František Doležal: Porovnání verzí

František Doležal pochází z rodiny zámeckého kastelána Rudolfa Doležala a jeho ženy Anny, rozené Brunové. Otce si vážil pro jeho kulturní rozhled, vášeň pro literaturu a vlastenectví a poutal ho k němu silný citový vztah. Během dospívání ho ovlivnil zámecký lékař a literát dr. F.František Albert a sběratel výtvarného umění a překladatel sovětské literatury prof. Josef Píč. V letech 1921-1928 absolvoval reálné gymnázium v Kostelci nad Orlicí. Během studií se seznámil s malířem Stanislavem Odvárkem a s [[Lumír Čivrný|Lumírem Čivrným]]. Malbu studoval soukromě u [[Antonín Hudeček|Antonína Hudečka]] (1927-1928).

Po maturitě nemohl ze sociálních důvodů pokračovat ve studiích. Byl zaměstnán jako úředník v [[Holice|Holicích]] a psal a kreslil pro místní tisk. V letech 1932-1934 absolvoval vojenskou službu a důstojnickou školu v Kladně, Olomouci a Praze. Od roku 1934 se natrvalo usadil v Praze a spolupracoval jako autor článků i kreslíř s [[Melantrich]]em a [[Tvorba (časopis, 1925–1938)|Tvorbou]] a překládal a psal eseje pro levicové Haló-noviny. Stýkal se s J. Hořejším, K.L. Konrádem, E.A. Longenem a [[Emil František Burian|E.F. Burianem]].<ref name= Mrázová>Mrázová M, 1990</ref> Roku 1935 působil jako propagační grafik ''Kupkova divadla mladých'' v Praze a po zániku divadla začal spolupracovat s [[D 34|divadlem E.F. Buriana]]. Roku 1936 se chtěl jako dobrovolník zapojit do [[Španělská občanská válka|občanské války ve Španělsku]], ale byl napolicí z nádraží zajištěn a poslán zpět. Roku 19371936 měl svou první autorskou výstavu surrealistických kreseb a koláží na chodbě [[Mozarteum|Mozartea]]. Roku 1938 se oženil s Naděždou VítküVítků.

Po skončení války roku 1945 vstoupil do [[KSČ]] a byl spoluzakladatelem a teoretikem ''Socialistické výtvarné fronty'', spoluzakladatelem ''družstva Tvar'' a do roku 1946 vedoucím redaktorem týdeníku ''Lidová kultura''.<ref group="pozn.">kulturněpolitický týdeník navazující na stejnojmenný předválečný časopis Stanislava K. Neumanna, vydávalo odborářské vydavatelství Práce</ref> V letech 1945-19471950 byl vedoucím výtvarného a fotografického referátu [[Ústřední rada odborů|Ústřední rady odborů]], poté do roku 1966 vedoucím výtvarného referátu [[Ministerstvo kultury České republiky|Ministerstva kultury]]. Od konce 40. let se zasazoval za zřízení regionálních galerií.<ref>Doležal F, Státní nákupy obrazů a soch a co dál?, Národní osvobození, 18, 1947/05/30</ref> Jako člen akčního výboru SČVU pracoval v komisi pro reformu uměleckých škol. Při stranických prověrkách byl koncem roku 1950 vyškrtnut z KSČ.

V letech 1948-1952 a 1959-1970 byl členem [[Seznam uměleckých spolků v Československu a Česku#Svaz československých výtvarných umělců (1956–1962) a (1963–1970), (1972-1990)|Svazu československých výtvarných umělců]]. Roku 1952 byl znovu přijat do [[KSČ]] a vystavoval s [[SČUG Hollar]] a se členy krajského střediska Purkyně a střediska ÚSČVU Aleš. Roku 1955 vážně onemocněl a podrobil se operaci ledvin. Během rekonvalescence maloval v rodném Kostelci nad Orlicí a v okolí Častolovic. Roku 1956 cestoval do [[Paříž]]e a navštívil [[Josef Šíma (malíř)|Josefa Šímu]]. Od tohoto roku často pobýval v [[Litoměřice|Litoměřicích]] a v Českém středohoří. Roku 19611960 si koupil stavení v [[Hlinná|Hlinné u Litoměřic]] a zřídil si zde ateliér.

