Furlanština: Porovnání verzí

'''Furlanština''', též '''friulština''' (furlandsky ''furlan'', [[italština|italsky]] ''friulano'', [[angličtina|anglicky]] ''Friulian''), je [[Románské jazyky|románský jazyk]], jímž se mluví v částech [[Itálie|italské]] oblasti [[Friuli-Venezia Giulia]] (přibližně okolo města [[Udine]]).

Je svouSvou archaičností je těsně spjata s jazyky [[Ladinština|ladinštinou]] (horské části [[Trentino|Trentina]]) a [[Rétorománština|rétorománštinou]] ([[Švýcarsko]]). Tyto jazyky však spíše nelze považovat za dialekty téhož jazyka, rétštiny.

Zatímco za dob [[stěhování národů]] hovořila elita [[Germánské jazyky|germánskými jazyky]], ať už [[Langobardi]] nebo krátkodobě [[Frankové]], jindy se úředně užívalo [[Latina|latiny]]. Dvůr však nebyl určujícím elementem, prostý lid zůstával u staré latiny. Množství společných rysů s dalšími alpskými jazyky lze lépe vysvětlit dlouhodobou izolací od paduánsko-benátských nížin, jakýsi [[Rétské Alpy|rétský]] ([[Keltové|keltský]], snad s [[Etruskové|etruským]] původem) substrát je pravděpodobně výmyslem. JednoznačněJazyk jazykjednoznačně vyrostl na substrátu [[Keltské jazyky|keltském]] či pokeltštěném Karnskýchod karnských Keltů a také předrománských Venetickýchbenátských, respektive Paleobenátskýchpaleobenátských kultur. [[Toponymum|Toponyma]] jmen furlánských nížin jsou rozličných původů, prokazatelně je tam zanechali i nikdy zde nevládnoucí [[Slované]], [[Avaři]] a [[Maďaři]].

Oproti jiným oblastem Itálie je furlánská oblast málo nářečně odlišná, čímž je však myslímmyšleno, že jsou dialekty navzájem srozumitelné asi tak jako čeština se slovenštinou. Literární furlánština se začíná rozvíjet v 15. st.století a je založena na centrálním dialektu v oblasti [[Udine]], avšak první texty nižší administrativy se začaly objevovat už ve 12. ststoletí. Menší část těch nejcennějších textů je uchována v udinské městské knihovně [[Biblioteca civica di Udine]].

Furlanskofonní oblast se úplně neshoduje s hranicí regionu Furlanska[[Furlánsko-Julské Benátsko|Furlánska]]. Kromě Julského Benátska furlánština není doma rovněž v západní části provincie [[Provincie Pordenone|Pordenone]]. Za hranicí regionu se naopak furlánsky mluví v oblasti [[Portogruaro|Portogruara]] samosprávně oddělené v 18. ststoletí. Do poloviny 19. st.století existoval i dialekt [[Terst|terstský]] a do konce tohoto století ještě dialekt sousedního města Muggia. V pobřežních lokalitách Marano, Grado a Monfalcone byla však byla benátština opravdu původní. K mírnému ústupu furlánštiny před benátským dialektem dochází na západě, na druhou stranu své pozice získává směrem na východ a na sever na úkor [[Slovinština|slovinštiny]] s 50 tisíci mluvčími a [[Němčina|němčiny]] s třemi tisíci mluvčími.

Donedávna byla furlánština mateřským jazykem tří čtvrtin Furlánska, za dvacet let (výzkumod výzkumu Institutu mezinárodní sociologie v [[Gorizia|Gorici]] v letech 1977 a 1986 a poté studie ekonomického oddělení Univerzity Udine v roce 1998) s rozvojem komunikačních médií ztrácela 1 % podílu ročně. Číselně vyjádřená situace v regionu [[Furlánsko]] (bez Julského Benátska): 57,2 % (expůvodně 75 %) pravidelných mluvčích, celkem 430 tisíc lidí, 20,3 % příležitostných mluvčích, 19,9 % rozumějících, avšak jazyk nepoužívajích, a 2,6 % zcela nerozumějících furlánštině.

