Sklářství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
všechno jsem upravil, protože údaje byly zastaralé..Napsal jsem jak je sklářství důležité značky: možný vandalismus školní IP možné subjektivní formulace editace z Vizuálního editoru |
m Editace uživatele 77.95.47.36 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je OJJ značka: rychlé vrácení zpět |
||
Řádek 1:
'''Sklářství''' je [[řemeslo]] a [[průmysl]]ové odvětví zabývající se [[Výroba skla|výrobou]] a zpracováním [[Sklo|skla]]. Patří k velmi starým řemeslům, neboť k objevu skla došlo již kolem roku 3000 př. n. l.
[[Soubor:Sklárna Nenačovice, 04.jpg|thumb|Sklář při práci]]
[[Soubor:Steinkrug Glasturm frontal.jpg |thumb|Sklářská huť (1839)]]
[[Soubor:Bundesarchiv B 145 Bild-F005707-0002, Düren, Glashüttenwerk.jpg| thumb|upright=1.0|Foukači (nahoře) a pomocníci (dole). Sklárna Dürren, Německo, 1958]]
{{Podrobně|Výroba skla}}
Výroba začíná přípravou [[Výroba skla#Příprava sklářského kmene|sklářského kmene]], nejčastěji směsi [[Sklářský písek|sklářského písku]] s vysokým obsahem [[Oxid křemičitý|oxidu křemičitého]] SiO<sub>2</sub>, [[Uhličitan sodný|sody]] a [[Uhličitan draselný|potaše]], které snižují teplotu tavení, a dalších přísad. Kmen se potom roztaví v pánvích nebo vanách ve sklářské peci a čeří, čímž vzniká hutní sklo. To se dále zpracovává a tvaruje různými technikami, zejména foukáním, litím, lisováním nebo tažením. Polotovary se řízeným způsobem ochlazují, případně tepelně zpracovávají (tvrzení) a často také zdobí (například broušením, leptáním, malováním).
[[Ploché sklo]] se většinou vyrábí technologií ''floating'' - kontinuálním litím na povrch roztaveného cínu. Duté či [[obalové sklo]] se vyrábí foukáním do forem, případně lisováním. Laboratorní sklo se nejčastěji také fouká, jenže s použitím speciálních druhů skla, více odolných proti chemickým vlivům, teplotám, tepelnému šoku atd. Umělecké sklo se vyrábí ručně s použitím velmi rozmanitých technik tvarování i zdobení. Během 20. století vznikla celá řada nových použití skla a s tím i nových výrobních technologií.
== Historie ==
Sklářství patrně vzniklo na [[Blízký východ|Blízkém východě]] nebo v [[Egypt]]ě počátkem 3. tisíciletí př. n. l. Nejstarší známé výrobky jsou drobné korále, knoflíky a šperky. Někdy se sklo používalo k povrchovému zdobení keramiky. Velký pokrok zaznamenalo v císařské době v Římě, kde se podařilo vyrobit sklo čiré a průhledné. V pozdním starověku dosáhly techniky výroby luxusních skleněných nádob velmi vysoké úrovně.
Středověcí skláři se věnovali zejména výrobě plochého skla, zpočátku v malých rozměrech. Zasklívala se okna chrámů, teprve později také paláců a bohatých domů. Od pozdního středověku vynikalo sklářství benátské, jednak výrobou plochého skla a zrcadel, jednak luxusního ozdobného nádobí. Od 17. století se prosazuje i sklářství německé a české, v 19. století se rychle rozvíjí strojní výroba a příslušné technologie. Pece dříve vytápěné dřevem přecházejí na plyn, duté výrobky se vyrábějí v celku a ploché sklo se lisuje.
=== Sklářství v Čechách ===
Počátky českého sklářství spadají do [[13. století]]. [[Archeologie|Archeologické průzkumy]] odhalily [[sklárna|sklárny]] z druhé poloviny 13. století v pohraničních horách. Jednalo se o soustavu zpravidla tří pecí (v největší se při teplotách přes 1200 °C tavilo sklo, zbylé pece byly pomocné) chráněnou jednoduchými dřevěnými přístřešky.