František Doležal byl činný jako kurátor a publicista. Články publikoval v časopisech [[Hollar (časopis)|Hollar]], ''Lidová kultura'', ''Nová fotografie'' a v novinách ''Haló-noviny'' (1934-1935), ''Národní osvobození'' (1945-1948) a ''Průboj'' (1957-1989). Byl nadán bystrým intelektem a někteří historikové umění považují jeho kritické stati za významnější než Doležalovo malířské dílo. Napsal stovky článků o výtvarném umění, zejména v letech 1945-1948 do periodik ''Lidová kultura'' a ''Národní osvobození''.<ref>[http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=osobavdokumentech&IDosoby=22 abART: František DoleželDoležal, autor textu]</ref>

Počátkem 30. let svými obrazy z pražské periferie navazoval na sociální umění 20. let. Později byl ovlivněn surrealismem, ale obrazy z této doby jsou nezvěstné. Tvořil také surrealistické frotáže a koláže a své karikatury zveřejňoval v ''Trnu'', [[Tvorba (časopis, 1925–1938)|Tvorbě]], [[Svobodné slovo|Českém slovu]] a ''Bodlácích''. Těsně před válkou namaloval dva obrazy s varující tématikou (''Přízraky války'', 1938, ''Fantom války'', 1939). Za války a poté i několik následujících let (do r. 1951) se zabýval převážně kresbou a grafikou, v níž převažují figury a portréty. Roku 1953 skončil s grafikou, neboť mu chybělo dostatečné technické vybavení a vracel se k ní pouze příležitostně, např. při tisku novoročenek nebo cyklu barevných dřevorytů Divertimento.

V 50. letech ho zajímala předmětná skutečnost a věnoval se i malbě krajin. V té době bylse silněvrátil ovlivněnke svému mladistvému zaujetí [[Karel Hynek Mácha|Karlem Hynkem Máchou]] (30. léta) a jeho skrytými vášněmi i protispolečenským vzdorem a často pobýval v [[Litoměřice|Litoměřicích]] a Českém středohoří (''Litoměřický cyklus'', 1956-1960). Do Litoměřic pak jezdil na motocyklu až do konce 70. let a maloval zde v plenéru. Pohyb i pobyt v krajině vnesl do jeho malby výrazové dynamické prvky a krajina zůstala v jeho díle trvale přítomná jako záznam skutečnosti nebo reminiscence. BylRoku zastoupen1960 nainicioval litoměřickýchv výstaváchLitoměřicích výstavu a máchovské oslavy ke 150. výročí básníkova narození (''Karel Hynek Mácha v našem výtvarném umění'' (1960), akde přednesl studii o Máchově díle. Byl zastoupen na litoměřické výstavě ''Máchovské motivy v současném výtvarném umění'' (1976) a k ''Máchovskému cyklu'' se i v dalších letech opakovaně vracel (1978, 1983-1984).

V letech 1969-1973 namaloval 33 obrazů pro ''Velký Máchovský cyklus'', ke kterému se pak opakovaně vracel (1969-1984). Od počátku 70. let vznikaly ''Reminiscence na České středohoří'' (1971-1977), cyklus ''Chile 73'' a později ''Poselství naděje'' (1975-1978). Roku 1978 vznikl největší soubor obrazů z cyklu ''Pocty'' (M. Ernstovi, Ch. Chaplinovi, F. Tichému, K. Bieblovi, P. Picassovi). Výrazný posun v pojetí figury a prostoru a v barevnosti znamená cyklus ''Signály času'' (1980-1989). Od roku 1980 vznikal nedokončený cyklus ''Jugoslávské variace'' (1980-1989). Od roku 1988 začal připravovat cyklus Divertimento.

Roku 1940 napsal tři divadelní hry ''Bouřící mračno'' a ''Přízraky'' (názvy dalšíchnázev hertřetí nejsounení známyznám).

Během války vznikl teoretický text ''Umění v pojetí dialektického materialismu'', ve kterém obhajuje svobodu umělecké tvorby. Tvořivý proces vychází z představ a obsahuje možnost úchylky obrazu od konkrétního předmětu k abstrakci a zevšeobecnění.<ref>Doležal F, 1946, s. 22</ref> Odlišuje princip objektivního poznávání světa, které náleží vědě a subjektivní povahu umělecké tvorby. Myšlenková a ideologická konstrukce realistických proudů v umění spočívá podle Doležala na pochybném výkladu poznání.<ref>Doležal F, 1946, s. 50</ref> Kniha vyšla roku 1946. Jeho další kniha ''Thema v nové fotografii'' (1952) je naopak poplatná vulgaristickým tendencím socialistického realismu. Roku 1966 vycházela na pokračování jeho ''Jugoslávie pod pravým úhlem'' v litoměřickém periodiku ''Proud''. Roku 1973 na své chalupě v [[Hlinná|Hlinné]] napsal vzpomínkový text ''Kořeny-minikronika zelenajícího se věku'', který zůstal v rukopisu. Roku 1980 vydala Doležalova dcera Jarmila Štogrová některé jeho texty z let 1943, 1965 a 1973 jako samizdat. V roce 1981 vyšly Doležalovy vzpomínky na pokračování v hradeckém deníku ''Pochodeň''. V roce 2008 vydala dcera v nakladatelství Cherm ''Malířovy dopisy'', Doležalovu korespondenci ze 40. let.

=== Články a publikace autora (výběr) ===