Verze z 9. 11. 2018, 17:27 editovat Kozákov (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 7 916 editací m Oprava kategorie narození dne dle gregoriánského kalendáře ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 17. 11. 2018, 13:54 editovat zrušit editaci DvorapaBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 424 269 editací m Robot: oprava pořadí parametrů šablony; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Infobox - osoba}} '''Lazar Mojsejevič Kaganovič''' ([[ruština\|rusky]] ''Лазарь Мойсеевич Каганович'', {{JULGREGDATUM\|221893\|11\|~~1893~~22\|Link=1}} Kabany, poblíž [[Radomyšl (Ukrajina)\|Radomyšle]], [[Ruské impérium]] – [[25. červenec\|25. července]] [[1991]] [[Moskva]]) byl [[Sovětský svaz\|sovětský]] [[politik]] a blízký spolupracovník [[Josif Vissarionovič Stalin\|Josifa Stalina]]. Jeho bratrem byl politik [[Michail Kaganovič]]. == Život == Řádek 7: === Komunistický činitel === [[Soubor:Горький, Каганович, Ворошилов, Сталин.jpg\|~~thumb~~náhled\|~~left~~vlevo\|Zleva: [[Maxim Gorkij]], Kaganovič, [[Kliment Vorošilov]] a Stalin]] [[Soubor:Dzhugashvili with Kaganovich.jpg\|~~thumb~~náhled\|Kaganovič (vlevo) se [[Josif Vissarionovič Stalin\|Stalinem]] retušovaná a dokreslená fotografie]] V roce [[1918]] působil Kaganovič v [[Rudá armáda\|Rudé armádě]]. V té době byl předsedou [[Nižněnovgorodská oblast\|Nižněnovgorodské oblasti]]. V letech [[1919]]–[[1920]] byl také vůdcem [[Voroněžská gubernie\|Voroněžské gubernie]]. V roce [[1922]] působil Kaganovič v [[Turkmenistán]]u, kde byl jedním z vůdců bolševického tažení proti místním muslimským rebelům ([[Bašmaci\|bašmakům]]), a také vedl následující trestné výpravy proti místní opozici. Řádek 21: === Za teroru, za války a krátce po ní === [[Soubor:Kaganovich stalin postyshev voroshilov1934.jpg\|~~thumb~~náhled\|~~left~~vlevo\|Kaganovič, [[Josif Vissarionovič Stalin\|Stalin]], [[Pavel Postyšev\|Postyšev]] a [[Kliment Vorošilov\|Vorošilov]] v přátelském objetí v lednu [[1934]]]] V letech [[1935]]–[[1937]] pracoval Kaganovič jako lidový komisař pro [[železnice]]. Ještě než začal [[velký teror]], organizoval zatčení tisíců správců železnic a manažerů jako předpokládaných sabotérů. V letech [[1937]]–[[1939]] sloužil Kaganovič jako komisař pro [[těžký průmysl]]. V letech [[1939]]–[[1940]] sloužil jako komisař pro ropný průmysl. Každý z jeho úkolů byl spojen se zatýkáním, což mělo zlepšit disciplínu ve shodě se Stalinovou politikou. Ve všech stranických konferencích požadoval Kaganovič zvětšené úsilí v pátrání a pronásledování [[špion]]ů a sabotérů. Pro svou krutost ve výkonu Stalinových požadavků dostal přezdívku '''Železný Lazar'''. Jedním z mnoha, kteří zahynuli během teroru, byl i Lazarův bratr, komisař leteckého průmyslu [[Michail Kaganovič]]. V roce [[1941]] Stalin prohlásil, že Michail sympatizoval s [[pravice\|pravicí]]. Lazar Michailovi tuto událost oznámil [[telefon]]em. Ten den Michail spáchal sebevraždu. Řádek 33: === Pozdější doba === [[Soubor:Katyn - decision of massacre p1.jpg\|~~thumb~~náhled\|Příkaz k vyvraždění zajatých polských důstojníků podepsaný [[Josif Vissarionovič Stalin\|Stalinem]], vrchním sovětským vůdcem, [[Kliment Jefremovič Vorošilov\|Klimentem Vorošilovem]], významným maršálem Rudé armády, [[Vjačeslav Michajlovič Molotov\|Molotovem]], sovětským diplomatem, a také [[Anastáz Ivanovič Mikojan\|Anastázem Mikojanem]], vrchní autoritou [[Státní výbor obrany\|Státního výboru obrany]] a souhlas k vraždě podepsaný [[Michail Ivanovič Kalinin\|Michailem Kalininem]] a [[Lazar Mojsejevič Kaganovič\|Lazarem Kaganovičem]]]] Kaganovič byl znám vysokou pracovní výkonností, osobní loajalitou vůči [[Josif Vissarionovič Stalin\|Stalinovi]] a celkovým nedostatkem vlastních názorů. Ačkoli byl členem politbyra, začal po Stalinově smrti roku [[1953]] rychle ztrácet vliv. V roce 1957 se spolu s nekompromisními stalinisty [[Vjačeslav Michajlovič Molotov\|Vjačeslavem Molotovem]], [[Kliment Jefremovič Vorošilov\|Klimentem Vorošilovem]] a [[Georgij Maximilianovič Malenkov\|Georgijem Malenkovem]] účastnil [[Protistranická skupina\|nepodařeného stranického převratu]] proti [[Nikita Sergejevič Chruščov\|Nikitovi Chruščovovi]], který roku [[1955]] zahájil se svým spojencem [[Nikolaj Alexandrovič Bulganin\|Nikolajem Bulganinem]] proces [[destalinizace]]. Následkem neúspěšného převratu byl Kaganovič přinucen odejít z politbyra a ústředního výboru a dostal pozici ředitele malé [[ural]]ské továrny na výrobu [[draslík]]u. V roce [[1961]] odešel do [[penze]]. Lazar Kaganovič zemřel v 97 letech, těsně před zánikem [[Sovětský svaz\|Sovětského svazu]]. Byl posledním žijícím [[Stará garda bolševiků\|starým bolševikem]]. Je pohřben na [[Novoděvičí hřbitov\|Novoděvičím hřbitově]] v [[Moskva\|Moskvě]]. Řádek 47: == Literatura == * A. Zubov (red.), ''Dějiny Ruska 20. století'' I. Praha: Argo 2014 == Externí odkazy ==

Lazar Kaganovič: Porovnání verzí