Verze z 2. 1. 2019, 12:45 editovat Lynx1211 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 874 editací Drobné doplnění a učesání značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 2. 1. 2019, 13:11 editovat zrušit editaci Lynx1211 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 874 editací m palivo: stylistická úprava značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 42: === Podvozky a hnací ústrojí === Každý vůz měl dva dvounápravové podvozky velkého rozvoru 4150 mm. [[Uspořádání pojezdu]] bylo (1A)’ (A1)’, tedy vnitřní dvojkolí hnací a vnější volné. Přímo do podvozků byly instalovány hnací agregáty – původně vznětové, které ale byly ještě během výroby nahrazeny tiššími zážehovými ~~(jako palivo byla používána lihobenzínová směs)~~ šestiválci Tatra T 67, každý o výkonu 165 koní (123 kW). Jako palivo se používala lihobenzínová směs. Motory byly opatřeny vodním chlazením. Výfukové plyny byly vedeny ohebnou hadicí na střechu vozu do aerodynamicky tvarovaných komínků. Zvláštností vozu byl unikátní elektromechanický přenos výkonu z motoru na nápravu navržený [[Josef Sousedík\|Josefem Sousedíkem]]. Pro nízké rychlosti byl výkon přenášen elektricky a pro rychlosti nad 85 km/h bylo možno sepnout mechanickou spojku, kterou byl výkon motoru přenášen přímo. Oproti obyčejnému mechanickému přenosu výkonu Sousedíkovo řešení umožňovalo vozům klidnější rozjezd (bez nepříjemného škubání)<ref name=":1" /> a zároveň jim propůjčovalo velké zrychlení.

Motorový vůz M 290.0: Porovnání verzí