Kálmán Kandó: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
m + místo posledního odpočinku do textu |
||
Řádek 10:
Jelikož na nátlak velkých bank byla elektrizace [[Železnice|železnic]] v Maďarsku zastavena, přesunul se Kandó roku [[1907]] do [[Vado Ligure]], kde zkonstruoval nákladní [[Lokomotiva|lokomotivu]] řady [[FS řada E550|E550]] pro Giovi-Linie. Do roku [[1930]] bylo vyrobeno celkem 369 strojů této řady a odvozených typů. Po smrti své ženy (1913) a vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] odeslal své děti zpět do Maďarska a sám se tam také vrátil oklikou přes [[Švýcarsko]]. Byl povolán k vojenské službě jako referent pro zásobení železnic uhlím na Ministerstvu války ve [[Vídeň|Vídni]]. Rýsující se uhelná krize jej přivedla ke studii napájení železniční sítě střídavým proudem o frekvenci 50 Hz. Na žádost firmy Ganz byl v roce [[1917]] uvolněn z vojenské služby a jmenován generálním ředitelem této firmy. Zároveň však pokračoval ve své konstruktérské práci a vyvíjel lokomotivy pro Compagnie du chemin de fer de Paris à Orléans a italskou lokomotivku Romeo. Poté následoval neúspěch s lokomotivami řad [[BBÖ řada 1180|1180]] a [[BBÖ řada 1470|1470]], které Kandó postavil na přání ředitele [[Lokomotivka Floridsdorf|floridsdorfské lokomotivky]] [[Arno Demmer]]a, ačkoliv použití štěpiče fází bylo pro rakouský systém 15 kV 16⅔ Hz nevhodné.
Roku [[1922]] složil kvůli velkému zatížení konstruktérskou prací funkci generálního ředitele a stal se m.j. poradcem americké firmy [[Westinghouse]]. V témže roce obdržel od univerzity čestný doktorát. Roku [[1923]] byla zkušebně elektrifikována systémem 50 Hz 15 km dlouhá trať z [[Budapest-Nyugati pályaudvar|budapešťského západního nádraží]]. Ukázalo se, že Kandóovy předpoklady byly správné, ale některé problémy bylo ještě třeba vyřešit. Zkušební lokomotiva, pozdější [[MÁV řada V50|V50]] byla přestavěna a měla při zkušebních jízdách takový úspěch, že v roce 1928 bylo rozhodnuto o elektrifikaci trati Budapest – [[Hegyeshalom]] systémem 16 kV 50 Hz. Dokončení v roce 1932 se Kandó nedožil, zemřel v roce [[1931]] na [[Infarkt myokardu|infarkt]]. Je pohřben na budapešťském hřbitově v Rijecké ulici (''Fiumei Úti Sírkert'').
[[Soubor:Kando mozdony.jpg|thumb|Lokomotiva V40 v budapešťském železničním muzeu]]
| |||