Let Korean Air 007: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta8) |
→Okolnosti: malé opravy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 33:
== Okolnosti ==
[[Soubor:KAL007.svg|náhled|vlevo|Plánovaná a skutečná dráha letu KAL 007]]
Další průběh letu KAL 007 byl zásadně ovlivněn i širšími souvislostmi celosvětové politiky a mezinárodních vztahů. V roce 1983 stále trvalo období [[Studená válka|studené války]]. Obě světové velmoci, [[Sovětský svaz|SSSR]] a [[Spojené státy americké|USA]], sice vedly jednání o omezení strategických zbraní a v roce 1979 podepsaly smlouvu [[SALT|SALT II]],
[[Sovětský svaz]] na osudnou noc připravoval odpal mobilní mezikontinentální balistické střely [[RT-2PM Topol]] ze základny v [[Pleseck]]u. Vývoj nových typů střel byl ovšem smlouvou SALT II zakázán. USA měly od zpravodajských služeb informace o plánovaném odpalu, do vzduchu tedy byla poslána dvojice letadel [[Boeing RC-135|RC-135V/W Rivet Joint]] a RC-135S Cobra Ball. Obě letadla byla postavena na platformě [[Boeing 707|Boeingu 707]] a hlídkovala u poloostrova [[Kamčatka]]. Sověti o jejich přítomnosti věděli, stejně jako o jejich účelu. Proto poslali do vzduchu v rámci operaci ''Maskirovka'' dva rušiče, které měly americká letadla oslepit.
Řádek 45:
Když byl KAL 007 asi 70 km od pobřeží Kamčatky, byla do vzduchu vyslána tři letadla [[Suchoj Su-15]] ze základny Dolinsk-Sokol a jeden [[MiG-23]] ze základny Smirnyč. V 04:49 (17:49 UTC) přišlo hlášení o vzletu první hotovostní dvojice.
Sovětská protivzdušná obrana byla v těžké situaci, protože silný arktický vítr vyřadil z činnosti jeden z [[radar]]ů. Jednoduché to neměli ani operátoři. Navzdory vyřazení radaru museli navést hotovostní stíhačky tak, aby dříve, než jim dojde palivo, dokázaly dostihnout cíle, zachytit ho na úzkém pruhu sovětského vzdušného prostoru nad [[Sachalin]]em a případně se dostat do pozice pro střelbu,
Když KAL 007 vlétl do sovětského vzdušného prostoru nad Sachalinem, piloti zasahujících letadel sledovali narušitele více než hodinu. Když selhaly pokusy o identifikaci letadla, vypálil pilot Su-15 major Genadij Osipovič výstražnou dávku. Později vypověděl: ''"Vypálil jsem přes 200 nábojů. Bohužel to byly jen náboje bez stopovky. Pochybuji, že si jich všimli."''
Řádek 59:
Ve stejný okamžik požádali piloti letu KAL 007 letové středisko v [[Tokio|Tokiu]] o povolení stoupat na letovou hladinu 370 (11 200 m). Major Osipovič se v té chvíli snažil přiblížit k cíli.
Pilot zasahujícího letadla Major Osipovič také neměl jednoduchou pozici. Musel postupovat podle pokynů pozemního velitelského stanoviště. Z jeho
Major Osipovič vyhodnotil stoupání letu KAL 007 jako typický únikový manévr, který ho přiměl předletět cíl. V okamžiku, kdy přišel rozkaz k palbě, byl před cílem a měl téměř prázdné zásobníky kanónových pouzder. V této situaci dokonce zvažoval možnost [[taran]]u, tedy náraz do cíle. Nakonec se rozhodl udělat zatáčku, klesnout 2 000 metrů pod cíl, při [[forsáž]]i (tj. [[přídavné spalování]]) se k němu dotáhnout a z dostatečné vzdálenosti odpálit řízené střely.
Řádek 122:
V roce [[1986]] se [[Sovětský svaz|SSSR]] a USA dohodly na společném systému monitorování leteckého provozu v oblasti severního [[Tichý oceán|Pacifiku]]. Byl upraven autopilot, aby bylo jasné v jakém režimu pracuje, a tím by nemělo dojít k záměně módu INS a Heading. V [[1983]] oznámil prezident [[Ronald Reagan]] uvolnění zatím tajné technologie [[Global Positioning System|GPS]] pro civilní využití, aby se podobným tragickým omylům předešlo.
Major Osipovič je dodnes přesvědčen, že sestřelil špionážní letadlo. Nepřipouští možnost, že by dostal rozkaz střílet na civilní letadlo. Rozsvícená světla neměla na jeho rozhodnutí vliv,
Vzhledem ke zkušeností pilotů je však záhadné, že si během letu odchylky nevšimli. Kapitán Chum Byung-in sloužil u Korean Air 11 let, a z toho 5 let pravidelně létal na trase z Anchorage a věděl, že oblast kolem [[Kamčatka|Kamčatky]] byla velmi hlídanou a nebezpečnou vojenskou zónou.
| |||