Charakteristický úpadek [[Samohláska|samohlásek]] na konci slov, kromě ''a'', měl za důsledek vytvoření [[Stříška|stříšky]] (dlouhého vokálu) nad samohláskou uprostřed slova pro odlišení od podobně znějících slov, které však na této prostředním samohlásce mají přízvuk (âêîôûâ, ê, î, ô, û). Zvláštní furlánské dvojhlásky na místě přízvuku se vytvořily na rozdíl od italštiny, podobný jev je však vidímevidět například ve [[Španělština|španělštině]]. Nejčastější ''ie'' je v italštině zredukováno na ''e''. Dalším změkčením je patrová výslovnost ''kja'' a ''gja'' namísto ''ka'' a ''ga'' (jedná se pouze o spojení se samohláskou a). Furlánština zakonzervovala stejně jako dolomitská ladinština latinské spojení souhlásek s ''l'', tam kde je v italštine nahrazeno vyslovovaným ''j'' -– např. ''flôr'' (it. ''fiore'', květina, flóra, latinský originál ''flore'').

Signifikantním [[Morfologie (lingvistika)|morfologickým]] znakem je rozlišování mužského a ženského rodu. Mužský rod končí vždy na souhlásku, rod ženský přidává koncovku ''e'', oproti italskému ''o-a''/ ''e-e'' (například alt- – alte, it. alto- – alta, česky vysoký- – vysoká). U ženského rodu se velmi často pozměňuje ona souhláska, na níž končí rod mužský (mieç- – mieze, blâf- – blave, blanc- – blancje). Pozoruhodná je tvorba množného čísla přidáním ''s'', což se zakonzervovalo z latiny, podobně jako v [[Ladinština|ladinštině]], výjimkou jsou některá slova v singuláru končící na ''l'', ''li,'' a ''t'', ty se transformují na ''i'', ''i'', ''cj''.

Ke slovesnému tvaru je povinnénutno připojit [[zájmeno]] pro [[podmět]]. Toto zájmeno se také může připojit za sloveso, podobně jako ve [[Francouzština|francouzštině]]; to se používá především v tázacím způsobu, proto někdo tuto inverzní formu považuje za samostatný tázací čas.

Furlánský jazyk můžeme smělelze od svého italského souseda odlišit i ve způsobu užívání jednotlivých slovesných [[Čas (mluvnice)|časů]]. Stejně jako v italštině se setkávámelze setkat s [[Konjunktiv|konjunktivem]] (nejčastěji po předložce ''že'' pro vyjádření nejistoty); konjunktiv [[Imperfektum|imperfekta]] i [[Plusquamperfektum|plusquamperfekta]] se k tomu ještě navíc opět vyskytuje v inverzní formě, čemuž říkámese říká [[optativ]], typický například pro starou řečtinu nebo kavkazské jazyky a (je ho možné také připodobnit k [[Aorist|aoristu]] současné bulharštiny a středověké češtiny). Největším úderem příznivcům myšlenky, že by snad furlánština byla jen nářečím [[Italština|italštiny]], je nepopiratelný fakt výskytu dvojitého složeného času v běžné mluvě. Dvojitý složený čas se utvoří pomocí již zmiňovaného nezbytného osobního zájmena, pomocného slovesa a dvou [[Příčestí minulé|příčestí minulých]]. Je těžko pochopitelný i Italům a používá se ve specifických situacích; přibližně si ho lze představit jako čas vyjadřující aspekt náhodného či neočekávaného děje.

Prezidentským dekretem byla v roce 2005 ustanovena instituce pro podporu furlánského jazyka a jeho každodenního užívání ARLeF (''Agjenzie Regjonâl pe lenghe furlane'', Regionální agentura pro furlánský jazyk). Instituce organizuje konference a semináře propagující jazyk, hudební a filmové festivaly, vydává populárně-naučné publikace, kalendář a časopis vědecké obce, aktualizuje italsko-furlanský slovník, pořádá výukové kurzy pro učitele společně s [[Univerzita Udine|udinskou univerzitou]], vytváří vědecké dokumentace, především zdokonaluje internetový [[Toponomastika|toponomastický]] atlas. Organizace se účastní společných setkání institutů menšinových evropských jazyků i žurnalistů.