Emo (šlechtický rod): Porovnání verzí

Rodina Emo pochází původně z [[Řecko|Řecka]], odkud se přes [[Dalmácie|Dalmácii]] dostala v roce [[997]] až do [[Benátská republika|Benátek]]. Na počátku 13. století žil Ludovico Emo, který byl kapitánem benátské galéry. V roce [[1304]] byla rodina Emo zapsána do benátské ''Zlaté knihy''. Řadí se tak mezi ''Case Nuove'', což je označení pro celkem 115 patricijských rodů, které nepatřily mezi původní benátskou šlechtu (''Case Vecchie''), ale zároveň na ně bylo pohlíženo s větším respektem, nežli na nejnovější benátské patricijské rodiny (''Case Nuovissime''). Ačkoliv z rodu Emo nepocházel na rozdíl od řady jiných patricijských rodů žádný [[dóže]], hrála rodina v benátských dějinách významnou roli. Například Pietro Emo byl ve 14. století starostou [[Chioggia]], což bylo ve středověku jedno z nejdůležitějších měst [[Benátská republika|Benátské republiky]]. Slavný je též [[kondotiér]] Giovanni Emo, jehož portrét namaloval patrně roku [[1475]] jeden z předních benátských malířů [[Giovanni Bellini]]. Ve vojenství se vyznamenal i jeho příbuzný Gabriele Emo, který velel jedné z lodí v [[Bitva u Lepanta|bitvě u Lepanta]] roku [[1571]]. Z kulturního hlediska je významný Leonardo Emo, který se roku [[1564]] rozhodl pro stavbu nové vily. Architektem nebyl nikdo menší než [[Andrea Palladio]], jeden z nejpřednějších architektů italské renesance. (Villa Emo je od roku [[1997]] zapsána na seznamu [[Světové dědictví|Světového dědictví]] UNESCO.) Pro církevní dráhu se rozhodli Giovanni Emo, který svou kariéru zakončil jako biskup v [[Bergamo|Bergamu]] a Pietro Emo, který se stal biskupem v diecézi [[Crema]]. Asi nejvýznamnější osobou rodu však je admirál Angelo Emo, poslední velký ''Capitano da Mar'' Benátské republiky. Dne 26.  prosince 1819 byl rodině potvrzen [[Svatá říše římská|říšský]] [[Hrabě|hraběcí]] stav.