Josef Bohuslav Foerster: Porovnání verzí

'''Josef Bohuslav Foerster''' (narozen jako ''Josef Caspar Franz Förster'', [[30. prosinec|30. prosince]] [[1859]] [[Praha]]<ref name="matrika">[http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=560495FAF97C44A2847F317B8590AFA5&scan=251 Matriční záznam o narození a křtu]</ref> – [[29. květen|29. května]] [[1951]] [[Nový Vestec]] u Staré Boleslavi) byl český hudební skladatel, pedagog, spisovatel a hudební kritik.

J. B. Foerster pochází z kantorského rodu s dlouhou hudební tradicí. Otec, [[Josef Förster ml.mladší|Josef Förster]] (1833 – 1907), byl významnou osobností pražského hudebního života. Proslul zejména jako ředitel kůru [[Kostel svatého Vojtěcha (Nové Město)|u sv. Vojtěcha]], kde usiloval o reformu chrámové hudby v duchu [[ceciliánské hnutí|ceciliánského hnutí]]. Roku 1887 byl povolán na kapelnické místo u [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|sv. Víta]]. Pedagogicky působil na učitelském ústavu a na [[Pražská konzervatoř|Pražské konzervatoři]]. Jako skladatel na sebe upozornil především skladbami církevními a varhanními. Důkazem všeobecně uznávané hudební autority Josefa Foerstera je jeho zvolení členem Akademie věd. Matka J. B. Foerstera, Marie, roz. Hladíková (1838 -1878), byla rovněž hudebně vzdělaná stejně jako všichni jeho sourozenci (Marie, Anna, Viktor a Božena). Mladší bratr [[Viktor Foerster]] byl významný český malíř a mozaikář.

Josef Bohuslav byl vychováván v harmonickém rodinném prostředí prodchnutém uměním a intelektem. Otec, ačkoliv si z praktických důvodů nepřál, aby se jeho děti věnovaly hudbě „z povolání“, si velmi zakládal na jejich hudebním vzdělání. Devítiletého J. Bohuslava poslal do klavírního ústavu Celestýna Müllera, po třech letech byl převzat do domácího vyučování. [[Osenice|Osenický]] děd Foerster ho učil na [[violoncello]], [[Josef Cainer]] na [[varhany]]. Mezi lety [[1871]]-[[1875]] vystudoval J. Bohuslav [[Reálné gymnázium Křemencova|gymnázium ve Spálené ulici]] a od roku 1875 pokračoval ve studiu na vyšší reálce pražské, kde byly položeny základy jeho všestranné vzdělanosti, zájmu o literaturu a malířství. Odtud také pramení jeho obdiv k tvorbě [[Josef Václav Sládek|Josefa Václava Sládka]], který trval po celý život.

Před ukončením střední školy J. B. Foerstera hluboce zasáhla smrt jeho milované matky. Tato smutná událost se pravděpodobně výrazně promítla do základní nálady a charakteru Foersterovy rané tvorby. Po maturitě ([[1878]]) začíná na přání otce studovat chemii na německé technické škole, jeho osobnost však stále intenzivněji tíhne k hudbě. V říjnu roku [[1879]] se Foerster definitivně rozhodl pro hudební dráhu a ještě tentýž rok vstupuje na [[Varhanická škola v Praze|pražskou varhanickou školu]]. Zde je žákem Ad. Průchy, Fr. Blažka a ředitele školy [[František Zdeněk Skuherský|Františka Zdeňka Skuherského]]. Po třech letech absolvuje s velmi pozitivním hodnocením ředitele školy.

Svou první skladbu zkomponoval Foerster už roku 1878, a to píseň pro svou matku. Jeho tvorba od roku 1878 do 1893 zahrnuje snad všechny hudební žánry. Jsou zastoupeny poměrně vyrovnaně, jen čistě instrumentální hudba mírně převažuje. Z instrumentální hudby jmenujme např. ''I.'' a ''II. smyčcový kvartet'' (1888, 1893), ''I. klavírní trio'' (1883), ''I.'' a ''II. symfonie'' (1888, 1893). Z vokálně instrumentálních děl si pozornost zaslouží především jeho ''[[Stabat Mater (Foerster)|Stabat Mater]]'' (1892) a opera ''[[Debora (opera)|Debora]]'' (1891). Dále se věnoval sborovým, písňovým a církevním kompozicím.

