František R. Kraus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Auschwitz a další lágry: překlepy |
m typografické úpravy |
||
Řádek 12:
'''František R. Kraus''', [[Hebrejština|hebrejským]] jménem '''גדעון בן יצחק קראוס''' ''Gideon ben Jicchak'' ([[14. říjen|14. října]] [[1903]] [[Praha]]<ref name="matrika">[http://www.badatelna.eu/fond/1073/reprodukce/?zaznamId=3358&reproId=150237 Matriční záznam o narození a obřízce]</ref> – [[19. květen|19. května]] [[1967]] [[Praha]])<ref>Věstník Židovských náboženských obcí v Československu, 6/1967, s.5 (dostupné online v NK ČR)</ref>, byl [[Československo|československý]] spisovatel a novinář, člen [[Československý odboj (1939–1945)|protinacistického odboje]] a přeživší holocaustu. Patřil do tzv. ''[[Pražský kruh|Pražského kruhu spisovatelů]]''. Působil v [[ČTK]], [[Prager Tagblatt]], [[Prager Presse]], [[Tribuna (časopis)|Tribuně]], v [[Český rozhlas|Českém rozhlase]] zakládal [[krátkovlnné]] vysílání a byl prvorepublikovým zahraničním zpravodajem v [[Čeština|českém]], [[Němčina|německém]], [[Francouzština|francouzském]] a [[Angličtina|anglickém]] jazyce.
Během [[holokaust]]u byl vězněn v [[Ghetto Terezín|terezínském ghettu]], přežil [[Auschwitz]], [[Gleiwitz]] a [[Blechhammer]] a podařilo se mu uprchnout z [[pochod smrti|pochodu smrti]]. Jeho knížka '''Plyn,
Z politických a antisemitských pohnutek komunistického režimu byla Krausova díla až do roku [[1989]] zakazována a cenzurována. Ačkoliv jeden z jeho žáků, [[Arnošt Lustig]], jej považoval za spisovatele světového významu a přirovnával jeho tvorbu k [[Jack London|Jacku Londonovi]], [[Egon Ervín Kisch|E. E. Kischovi]] či [[Primo Levi]]mu, a jeho dílo vyučoval na zahraničních univerzitách, zůstává zatím osobnost a dílo F. R. Krause u nás i ve světě na okraji zájmu.
Řádek 33:
Jeho [[bar micva]] proběhlo v [[Jubilejní synagoga|Jubilejní synagoze]] r. 1916, nejpravděpodobněji na šabat svátku [[Simchat Tora]], zatímco jeho otec byl nasazen jako voják na [[Italská fronta (první světová válka)|italské frontě]] během [[První světová válka|I. sv. války]].
Rozvod rodičů znamenal na dlouho konec úvahám o akademické kariéře
== První republika ==
Řádek 66:
Jednoho dne se měli přihlásit [[kovář]]i a [[Tesařství|tesaři]] – Kraus, který v životě neměl v ruce [[kladivo]], se přihlásil. Byl tedy zařazen do pobočného [[pracovní tábor|pracovního tábora]] v [[Gliwice|Hlivicích]], ({{Vjazyce|de}} ''Gleiwitz''), kde opravovali železniční [[vagón]]y, což byla příšerná práce, na kterou byli většinou vybráni vězni z Terezína.
Při této selekci Krausovi vytetovali na levé předloktí číslo ''B
{{Citát|"Náš štrudl se táhne dále, k pěti chlapcům, věznům, kteří tetují. Řvou na nás nesrozumitelným žargonem. Smůlou přicházím k řezníkovi: drapne mě za obnažené levé předloktí, v ruce má kus dřeva, namočeného do tinktury. Píchne. Nejde to, je to tupé. Bolelo to. Krev teče již potůčkem. Vytáhne nůž a ořezává. Tak, teď má pořádnou špičku. Píchne; ano, teď to jde, tinktura, nějaký fialový inkoust, mísí se s krví. Bolí to, držím pevně a zatínám zuby, jde to pomalu: B - 11632. Tak, teď je to hotové. Hlásím ještě u zadního východu číslo a opouštím v střudlu stáj. Ruka bolí, musíme všichni držet ruce vzhůru, musí to zaschnout... Venku se seřazujeme. Ženou nás opět dolů, do koupele. "Schmutzige seite - reine Seite". Vycházíme, fasujeme Sing-Sing, štráfkované trestanecké hadry a hladově se řadíme. Ještě jsme dnes nejedli..."}}
V KZ Gleiwitz byl Kraus velmi pravděpodobně poslední, kdo mluvil s [[Karel Poláček|Karlem Poláčkem]] a [[Fritz Taussig|Fritzem Taussigem]], než zemřeli na otřesné podmínky tamního lágru.
Posléze byl přeřazen někdy na přelomu let [[1944]] a [[1945]] do další [[fabrika|fabriky]] na práci, do [[Blechhammer]]u (dnes [[Blachownia]]). Asi v březnu [[1945]] začali [[nacismus|nacisté]] poboční pracovní tábory likvidovat a organizovali [[pochod smrti|pochody smrti]]. Z Blechhammeru byl také vypraven [[pochod smrti]], ale jemu se s ještě několika lidmi (mj. [[Jiří Brady]]) podařil útěk a dostal se díky [[partyzán]]ům přes [[Polsko]] a [[Podkarpatská Rus|Podkarpatskou Rus]] v dubnu 1945 do [[Budapešť|Budapešti]], která už byla osvobozená. Tam se začal zotavovat z útrap táborů. Kontaktoval lidi, které znal jako novinář. Ti mu sehnali základní pomoc, pronajali mu malý byt v Arpád utca. V Budapešti sepsal své zážitky. V květnu [[1945]] přijel do Prahy a měl už hotovou celou knížku. Kniha-reportáž ''Plyn, plyn… pak oheň'' pak vyšla v září 1945 a byla to úplně první [[reportáž]] o vyhlazovacích táborech, která v Československu vyšla. Vydal ji nakladatel Chvojka. Druhá část ''A přiveď zpět naše
== Po roce 1948 ==
Řádek 87:
[[Soubor:Frk yizkor altneuschul.jpeg|náhled|Járcajtová tabulka za F.R.Krause ve [[Staronová synagoga|Staronové synagóze]]]]
V r. 2003 vyšel v nakladatelství [[Vladimír Bystrov|Bystrov a synové]] román z prostředí staré Prahy, Terezína a Osvětimi [[Kat beze stínu]]. V r. 2013 vyšlo 3. vydání knihy Plyn,
== Dílo ==
| |||