Nejstarší sklárny pracovaly v [[Krušné hory|Krušných horách]], [[Lužické hory|Lužických horách]], [[Orlické hory|Orlických horách]], na [[Šumava|Šumavě]] a v dalších horských oblastech s dostatečnými zásobami [[dřevo|dřeva]], (kterého sklárny spotřebovaly ohromné množství k topení a k výrobě [[potaš]]e), vody a dalších surovin ([[křemen]] a [[vápenec]]). Vyrábělo se především okenní a stolní sklo, jehož hlavními odběrateli se stala města, [[klášter]]y a [[šlechtic]]ká sídla. Nazelenalý odstín skloviny dal název ''lesnímu sklu'', jindy bylo zabarvení kouřové. Během 2.poloviny 14.století prosluly vysoké štíhlé foukané číše, zvané ''píšťaly'' nebo''české číše'', vyvážené také do Německa.
Od 16. století se objevuje duté sklo malované emailovými barvami, dále čiré hutní sklo zvané ''český křišťál''. Foukané tenkostěnné sklo je v období manýrismu kolem roku 1600 tvarováno také do podoby zvířecích těl, fanktaskních tvarů či žertovných trubiček. Od konce 17. století nastupuje barokní sklo, mj. proslulo duté picí sklo ryté a broušené, se zlacenými zdobami, většinou poháry s víkem nebo číše, dále dvouvrstvé čiré sklo zdobené uvnitř zlatou fólií, nejčastěji jako číšky, zvané [[Dvojstěnka|dvojstěnky]].
Od konce 18. století se zavádí sklo barevné, vrstvené emaiy nebo přetahované barevnými lazurami. Sklovina se barví různými pigmenty, průsvitnými do červena (rubínové sklo), do mléčných odstínů (opálové či mléčné sklo), opakní sklovina napodobuje polodrahokamy: [[lithyalin ]] připomíná červený jaspis, [[hyalit]] zase černý onyx, jiné barvy tvoří sklo mramorové. Během 1. poloviny 19. století přichází do módy také žluté [[uran (prvek)|uranové]] sklo.<ref>Olga DRAHOTOVÁ, ''České sklo''. Praha 1976, 2.vydání 1986, </ref>
== Současné české sklo ==
České sklo má ve světě poměrně silnou pozici, a to jak průmyslově vyráběné, tak i řemeslné a umělecké. V 1. polovině 20. století je proslavili např. [[Stanislav Libenský]], [[Jaroslava Brychtová]] nebo [[Pavel Hlava]]<ref>http://www.rozhlas.cz/zpravy/vytvarno/_zprava/ceske-sklo-je-v-zahranici-fenomenem-na-lesku-neztratilo-ani-behem-krize--1257144</ref> Mezi největší exportéry patří firmy [[Preciosa (společnost)|Preciosa]], [[Moser]], [[Crystalex]] a [[Lasvit]]. Nejznámější čeští umělečtí [[sklář]]i a sklářští výtvarníci jsou patrně [[René Roubíček]] a [[Bořek Šípek]].
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Chylík | jméno = Jindřich | odkaz na autora = Jindřich Chylík | titul = Vývoj průmyslu na Šumavě | místo = Praha | vydavatel = nákladem vlastním | rok = 1919 | počet stran = 23}}
* {{Citace monografie | příjmení = Lněničková | jméno = Jitka | odkaz na autora = Jitka Lněničková | titul = Šumavské sklářství | místo = Sušice | vydavatel = Nakladatelství Dr. Radovan Rebstöck | rok = 1996 | počet stran = 71}}
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Sklářství. Sv. 23, str. 266
* ''Ottův slovník naučný nové doby'', heslo Sklářství. Sv. 10, str. 1273
* NOVÝ, Petr. Ve službách módy a stylu: Česká bižuterie v období první republiky (1918-1938). Praha : Academia, 2017. <nowiki>ISBN 978-80-200-2708-5</nowiki>
=== Související články ===
| |||