Vlažní a váhaví: Porovnání verzí

'''''Vlažní a váhaví''''' je kniha české [[Biologie|bioložky]], [[Sociologie|socioložky]] a [[Environmentalismus|enviromentalistky]] [[Hana Librová|Hany Librové]] vydanývydaná v roce 2003. VycházíVyšla s podtitulem ''Kapitoly o ekologickém luxusu'' a je svým způsobem pokračováním knihy ''[[Pestří a zelení]] – Kapitoly o dobrovolné skromnosti'' z roku 1994, v níž po úvodu k problematice alternativních a přírodě příznivějších způsobech života autorka popisovala několik rodin, které se k němu v různé míře a různými způsoby uchýlily.

Ve ''Vlažných a váhavých'' se autorka po deseti letech vracívrátila zpět ke své koncepci „dobrovolné skromnosti“ a dále zkoumá, jak se tento jev vyvíjí. VracíVrátila se k původním rodinám, které byly součásti jejího výzkumu v ''Pestrých a zelených''. Sleduje, jak se dnes vyrovnávají se životem v moderní společnosti s potřebou žít blízko přírody a neubližovat jí.

Dále se autorka věnuje tomu, jak jazyk a slova mohou ovlivnit to, jak běžný člověk chápe tyto složité otázky. Věnuje se nejdříve kritikům, a později i zastáncům slov jako je luxus, [[konzumerismus]] a plýtvání. Zvláštní kategorií je slovo blahobyt, které má sice své kritiky, nevyskytuje se ale žádná opozice. Pode autorky je to proto, že tento pojem je již v naší moderní společnosti brán jako jakési automatické právo člověka.

Luxusem je podle Librové například [[poezie]] či hudba, nesmíme ale opomenout ani hmotnou část luxusu, tedy například dějiny výtvarných umění, jak je můžeme vidět třeba v [[Muzeum|muzeích]]. Tento pojem se ovšem ale mění v historickém hledisku, tedy podle toho, v jaké době se o luxusu bavíme. Dnes by jistě luxusem bylo něco jiného než ve středověku. Autorka se dostává také k definici podtitulu, tedy onoho ekologického luxusu. Ta zní: „Ekologický luxus je ekologicky příznivé chování, které uvědoměle zmenšuje ekologickou stopu, v různé míře je schopno sebeomezení a vztahuje se k nemateriálním, kulturou oceňovaným hodnotám. Ekologický luxus označuje spíše prvky či segmenty chování než celý životní způsob.“

V další kapitole se autorka vyjadřuje k názoru mnoha ekologů, že ideální způsob života je jednoduchý život, prostý, přičemž konzumní společnost je složitá. Symbolem toho má být vlastnění velkého množství věcí. Librová s tímto pojmem ovšem nesouhlasí a namítá, že při návštěvě oněch pestrých z knihy ''Pestří a zelení'' objevila skutečnost, že tito lidé vlastní mnoho věcí. Důležitý je ovšem jejich původ. Jsou většinou darované nebo zděděné, pokud jsou koupené tak z druhé ruky. Ovšem výjimkou v tomto přesvědčení je cestování, které praktikuje mnoho ekologických aktivistů, ač například lety letadlem jsou environmentálně náročné.

Tématem další části knihy je čas, se kterým je spojena naše uspěchaná doba. Je zde popsáno, jak se v průběhu dějin mění pojetí vnímání času, zde se hovoří o takzvaném sociálním času. Librová zde uvádí, že zrychlení společnosti přicházelo postupně, začalo s vynálezem ohně a dodnes se stále děje, v souvislosti s [[Technologie|technologiemi]].

Dále se zaměřuje na onen ekologický luxus v praxi, zmiňuje, jak je sama nazývá, „zelené“ komunity a vzpomíná i na výsledky své předešlé knihy, tedy ''Pestří a zelení''. Ti se v průběhu devadesátých let na čas vzdali svého života a odešli na venkov, kde si sami pěstovali jídlo a věnovali se spíše [[Řemeslo|řemeslům]] a rodině. Autorka se také zmiňuje o takzvaných „holandských doktorech“, tedy lidech z vyšší příjmové kategorie v [[Nizozemsko|Nizozemí]], kteří vědomě snižovali spotřebu. Na ty se zaměřili sociologové právě v Holandsku v průběhu devadesátých let minulého století. Navzdory jejich vyšším příjmům bylo zjištěno, že asi u poloviny těchto domácností byla celková spotřeba nižší, než je průměr. Někteří byli na počátku snižování spotřeby, jiní ale ani například nepoužívali auta, bydleli záměrně v malých bytech.

V knize se Librová věnuje také ekologicky příznivému užívání domova, se kterým souvisí stravování. Zde se autorka více do hloubky věnuje například [[vegetariánství]] a [[veganství]]. Čím dál více lidi se podle uvedených dat přiklání právě k tomuto způsobu života kvůli environmentálním důvodům. Ovšem jak již bylo zmíněno, toto zdůvodnění není tak prosté, jak se zdá. Totiž například sezónní ovoce je dostupné v průběhu celého roku, stává se tedy také konzumním.

Dobrým příkladem environmentálně příznivého chování je například [[Zahrádkářství|zahrádkaření]]. Z jednoho hlediska snižuje „industrializované zelinářství a ovocnářství“, z dalšího díky trávení času na zahrádce snižuje čas, který tráví například nakupováním. Právě tato praktika byla v době vydání knihy velmi rozšířená například ve [[Francie|Francii]]. Dalším ekonomicky příznivým chování, které je v knize zmíněno je, již také zmíněné, zdržování užívání aut, to může být nahrazeno hromadnou dopravou nebo například kolem. Při výzkumech bylo pro lidi důležité hlavně to, jak vzdálené bylo jejich pracoviště od jejich domova a také to, jak dostupná a drahá byla hromadná doprava v místě jejich bydliště. Autorka zde uvádí příklad [[Německo|Německa]], ve kterém byl proveden průzkum s pozitivními výsledky. Ale ani v České republice nebyly výsledky špatné.

V poslední části knihy se autorka zabývá například tím, které faktory jsou pro tento způsob života významné. Je to za prvé těkavost, což je životní postoj, který způsobuje soustředění se na dočasnost lidského života a neuvědomuje si vzdálenou budoucnost. Druhým je [[individualismus]], který může být pro životní prostředí jak pozitivní, tak negativní. Dále se autorka zamýšlí nad tím, co by se stalo, kdyby se [[environmentalismus]] rozšířil i do nižších vrstev. Podle názoru autorky by tento způsob života vyšší třída opustila a snažila by se najít jiný způsob toho, jak se odlišit. Na konci knihy Hana Librová přináší kapitolu s názvem ''Stručná úvaha o oběti, líheň vlažných a váhavých''.