William Rothenstein: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 46:
== Kariéra ==
=== Umělec ===
V roce 1893 se Rothenstein vrátil do [[Velká Británie (ostrov)|Británie]], aby pracoval na sérii [[Litografie|litografických]] portrétů nazvané "''Oxford Characters (Oxfordské postavy),'' která byla publikována v roce 1896. Další kolekce portrétů byly ''English Portraits'' (1898), ''Twelve Portraits'' (1929) a ''Contemporaries'' (1937). V Oxfordu se setkal a stalspřátelil ses blízkým přítelem karikaturistykarikaturistou a parodistyparodistou [[Max Beerbohm|MaxaMaxem BeerbohmaBeerbohmem]], který jej později zvěčnil v povídce [[Enoch Soames|Enocha Soamese]] (1919). Během devadesátých let 20. století Rothenstein vystavoval v ''New English Art Club'' a přispěl kresbami do britského čtvrtletnhočtvrtletniho literárnholiterárního periodika ''The Yellow Book a'' a do literárního časopisu ''The Savoy'', vyšlojehož osm čísel vyšlo od ledna do prosince 1896.
 
V letech 1898-9 založil ''Carfax Gallery'' (nebo Carfax & Co) v St. James 'Piccadilly spolu s Johnem Fothergillem. Během raných let byla tato galerie úzce spojena s umělci jako Charles Conder, Philip Wilson Steer, Charles Ricketts a Augustus John. Vystavoval zde také [[Auguste Rodin]], na jehož rostoucí pověsti v Anglii měl velkou zásluhu právě Rothenstein. Rothensteinova role uměleckého manažera v galerii byla v roce 1901 ukončena, poté se firma dostala pod vedení jeho blízkého přítele, kanadského novináře a uměleckého kritika Roberta Baldwina Rosse. V roce 1908 Ross galerii opustil a nechal firmu v rukou dlouholetého finančního manažera [[Arthur Clifton|Arthura Cliftona]]. Pod jeho vedenínvedením se galerie stala domovem pro všechny tři výstavy skupiny anglických postimpresionistů ''Camden Town Group'', skupiny vedené Rothensteinovým přítelem Waltem Sickererem. V roce 1900 získal Rothenstein stříbrnou medaili za svou malbu ''The Doll's House (Dům panenek)'' na výstavě Exposition Universelle. Tento obraz je i nadále jednímjednou z jeho nejznámějších prací a byl předmětem studie, publikované Tate Gallery. Styly a náměty Rothensteinových obrazů se liší, přestože se objevují určitá témata, která jsou pro něho důležitá, zejména jeho zájem o  témata ''závažná'' nebo ''základní,'' o kterých se hovoří s jistou opatrností. K dobrým příkladům patří ''Parting at Morning'' (1891), ''Mother and Child'' (1903) a ''Jews Mourning at a Synagogue, ''(1907) (Židé truchlící v synagoze)'', které jsou v majetku Tate Gallery. Mezi lety 1902 a 1912 žil v Hampsteadu v Londýně, kde mezi jeho přátele patřil [[Herbert George Wells|H. G. Wells]], [[Joseph Conrad]] a umělec [[Augustus John]]. Mezi mladými umělci, kteří navštěvovali Rothensteina v Hampsteadu, byli Wyndham Lewis, Mark Gertler a  [[Paul Nash]]. Rothenstein během tohoto období pracoval na sérii důležitých obrazů na převážně židovském východním konci Londýna, z nichž některé byly zahrnuty na vlivné výstavě židovského umění v roce 1906 v [[Whitechapel Gallery]]. Nejslavnější dílo z  tohoto období je ''The Browning Readers'' (1900)'', nyní ve vlastnictví galerie ''Cartwright Hall'' v Bradfordu. Další díla: ''Spring, The Morning Room'' (c.1910), ''Mother and Child, CandlightCandlelight'' (c.1909) jsou většinou ve vlastnictví jeho rodiny. Rothenstein byl celý život fascinován indiánskýmindickým sochařstvím a malířstvím. V roce 1910 se vydal na cestu po významných uměleckých a  náboženských místech. Navštívil [[Buddhismus|buddhistickou]] jeskyni [[Adžanta]], kde pozoroval lady Christianu Herringhamovou a Nandalala Bose, kteří zhotovovali [[Akvarel|akvarelové]] kopie starobylých [[Freska|fresek]]. Cestu ukončil v [[Kalkata|Kalkatě]], kde byl svědkem, pokusůjak se Abanindranath Tagore pokoušel oživit techniky a estetiku tradiční indické malby. Rothenstein byl také členem International Society of Sculptors, Painters and Gravers (Mezinárodní společnosti sochařů, malířů a řezbářů). V letech 1920 až 1935 byl Rothenstein ředitelem Royal College of Art (Královské vysoké umělecké školy), kde podporoval umělce jako Edward Burra, Evelyn Dunbar, U Ba Nyan a [[Henry Moore]]. Moore později napsal, že Rothenstein ''mi dal pocit, že neexistuje žádná překážka, žádný limit pro to, co by mladý venkovský student mohl dostat a kým by se mohl stát.''.
