praha|strany='''?'''|isbn=80-200-1113-7}}</ref>

Sýkora koňadra má palearktické rozšíření, zahrnující celý [[Palearktická oblast|Palearkt]] od [[Irsko|Irska]] až po [[Kamčatka|Kamčatku]] a také jihovýchodní [[Asie|Asii]], [[Malajsie|Malajsii]] a [[Indonésie|Indonésii]]. V&nbsp;[[Evropa|Evropě]] patří k&nbsp;nejhojnějším ptačím druhům. Od [[1970–1979|70. let 20. století]] jsou její stavy ve většině evropských zemí stabilní, a proto je druh považován za zabezpečený.<ref name="stastnyhudec"/><ref name="cepak">{{citace monografie|příjmení=Cepák|jméno=J. a kol.|titul=Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky|vydavatel=Aventinum|rok=2008|místo=Praha|strany='''?'''|isbn=978-80-86858-87-6}}</ref>

Sýkora koňadra je nejběžnější a největší sýkora, je velká asi jako [[vrabec domácí]]. Dorůstá délky 13,5–15&nbsp;cm a váží 14–23&nbsp;g. Hlavu má leskle černou, jen tváře a příuší jsou bílé. Černá barva pokračuje i&nbsp;na náprsenku a zužuje se do černého pruhu, který se táhne přes břicho (u&nbsp;samice je pruh tenčí, často na břiše přerušený, kdežto u&nbsp;samce tvoří uprostřed břicha černou skvrnu). Hřbet je mechově zelený, křídla modrošedá s&nbsp;výraznou bílou křídelní páskou, spodina sírově žlutá a ocas modrošedý s&nbsp;bílými stranami; černý pruh na břiše bývá jen naznačen. Zobák je silný, kuželovitý a hnědošedý, nohy šedé a [[duhovka]] hnědá. Mladí ptáci jsou vybarveni matněji, mají žlutavé skvrny na tvářích bez úplného spodního černého okraje.<ref name="stastnyhudec"/><ref name="svenssonSVSS2016">{{citaceSVENSSON, monografie|příjmení=Svensson|jméno=LLars. a kol.|titul=''Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu|vydání=.'' [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2.|vydavatel= vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík|místo=Praha|rok=2012|isbn=, 2016, s. 342. ISBN 978-80-7291-224246-7}}9.</ref>

Hlas má proměnlivý, volání je rytmické. Ptáci dodržují rytmus, ale sled, výšku a počet tónů obměňují, a tak vytvářejí řadu variant; každá koňadra umí až 10 variant.<ref name="CD">Sýkora koňadra. In: ''Ptáci našich měst a vesnic'' [CD]. Praha: Radioservis, ℗2002.</ref> U&nbsp;průměrného samce bylo zaznamenáno 32 různých hlasových projevů, ale někteří jich zvládali až 40. Mezi nejčastější patří vábení „tví-tit“ a varování „citerr“. Zpěv, kterým se ozývá již od konce zimy, je hlasitý, melodický a každý motiv je v&nbsp;něm opakován 2× až 3× ({{audio|Parus major.ogg|poslech}}).<ref name="stastnyhudec"/> Hašteření provází hrubé če-če-če-če.<ref name="SVSS2016" /> Podle studie holandských vědců je zpěv samců ve městech hlasitější, rychlejší a kratší než zpěv samců v&nbsp;lesích.<ref>{{Citace periodika |příjmení=Slabbekoorn |jméno=H. |příjmení2=Boer-Visser |jméno2=A. |titul=Cities Change the Songs of Birds |periodikum=Current Biology |ročník=16 |rok=2006 |doi=10.1016/j.cub.2006.10.008}}</ref>

Ornitologové z univerzity v Gronigenu[[Gronigen]]u sledovali 10 let dění v ptačích budkách [[lejsek černohlavý|lejsků černohlavých]] (''Ficedula hypoleuca'') v [[Národní parky v Nizozemsku|národních parcích Dwingelderveld a Drents-Friese Wold]]. Zdokumentovali 88 mrtvých lejsků, z nichž 86 usmrtily sýkory koňadry, dva [[sýkora modřinka|sýkory modřinky]]. VJev souvislostilze svysvětlit mezidruhovou konkurencí umocněnou oteplením klimatu; dochází ktotiž pozorovatelnémuk posunu hnízdní sezóny a ptáci, kteří se dosud bez povšimnutí míjeli, se začínají potkávat. Místa k hnízdění jsou limitována, a proto o ně ptáci svádějí souboj (hnízdící pták je současně velmi teritoriální). Lejsek s hmotností 13 g nemá proti sýkoře těžší o tři gramy valnou šanci, zejména pokud sedí na hnízdě a chrání vejce. Útočící sýkora mu údery zobáku rozklove hlavu. Většinu mrtvých lejsků tvoří samci, protože právě samci vyhledávají vhodné místo k hnízdění. Zjistilo se, že zabití lejskové jsou obvykle samci přilétající na začátku léta, tedy na reprodukci pozdě; patrně by nezískali samice, ani kdyby sehnalinalezli vhodné hnízdo.<ref>DOHNAL, Radomír. Změna klimatu mění sýkorky: roztomilí ptáčci umí uklovat lejsky a vyzobat jim mozek. ''Ekolist.cz'' [online]. 8. 2. 2019 07:14 [cit. 8. 2. 2019]. Dostupné z: https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/zmena-klimatu-meni-sykorky.-roztomili-ptacci-take-umi-uklovat-lejsky-a-vyzobat-jim-mozek?fbclid=IwAR0Rhnj07A-r9SiS1DYmKusnvjI7fbPhIqj9qVOupwKlCdizNt0dmk8Xpas</ref>

