Raoul Schránil: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Divadelní role, výběr: wikiodkazy |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 20:
== Rodina ==
Otec Rudolf byl [[právník]]em, nejdříve pracoval na okresním hejtmanství v [[Most]]ě, později byl ministerským radou na ministerstvu orby (zemědělství) ve Vídni <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 8, 9</ref>. V roce [[1906]] se oženil s Alexandrou Polákovou, dcerou generálního inspektora na panství hraběte [[Šlikové|Šlika]]. V roce [[1940|1908]] se jim narodila dcera Alexandra a o dva roky později syn Raoul. Raoulova matka (dcera pěvkyně Carolle Huttary) byla hudebně nadaná sopránová pěvkyně, hrála i na klavír. Její umění obdivovala i [[Ema Destinnová]]. Byla zvána ředitelem [[Karel Kovařovic|Kovařovicem]] k angažmá do [[Národní divadlo|Národního divadla]], avšak odmítla, neboť si to tehdy její
== Studium ==
Chodil do obecné školy u kostela sv. Vojtěcha v Praze a později nastoupil na reálku v Hellichově ulici, odkud byl však pro drobný přečin vyloučen.
V [[Dijon]]u založil Voskovec tradici, podle které se na [[Vánoce]] nejezdilo domů, ale formou [[kabaret]]u slavili čeští studenti svátky na lyceu. Tam poprvé hrál divadlo. Kabaret organizoval poté také během vojenské služby, kterou absolvoval od roku [[1933]] v [[Beroun]]ě, v [[Cheb]]u a
Po maturitě nastoupil na pár měsíců do kanceláře do skláren v Chlumu u Třeboně. Pak absolvoval v Maděrově obchodní škole na pražských Vinohradech jednoletý abiturientský kurs účetnictví a obchodnictví. Byl zaměstnán přes dva roky jako recepční a prošel hotely Wilson, Flora a Alcron.
Herecký talent v něm objevila členka ND [[Jarmila Kronbauerová]], která bydlela nad Schránilovými v domě v Mělnické ulici č.1 na smíchovské straně Újezdu. Matka mu u ní domluvila bez vědomí otce herecké hodiny.<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 13, 14, 33, 74 </ref> Kronbauerová se snažila přimluvit u rodičů, aby dali syna studovat na [[konzervatoř]]. Tatínek však nesouhlasil. Bratranec režisér [[Karel Anton]] poradil Raoulovi začít alespoň u divadelní šmíry a doporučil mu zajít do kavárny Rokoko na Václavském náměstí, kde se scházeli divadelní ředitelé.
== Herecká kariéra ==
Řádek 40:
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] jezdil s estrádní skupinou, krátce působil v satirické scéně ''Kotva'', kterou založili [[Ferenc Futurista]] se svým bratrem [[Eman Fiala|Emanem Fialou]].<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 143 </ref> Po [[Únor 1948|únoru 1948]], když byl označen za syna [[kulak]]a a v Praze nesměl z rozhodnutí ministra Kopeckého<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 144 </ref> hrát, působil od listopadu [[1949]] v zájezdovém [[Vesnické divadlo|Vesnickém divadle]], spadajícím pod Ministerstvo zemědělství, kam si ho prosadil [[ředitel]] divadla František Smažík (tam hrál například roli chlapáckého dělníka Jana ve hře [[Emil František Burian|E. F. Buriana]] ''Krčma na břehu''), jezdil po [[estráda|estrádách]]. V padesátých letech [[20. století]] byl při zájezdu do [[Humpolec|Humpolce]] zatčen, obviněn z přípravy k [[emigrace|emigraci]] a uvězněn na tři čtvrtě roku. Obvinění se neprokázalo a po propuštění pracoval v různých profesích (mimo jiné i jako [[dělník]] na základech [[Stalinův pomník|Stalinova pomníku]], jako zásobovač u [[cirkus]]u, na [[Branický most|Mostě inteligence]] a vrtal [[Artéská voda|artéskou]] [[Studna|studnu]] u [[Mariánské Lázně|Mariánských Lázní]]). V letech [[1953]]–[[1954]] byl konferenciérem ve Varieté u Nováků a později mu pomohl [[Jaroslav Štercl]] k angažmá v souboru v pražské Alhambře. Načas se vrátil do Vesnického divadla, přejmenovaného v roce [[1959]] na ''Státní zájezdové divadlo'' a pracoval zde od února 1960 až do zrušení divadla v roce 1962.<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 149–159 </ref>
Později nastoupil v [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]], kde se seznámil s mladou herečkou Věrou Liškovou, která se stala později jeho druhou manželkou. Po třech letech působení v divadle, kdy ředitel [[Antonín Dvořák (scénograf)|Antonín Dvořák]] navrhl spojit divadla v Kladně a v Mladé Boleslavi do jednoho organizačního celku, odešel Raoul s manželkou z Mladé Boleslavi a nastoupil v divadle v [[Ostrava|Ostravě]].<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str. 159–162 </ref> [[Jiří Dohnal (herec)|Jiří Dohnal]] mu nabídl místo sólisty ve sboru [[Národní divadlo|Národního divadla]] v Praze, avšak Ministerstvo kultury návrh neschválilo a Raoul skončil jako kulturně propagační referent v divadle – organizoval zájezdy a působil jako překladatel, mj. pro ředitele [[Přemysl Kočí|Přemysla Kočího]].
Po celý svůj život se jednalo o [[člověk]]a s velkým osobním [[šarm]]em, jenž oplýval nevšedním [[Charizma|charismatem]] a který bezvadně ovládal společenské chování a uhlazené vystupování. Proto se hodil především pro role mužů z vyšších společenských vrstev, často hrál různé šviháky, světáky
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] tento typ herců nebyl příliš žádoucí, do prostředí dělnických budovatelů [[Socialismus|socialismu]] se příliš nehodil, jeho oslnivá předválečná [[kariéra]] byla v té době u konce. Ve filmu sice hrál dost často, ale už jen malé či epizodní role.
| |||