[[Soubor:Wagenburg.jpg|náhled|upright=0.8|vlevo|Vozová hradba husitů se symbolem kalicha, výjev z [[15. století|15. stol.]]]]
Čechy zachvátily revoluční nepokoje. Tzv. [[vedlejší země Koruny české]], [[Slezsko]] a [[Lužice]], zůstaly věrné katolické církvi, komplikovanější se ukázala být situace na [[MarkrabstvíMoravské moravskémarkrabství|Moravě]]. Část radikálních husitů<ref>Za zakladatele Tábora bývá často označován [[Petr Hromádka]] z [[Jistebnice]]</ref> se uchýlila na strategicky výhodný [[Ostrožna|ostroh]], nazývaný hradiště (snad bývalé opidum) nad řekou [[Lužnice|Lužnicí]] a vybudovala tady nové město. Dostalo biblický název [[Tábor]] (podle [[Tábor (hora v Galileji)|hory Tabor]] blízko [[Nazaret]]a). [[Táborský svaz|Táborité]] (či také táboři) pod vlivem v té době vlivných [[chiliasmus|chiliastických]] představ nechtěli žít podle dosud platných lidských zákonů, které považovali za nedokonalé, ale podle Božího zákona – [[Bible]]. Vzájemně se nazývali bratry a sestrami a po příchodu do města odevzdávali svůj majetek do kádí umístěných na náměstí; ten měl posloužit celé komunitě, aby dokázala překonat první kritický rok existence, kdy ještě nebyly ukotveny vztahy s okolním venkovem. V čele táborů stáli kněží, o vojenské záležitosti se starali čtyři [[hejtman (vojenství)|hejtmané]]. Jedním z nich se stal muž se zkušenostmi ze záškodnických válek [[Jan Žižka|Jan Žižka z Trocnova]], který se následně osvědčil jako vynikající vojevůdce. Nebyl nikdy poražen, přestože poslední léta svého života velel vojenským akcím husitů jako úplně slepý. Již od založení Tábora na jaře [[1420]] začal Jan Žižka se svými sbory úspěšně operovat v prostoru jižních a západních Čech, kde si začal systematicky podmaňovat bašty katolíků. Vítězně skončila i [[bitva u Sudoměře]], kde se ho pokusila porazit západočeská katolická šlechta.
