Verze z 29. 3. 2017, 15:08 editovat NoJin (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 22 703 editací doplnění textu a odkazů ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 19. 1. 2019, 22:04 editovat zrušit editaci David Sedlecký (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 24 605 editací m →‎Život: typo Přejít na další porovnání →
Řádek 10: == Život == Otec Pavla Kropáčka Petr Kropáček (~~1889-1931~~1889–1931)<ref>Čechurová J, a kol., Vila : Vila Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí, Praha 2009</ref> byl pokrokový architekt a divadelní scénograf a režisér (pseudonym Pavel Neri), matka pracovala jako knihovnice, editorka a překladatelka.<ref>[http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2007/6/pro-dobro-ceskeho-ctenare-/ Šámal P, Dějiny a současnost, 2007, č. 6]</ref> Bratr Jan Kropáček (~~1920-2001~~1920–2001) byl jevištní a kostýmní výtvarník. Po maturitě na gymnasiu v Praze Pavel Kropáček vystudoval dějiny umění a filozofii na [[Karlova univerzita\|Karlově Univerzitě]] (prof. [[Antonín Matějček\|A. Matějček]], [[Jan Květ\|J. Květ]], [[Jan Mukařovský\|J. Mukařovský]]) a roku 1939 obhájil doktorát.<ref>Pavel Kropáček, České deskové malířství první třetiny 15. století, 1939</ref> Již jako jednadvacetiletý se podílel pod vedením A. Matějčka na přípravě rozsáhlé publikace ''Česká malba gotická''. Publikoval v časopisech [[Volné směry]] <ref>P. Kropáček, Hieronymus Bosch, Volné směry XXXIII, 1937, s.321</ref>, Památky archeologické, ve Světozoru a levicových novinách. V roce 1938 navštívil výstavu [[Zvrhlé umění\|Zvrhlého umění]] (''Entartete Kunst''), kterou v Berlíně uspořádali nacisté a publikoval článek, ve kterém obhajoval moderní německý [[expresionismus]].<ref>P. Kropáček, Výstava moderního německého umění v Berlíně, Volné směry XXXIV, 1938, s. 323</ref> Podnikl i další krátkodobé zájezdy do ciziny, kde studoval zejména nizozemské malířství. Byl teoretikem skupiny [[Seznam uměleckých spolků v Československu a Česku#Sedm v říjnu\|Sedm v říjnu]], se kterou připravil v letech ~~1939-1941~~1939–1941 tři výstavy v Topičově salonu a napsal k nim úvodní texty.<ref>P. Kropáček, Sedm v říjnu, Volné směry XXXV, 1939, s. 162</ref> Za války se aktivně zapojil do protinacistického odboje jako aspirant na členství v ilegálním Národním revolučním výboru inteligence, který se chystal založit [[Vladislav Vančura]] spolu s [[Bedřich Václavek\|Bedřichem Václavkem]].<ref>[http://www.ksm.cz/kultura/o-muzi-jmenem-vladislav-vancura.html KSM: O muži jménem Vladislav Vančura]</ref> Kropáček byl tajemníkem legálního Klubu umělců sídlícího v Mánesu a působil jako spojka mezi Prahou a Zbraslaví, kde Vančura žil. Po udání Jaroslava Mirka-Klecana, pověřeného [[Julius Fučík\|J. Fučíkem]], aby tyto aktivity koordinoval s ilegální KSČ, byl Kropáček 30. dubna 1942 spolu s dalšími intelektuály zatčen, vězněn na Pankráci a nakonec v 27 letech zavražděn v Osvětimi.<ref>J. Kotalík, In memoriam, Život 20, 1947, s. 62</ref> V roce 1942 namaloval jako pietní vzpomínku za umučeného Pavla Kropáčka obraz Pocta mrtvému příteli [[Josef Liesler]].

Pavel Kropáček: Porovnání verzí