Přirozeně hnízdí v&nbsp;dutinách [[strom|stromů]], ovšem je velmi přizpůsobivá, a tak běžně obsazuje hnízdní budky a zahnízďuje i&nbsp;na řadě jiných míst (v&nbsp;hromadách dříví, kovových trubkách, dutinách zdí, starých hnízdech [[straka obecná|strak]] a [[veverka obecná|veverek]], poštovních schránkách, v&nbsp;zemních děrách). [[Ptačí budka|Budka]] pro koňadru by měla být vysoká 25 cm s průměrem dna 12x1412 × 14 cm a kulatým vletovým otvorem v průměru 32 mm, případně svisle oválným v průměru 32x3532 × 35 mm.

[[Ptačí hnízdo|Hnízdo]] staví samotná [[samice]] z&nbsp;[[mechy|mechu]] prokládaného [[trávy|trávou]], [[kořeny|kořínky]] a [[lišejníky]], kotlinkuhlubokou hnízdní jamku navíc vystýlá [[vlna|vlnou]], rostlinným chmýřím, [[srst|srstí]] a někdy i&nbsp;[[peří|peřím]]. Stavba trvá obvykle 2–6 dnů, ale v&nbsp;případěpři prvníhoprvním hnízdění může trvat i&nbsp;mnohem déle (až 20 dnů). Běžně hnízdí dvakrát ročně od dubna do července. Velikost snůšky závisí zejména na množství potravy, dále na době hnízdění, stáří samice a dalších faktorech. Snůška čítá obvykle 8–12 bílých, červenohnědě skvrnitých [[vejce|vajec]] o&nbsp;rozměrech 17,6 × 13,4&nbsp;mm a průměrné hmotnosti 1,6&nbsp;g. Snášena jsou denně, někdy také 2dvě vejce za den, 3 vejcetři za dva dny nebo naopak s&nbsp;jednodenní pauzou. Délka sezení je 12–17 dnů; sedí pouze samice, zatímco [[samec]] krmí. Mláďata se líhnou během jednoho až tří dnů, jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 17-23&nbsp;17–23 dnech. Při prvním hnízdění jsou krmena dalších 6–8 dnů, při druhém hnízdění dvakrát déle. Mladí ptáci setrvávají s&nbsp;rodiči přes zimu. Pohlavně dospívají ve&nbsp; druhém kalendářním roce života.<ref name="stastnyhudec"/>

Na jaře a v&nbsp;létě se živí převážně živočišnou stravou. Hlavní složku potravy tvoří [[hmyz]] v&nbsp;různých vývojových stadiích, zejména [[motýli]] (až 62,2&nbsp;%), [[brouci]] (až 64,9&nbsp;%), [[blanokřídlí]] (až 45,7&nbsp;%), [[stejnokřídlí]] (až 53,1&nbsp;%) a [[dvoukřídlí]] (až 36,1&nbsp;%), také [[pavouci]] (až 33,3&nbsp;%). Na podzim a v&nbsp;zimě vyhledává hlavně semena; v&nbsp;předjaří mohou být v&nbsp;potravě zastoupena až 70&nbsp;%, přičemž nejčastěji jde o&nbsp;[[semeno|semena]] [[slunečnice]], [[buk lesní|buku]] a [[ořešák královský|ořešáku]]. Potřebuje-li potravu vyklovat, dokáže si skořápku atp. držet na podložce oběma nohama.<ref>POŘÍZ, Jindřich a NOVÁK, Zdeněk. Sýkora koňadra. In: ''BioLib.cz'' [online]. ©1999–2018 [cit. 13. 7. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8950/</ref> Může také oštipovat dužnaté [[plod|plody]] [[dřeviny|dřevin]], pupeny a [[listy]], pít [[nektar]] a požírat drobné [[plži|plže]], které vyhledává kvůli obsahu vápníku v&nbsp;ulitách. Mláďata jsou krmena převážně [[housenka|housenkami]] motýlů (i&nbsp;přes 90&nbsp;%), dále jiným hmyzem, [[pavoukovci]] a někdy i&nbsp;semeny a plody dřevin. Dospělí ptáci mohou mláďata krmit i&nbsp;více než 800× (průměrně 380×) denně, čímž úspěšně regulují výskyt případných hmyzích škůdců.<ref name="stastnyhudec"/> Podle studie zveřejněné v&nbsp;roce 2007 pomohly v&nbsp;[[Nizozemsko|Nizozemsku]] sýkory hnízdící v&nbsp;jabloňových sadech ke snížení počtu [[Housenka|housenek]] o&nbsp;celých 50&nbsp;%.<ref>{{Citace periodika |příjmení=Mols |jméno=C. M. |příjmení2=Visser |jméno2=M. E. |titul=Great Tits (Parus major) Reduce Caterpillar Damage in Commercial Apple Orchards |periodikum=PLoS ONE |rok=2007 |měsíc=2 |ročník=2 |doi=10.1371/journal.pone.0000202}}</ref> Potravu sbírá hlavně na větvích stromů a keřů, ale i&nbsp;na zemi a v&nbsp;zimě často na [[krmítko|krmítkách]].<ref name="stastnyhudec"/><ref name="ŠBH" />