Manul: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Stanoviště: + zdroj a menší upřesnění
→‎Popis: mírná doplnění, přidání zdroje
Řádek 28:
 
== Popis ==
Manul je veliký asi jako [[Kočka domácí|domácí kočka]], ale už na první pohled zaujme hustou, dlouhou srstí. Dlouho byl považován za předka dlouhosrstých plemen domácích koček, zvláště [[Perská kočka|perské kočky]], dnesnicméně aletomu víme, že totak není pravda.
* Hmotnost: 2,5–4,5 kg
* Délka: 50–65 cm + 21–31 cm ocas
 
Manul je silná a zavalitá kočka, má relativně krátké nohy a krátké uši, skryté v srsti. Na rozdíl od jiných malých koček má kulaté zornice. Samci váží od 3,3 do 5,3 kg, samice od 2,5 do 5 kg. Délka těla se pohybuje okolo 0,5 metru, ocas měří přibližně 25 cm.<ref name=":2">{{Citace monografie
Manul je veliký asi jako [[Kočka domácí|domácí kočka]], ale už na první pohled zaujme hustou, dlouhou srstí. Dlouho byl považován za předka dlouhosrstých plemen domácích koček, zvláště [[Perská kočka|perské kočky]], dnes ale víme, že to není pravda.
| příjmení = Hunter
| jméno = Luke
| příjmení2 = Barrett
| jméno2 = Priscilla
| titul = A Field Guide to the Carnivores of the World
| vydání =
| vydavatel = New Holland Publishers, Panthera
| místo = London etc.
| rok vydání = 2011
| počet stran =
| strany = 20
| isbn =
}}</ref>
 
Srst je velmi dlouhá a hustá. Na břiše může být až dvakrát delší než na hřbetě. Je stříbrošedá nebo stříbrooranžová, s mourovatou kresbou vytvářející nevýrazné svislé pruhy. Zbarvení na jaře a v létě je celkově tmavší.<ref name=":2" /> Bílé špičky pesíků způsobují, že manul vypadá jako pokrytý jinovatkou.
Manul je silná a zavalitá kočka, má relativně krátké nohy a krátké uši, skryté v srsti. Na rozdíl od jiných malých koček má kulaté zornice.
 
Přesné zbarvení manulí srsti je velmi variabilní a vedlo k rozlišení tří poddruhů:<ref>{{Citace elektronického periodika
Srst je velmi dlouhá a hustá. Na břiše může být až dvakrát delší než na hřbetě, je to přizpůsobení k pohybu v hlubokém sněhu. Je šedá nebo načervenalá, s mourovatou nebo tečkovanou kresbou. Na břiše bývá srst tmavá.
| příjmení = Kořínek
 
| jméno = Milan
Bílé špičky pesíků způsobují, že manul vypadá jako pokrytý jinovatkou.
| titul = manul Otocolobus manul (Pallas, 1776)
 
| periodikum = www.biolib.cz
Přesné zbarvení manulí srsti je velmi variabilní a vedlo k rozlišení tří poddruhů:
| vydavatel =
| url = https://www.biolib.cz/cz/taxon/id1985/
| datum vydání =
| url archivu =
| datum přístupu = 2018-12-09
}}</ref>
 
* ''O. m. manul'', který žije v Rusku v okolí Bajkalu, v Mongolsku a v Číně, je „typicky zbarvený“ manul,
* ''O. m. ferrugineus'' obývající okolí Kaspického moře, Afghánistán a Pákistán je načervenalý. a
* ''O. m. nigripectus'' žijící v Kašmíru, Tibetu a Nepálu je naopak velmi světlý poddruh.
 
== Rozšíření ==
Řádek 73 ⟶ 93:
| url = https://ora.ox.ac.uk/objects/uuid:bd1d6b81-bfcf-4e11-b52a-000931a78bde
| datum přístupu = 2018-12-09
}}</ref> nížinám se vyhýbá, stejně jako místům, která dlouhodobě zapadají sněhem hlubším než 10 až 20 cm. Nežije až v takových výškách jako [[irbis]].<ref name=":0" />
 
== Biologie ==
 
Manulové jsou samotáři lovící v noci nebo za úsvitu a za soumraku. Přes den spí v doupatech pod kameny, v malých jeskyních a někdy v opuštěných norách jiných zvířat. Jejich teritoria jsou na malou kočku nezvykle velká a pohybují se od 37 po více než 100200 km<sup>2</sup>.<ref name=":2" /><ref name=":0" /> O jejich chování toho není moc známo, ve svém přirozeném prostředí se dokážou velmi dobře skrývat před zraky lidí, k čemuž využívají jakékoliv terénní nerovnosti - kameny, trsy trávy, úžlabiny aj. Nemňoukají, ale vydávají zvuky, které znějí jako štěkot malého psa.
 
Manulové jsou aktivní lovci, jejich hlavní kořistí jsou [[Pišťuchovití|pišťuchy]] (neboli piky (přes 50 %), různí [[hlodavci]], [[Zajícovci|zajíci]] a výjimečně i jehňata divokých ovcí. Loví také [[hmyzožravci|hmyzožravce]] a, [[ptáci|ptáky]], plazy a bezobratlé.<ref name=":2" /><ref name=":0" /><ref name=":1" /> Nedokáží vyvinout příliš vysokou rychlost běhu a spoléhají se na taktiku náhlého přepadu, kdy se nepozorovaně přiblíží ke kořisti, resp. počkají až se kořist přiblíží k nim. Využívají k tomu svou dokonale vyvinutou schopnost splynout s terénem. Někdy vyčkávají přímo u nor hlodavců a čekají až vylezou.<ref name=":2" />
 
=== Rozmnožování ===
Ani o jejich rozmnožování toho není moc známo. Manulové žijící severněji se páří později než jižnější populace, koťata se rodí po 9–10 týdnech. Bývá jich nejčastěji 2 až 6, ale byly popsány i případy, kdy se v jednom vrhu narodilo až 8 koťat. Ve dvou měsících věku jsou už odstavená, ve 4 až 5 měsících nezávislá a v 9 až 10 měsících se mohou začít sama rozmnožovat.<ref name=":2" /> MůžeMohou se dožít až 12 let.
 
=== Predace ===
Manulové mohou být uloveni dravými ptáky, vlky, liškami a potulnými domácími psy.<ref name=":0" /> Jejich antipredační strategií je přitisknout se k zemi a splynout s terénem.<ref name=":2" />
 
== Ohrožení ==
 
V minulosti byli manulové ve velkém loveni pro svou kožešinu.<ref name=":2" /> To je nyní ve většině států, kde se manul vyskytuje, zakázáno. V současné době je největším problémem trávení pik, které jsou hlavně v Číně považovány za škodlivý druh konkurující pasoucímu se [[dobytek|dobytku]]. Piky jsou pro manula, podobně jako pro [[kočka šedá|kočku šedou]], hlavním zdrojem potravy, a kočka se často otráví pozřením piky. Samozřejmě, žeTaké samotný úbytek pik má neblahé důsledky na místní populaci manulů.
 
Manulové, zvláště koťata, jsou také velmi citliví na [[Toxoplazmóza|toxoplazmózu]]. V přírodě se s tímto parazitem nedostávají do kontaktu, nemají proto potřebné protilátky. Toxoplasmóza ale způsobuje úhyny manulích koťat, která se narodila v zajetí, a až donedávna bránila nárůstu populace manulů v zoologických zahradách.