Po desetiletí stráveném v Hamburku se J. B. Foerster nevrátil do Čech, jak by si ze srdce přál. O jeho dalším osudu opět rozhodlo angažmá jeho ženy Berty ve [[vídeňskáVídeňská dvornístátní opera|vídeňskéVídeňské dvorní opeře]]. Začala zde působit již od sezóny 1901/1902, J. B. Foerster však byl v Hamburku vázán povinnostmi, a tak se do Vídně přestěhoval až roku 1903. Obdobně jako v Hamburku se zde věnoval pedagogické činnosti jako profesor na [[Universität für Musik und darstellende Kunst Wien]], žurnalistice jako referent listu ''Die Zeit'' a samozřejmě kompozici.

Důležitým mezníkem vídeňské éry byly oslavy jeho 50. narozenin. Při této příležitosti byla vydána kniha [[Zdeněk Nejedlý|Zdeňka Nejedlého]] (Praha 1910) zachycující jako první dosavadní život a tvorbu J. B. Foerstera, vyšlo množství jeho skladeb tiskem jak v Praze, tak ve Vídni, byly pořádány koncerty věnované výhradně jeho tvorbě. [[Oskar Nedbal]], který působil mezi lety 1906 a 1918 ve vídeňském symfonického [[Tonkünstler orchestr]]u, měl rovněž nemalý podíl na propagaci Foersterova díla. Všechny tyto aktivity vedly ke zvýšení popularity a všeobecného povědomí o J. B. Foersterovi. Roku 1912 byl zvolen starostou Pěvecké župy vídeňské a rok poté jmenován čestným členem spolku Lumír. Ve Vídni Foerster spolupracoval s tamější českou menšinou a pořádal přednášky o hudbě. Vídeňské období, zvláště jeho první polovina, je považována za Foersterovo vrcholné tvůrčí období.

Po vzniku samostatného Československého státu se Foersterovi vrátili do Prahy (1918). Ačkoliv byl Foerster již vážený a uznávaný skladatel, nepřijala ho Praha zcela jednomyslně. Byl např. zpochybňován národní charakter jeho hudby a z jeho hudebního díla byla známa především sborová tvorba. Na druhé straně se zde však začala formovat skupina nadšenců, kteří se velmi zasadili o propagaci díla J. B. Foerstera, mezi ně patřil mj. [[Otakar Jeremiáš]] nebo [[Otakar Ostrčil]]. Za účelem propagace díla J. B. Foerstera vznikla v roce 1919 i [[Foersterova společnost]], jejíž poslání spočívalo především v otázce nakladatelské. Při příležitosti oslav sedmdesátých narozenin J. B. Foerstera pak tato společnost zorganizovala cyklus pěti koncertů sestavených z Foersterových méně hraných kompozic různých žánrů a vydala tiskem množství Foersterových skladeb. K oslavám se připojil také O. Ostrčil, toho času dirigent a šéf [[Opera Národního divadla|opery Národního divadla]], jenž uspořádal na první české scéně cyklus Foersterových oper.

Vedle komponování se J. B. Foerster i v Praze věnoval pedagogické činnosti: V roce 1919 byl povolán do funkce profesora na [[Pražská konzervatoř|Pražské konzervatoři]] a mezi lety 1922 - 1931 vyučoval na mistrovské škole této konzervatoře. Třikrát byl zvolen jejím rektorem v letech 1922-23, 1928-29, 1929-1930. Kromě konzervatoře přednášel na FF[[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filosofické fakultě]] [[Univerzita Karlova|UK]] v Praze (1920-36), čestný doktorát Univerzity Karlovy obdržel už 27. listopadu 1919. Vrchol jeho společenské kariéry nastal v květnu roku 1931, kdy byl zvolen prezidentem České akademie věd a umění. Ve funkci setrval až do března 1939. Dne 23. listopadu 1945 mu byl jako prvnímu hudebníkovi udělen titul [[národní umělec|národního umělce]]. Ve věku osmdesáti let se Foerster uchýlil do svého soukromí a věnoval se výhradně komponování. Zemřel v Novém Vestci u Staré Boleslavi dne 29. května 1951 ve věku 92 let.