Juraj Palkovič: Porovnání verzí

[[Soubor:Rimavská Baňa - Pamätný dom č. 36.jpg|thumb|Rodný Palkovičův dům v Rimavské Bani (čpč.p. 36)]]

Po návratu z Jeny působil v roce [[1794]] jako učitel v [[Lučenec|Lučenci]], později jako vychovatel v domě Gabriela Prónaye, hlavního župana [[Gemer (župa)|GemerskéGemersko - Malohontské stolice]], tak i ve [[Vác]]u. Pokusil se s předními slovenskými národovci [[Bohuslav Tablic|Bohuslavem Tablicem]] a [[Martin Hamaliar|Martinem Hamaliarem]] – absolventy [[Jenská univerzita|jenské univerzity]] – o založení Katedry řeči a literatury českoslovanské na [[Bratislava|bratislavském]] evangelickém lyceu ([[1803]]). Tato akce byla úspěšná, avšak nepodařilo se mu již realizovat další plán a založit při této katedře i ústav na vydávání slovenských spisů, kalendářů a novin, jakož i střediska pro sbírání [[Slované|slovanských]] starožitností a [[archiv]]ních dokumentů. Navzdory tomu se tato katedra stala postupně střediskem slovenského národního hnutí. Jejím prvním profesorem se stal právě Palkovič, jehož vynikající jazykovědné a literární znalosti byly už v této době dostatečně známy. Přestože z profesorské funkce neměl téměř žádné finanční výhody, postupně se mu podařilo při katedře vybudovat knihovnu a archiv, nazývanou společným jménem ''Prešpurský ústav'', jehož půlstoletá existence je nerozlučně spojena s jeho jménem. Jako profesor lycea přednášel nejen československou gramatiku, ale i literární historii spojenou s vyučováním jazyka [[srbština|srbského]], [[polština|polského]], ba i [[ruština|ruského]]. Zanedlouho však přestal pravidelně přednášet už i proto, neboť nedostával žádný plat, a tak si musel na živobytí vydělávat hlavně literární činností, vydáváním lidověchovných spisů, kalendářů a novin. Situace se alespoň trochu zlepšila poté, co si od nadřízené vrchnosti vymohl jmenování svého náměstka (zástupce profesorátu), který potom vykonával namísto něho všechny povinnosti na katedře.