 
V letech 1898-9 založil ''Carfax Gallery'' (nebo Carfax & Co) v St. James 'Piccadilly spolu s Johnem Fothergillem. Během raných let byla tato galerie úzce spojena s umělci jako Charles Conder, Philip Wilson Steer, Charles Ricketts a Augustus John. Vystavoval zde také [[Auguste Rodin]], na jehož rostoucí pověsti v Anglii měl velkou zásluhu právě Rothenstein. Rothensteinova role uměleckého manažera v galerii byla v roce 1901 ukončena, poté se firma dostala pod vedení jeho blízkého přítele, kanadského novináře a uměleckého kritika Roberta Baldwina Rosse. V roce 1908 Ross galerii opustil a nechal firmu v rukou dlouholetého finančního manažera [[Arthur Clifton|Arthura Cliftona]]. Pod jeho vedenín se galerie stala domovem pro všechny tři výstavy skupiny anglických postimpresionistů ''Camden Town Group'', skupiny vedené Rothensteinovým přítelem Waltem Sickererem. V roce 1900 získal Rothenstein stříbrnou medaili za svou malbu ''The Doll's House (Dům panenek)'' na výstavě Exposition Universelle. Tento obraz je i nadále jedním z jeho nejznámějších prací a byl předmětem studie, publikované Tate Gallery. Styly a náměty Rothensteinových obrazů se liší, přestože se objevují určitá témata, která jsou pro něho důležitá, zejména jeho zájem o témata ''závažná'' nebo ''základní,'' o kterých se hovoří s jistou opatrností. K dobrým příkladům patří ''Parting at Morning'' (1891), ''Mother and Child'' (1903) a ''Jews Mourning at a Synagogue, 1907 (Židé truchlící v synagoze)'' – které jsou v majetku Tate Gallery. Mezi lety 1902 a 1912 žil v Hampsteadu v Londýně, kde mezi jeho přátele patřil [[Herbert George Wells|H. G. Wells]], [[Joseph Conrad]] a umělec [[Augustus John]]. Mezi mladými umělci, kteří navštěvovali Rothensteina v Hampsteadu, byli Wyndham Lewis, Mark Gertler a [[Paul Nash]]. Rothenstein během tohoto období pracoval na sérii důležitých obrazů na převážně židovském východním konci Londýna, z nichž některé byly zahrnuty na vlivné výstavě židovského umění v roce 1906 v [[Whitechapel Gallery]]. Nejslavnější dílo z tohoto období je ''The Browning Readers (1900)'', nyní ve vlastnictví galerie ''Cartwright Hall'' v Bradfordu. Další díla: ''Spring, The Morning Room'' (c.1910), ''Mother and Child, Candlight'' (c.1909) jsou většinou ve vlastnictví jeho rodiny. Rothenstein byl celý život fascinován indiánským sochařstvím a malířstvím. V roce 1910 se vydal na cestu po významných uměleckých a náboženských místech. Navštívil [[Buddhismus|buddhistickou]] jeskyni [[Adžanta]], kde pozoroval lady Christianu Herringhamovou a Nandalala Bose, kteří zhotovovali [[Akvarel|akvarelové]] kopie starobylých [[Freska|fresek]]. Cestu ukončil v [[Kalkata|Kalkatě]], kde byl svědkem pokusů Abanindranath Tagore oživit techniky a estetiku tradiční indické malby. Rothenstein byl také členem International Society of Sculptors, Painters and Gravers (Mezinárodní společnosti sochařů, malířů a řezbářů). V letech 1920 až 1935 byl Rothenstein ředitelem Royal College of Art (Královské vysoké umělecké školy), kde podporoval umělce jako Edward Burra, Evelyn Dunbar, U Ba Nyan a [[Henry Moore]]. Moore později napsal, že Rothenstein ''mi dal pocit, že neexistuje žádná překážka, žádný limit pro to, co by mladý venkovský student mohl dostat a kým by se mohl stát.''
=== Spisovatel ===
Rothenstein napsal několik kritických knih a brožur, včetně [[Francisco Goya|Goya]] (1900, první anglická monografie o umělci), ''A Plea for a Wider Use of Artists & Craftsmen'' (1916), a''Whither'' ''Painting'' (1932). Během třicátých 20. století publikoval tři svazky vzpomínek:''Men and Memories, Vol I , Vol II, Since Fifty''.''Vol I'' obsahuje anekdoty o Oscaru Wildeovi a mnoha dalších přátelích Rothensteinových, včetně [[Max Beerbohm|Maxe Beerbohma]], [[James Whistler|James Whistlera]], [[Paul Verlaine|Paula Verlaine]], [[Edgar Degas|Edgara Degase]] a [[John Singer Sargent|Johna Singera Sargenta]].