Jaroměř: Porovnání verzí

Nejstarší část Jaroměře, dnešní historický střed města, je trvale osídlena tisíc let. Ve vývoji od raně [[středověk]]ého [[hradiště]] z počátku [[11. století]] k vyspělému městu vrcholného pozdního středověku se odráželo dění v tehdejším českém státě. Název Jaroměř je odvozován od [[Přemyslovci|přemyslovského]] [[Jaromír (kníže)|knížete Jaromíra]]. Nejstarší písemná zpráva o Jaroměři pochází z roku [[1126]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Musil | jméno = František | odkaz na autora = František Musil (historik) | titul = Kladsko | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 190 | isbn = 978-80-7277-340-4 | strany = 20}}</ref> Královské město vzniklo zřejmě za krále [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]] na místě původního hradiště. První písemný doklad o existenci města je z roku [[1298]]. Listinou z &nbsp;roku [[1307]] bylamu Jaroměřibyla potvrzena městská práva a zároveň se Jaroměř stala královským věnným městem českých královen. Měšťané tak byli přímými poddanými české královny.

V následujících dvou stoletích zažila Jaroměř hospodářský rozkvět. Měšťané byli obdařeni četnými privilegii a úlevami. Bohaté město koupilo i některé okolní vesnice a &nbsp;stalo se jejich vrchností. V roce [[1547]] se Jaroměř připojila k neúspěšnému [[Stavovský odboj roku 1547|povstání českých stavů]] proti králi [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinandovi I.]]. Vítězný panovník ji za odboj potrestal finančním postihem a omezením vlastní samosprávy. V roce [[1567]] byl prováděn v královských městech soupis domů. V Jaroměři jich tehdy bylo 300. Další úpadek přinesla městu [[třicetiletá válka]], kdy se ve městě střídaly vojenské posádky a; na jejím konci byla Jaroměř zpustlá a &nbsp;vylidněná.

[[Soubor:Jaroměř, městský znak.jpg|náhled|vlevo|upright|Městský znak na kostele sv. &nbsp;Mikuláše]]

Na začátku 18. století zažilo Jaroměřsko čilý ruch spojený s &nbsp;výstavbou [[František Antonín Špork|Šporkova]] lázeňského komplexu v [[Kuks]]u. Ztráta [[Slezsko|Slezska]] a [[Kladsko (území)|Kladska]] pak vedla k výstavbě [[pevnost (stavba)|pevnosti]] na místě vesnice Ples. Osídlování pevnostního města, přejmenovaného r. [[1793]] na [[Pevnost Josefov]], postupovalo ovšem jen zvolna. Mnohonárodnostní posádka josefovské pevnosti tvořila značně výlučnou společnost. Josefov získal vlastní samosprávu až v roce [[1835]].

Se stavbou josefovské pevnosti se do města dostává i [[železnice]], která byla důležitým impulsem ke vzniku průmyslu a dalšímu rozvoji města. Hlavními průmyslovými obory se stává především [[textilní průmysl|textilní výroba]] a [[koželužství]], později vzniká i několik drobnějších podniků, vyrábějících součásti automobilů.

Město a radnici navštívil v neděli 11. července 1926 oficiálně navštívil prezident republiky [[Tomáš Garrigue Masaryk]]. Uvítal jej starosta Karel Višňák. Na výstavišti si prohlédl národopisnou a průmyslovou výstavu, kde obdržel pískovcovou sochu ponocného s &nbsp;rohem a lucernou, dílo Franty Úprky, kterou dal [[Masaryk]] umístit doprostřed louky v Jelením příkopu na Pražském hradě.

Do Jaroměře přijel z blízkého Josefova, kde ráno provedl spolu s &nbsp;legionářskými generály [[Stanislav Čeček|Stanislavem Čečkem]] a [[Jan Syrový|Janem Syrovým]] přehlídku vojenské posádky. Návštěva byla zachycena na filmový pás.

Jaroměř ležela na česko-německé jazykové hranici a za války město hraničilo s &nbsp;německou provincií [[Sudety]]. Německé jednotky se před koncem druhé světové války začaly v Jaroměři opevňovat, ale přišla německá kapitulace. Po ní byla Jaroměř a Jaroměřsko osvobozeno zejména ve čtvrtek 10. května 1945 dopoledne vozatajskými, jízdními a motorizovanými jednotkami I. ukrajinského frontu maršála [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněva]], svazky levokřídelní 59. armády generálporučíka I. T. Korovnikova, které se pak v Jaroměři spojily s 21. armádou generálporučíka D. S. Guseva. Na Jaroměřské radnici byl přijat podplukovník Fajanc, který byl prvním sovětským styčným sovětským důstojníkem, zapsaným v &nbsp;kronice města Jaroměře.

V roce [[1948]] byl Josefov sloučen s Jaroměří. Protože josefovská pevnost ztratila svůj vojenský význam, byl Josefov poznamenán stagnací provázenou trvalým úbytkem obyvatel. Po okupaci [[Československo|Československa]] [[Sovětský svaz|sovětskými]] vojsky v roce [[1968]] byla zdejší vojenská nemocnice natrvalo zabrána natrvalo okupačními vojsky a v Josefově byla ubytována silná vojenská posádka. To vše vedlo k značné devastaci této místní části a tento neblahý vliv je zde mnohdy patrný dodnes. Dokumentuje to například skutečnost, že Josefov byl vybrán pro natáčení českého filmu [[Musíme si pomáhat]], který se odehrává na konci [[Druhá světová válka|II. světové války]]. V roce 2016 došlo k přejmenování 4čtyř ulic v Josefově a 3 ulictří ve zbytku Jaroměře, čímž byl odstraněn stav odporující zákonu o obcích, kdy se následkem připojení Josefova k Jaroměři vyskytovala některá [[Označování ulic a veřejných prostranství|pojmenování ulic]] vyskytovala dvakrát.<ref>[http://www.jaromer-josefov.cz/prejmenovani-ulic/?more=4#msg4 Přejmenování ulic - Seznam dotčených ulic a jejich nové názvy]</ref>