Sklárna: Porovnání verzí

'''Sklárna''' je [[Výrobna|výrobní místovýrobna]], kde dochází kuskutečňuje výroběvýroba [[sklo|skla]]. Základním technickým vybavením každé sklárny je tavícízásoba a stálý přísun surovin (tj. dřevo a písek), tavicí agregát ([[sklářská pec]]), chladící zařízení a pomocná technika (vybavení kmenárny, agregát na temperování pánví aj.). Podstata výroby skla ve sklárnách je po tisíciletí stejná. Ve sklářské peci dojde k roztavení surovin a příměsí na [[Sklářský kmen|sklářskéhosklářský kmenekmen]], který je v rozžhavené formě následně zpracován a uložen do chladícíchladicí pece, kde dochází k pozvolnému vychlazení vyrobeného skla. Sklářské pece jsoubyly různéhov typu.historii Vkupolové podstatěstavby z cihel vymazaných hlínou, se všakzařízením dělídvojího na 2typu. typyPodle -něj pánvovése pecenazývaly (původníbuď typa) sklářsképánvové pece), kde dochází k roztavení sklářského kmene uvnitř pece v samostatné nádobě, které se říká pánev, anebo b) vanové pece, kde dochází ke kontinuální výrobě skla.

Z ostatních pomocných zařízení jmenujme kmenárnu, kde docházíse kpřipravuje přípravěsklářský sklářského kmenekmen. Sklářský kmen je směs [[Surovina|surovin]], které se používají pro výrobu skla. Nejdůležitějšími surovinami jsou [[křemenný písek]], soda ([[potaš]]), [[vápenec]] a dále pak přísady, které pomáhají dotvářet výsledné vlastnosti skla - barvu, tvrdost, zpracovatelnost apod.

Historicky byly sklárny situovány do míst, kde byl snadný přístup k surovinám. Kromě surovin pro přípravu sklářského kmene to byla dále bezprostřední blízkost energetických surovin. K těm historicky patřilo zejména [[dřevo]], které se používalo nejen pro ohřívání pecí, ale i pro výrobu [[Uhličitan draselný|potaše]]. Za tímto účelem byla běžnou součástí skláren tzv. flusárna, kde se potaš neboli flus vyráběl. Výroba potaše byla technologicky poměrně jednoduchá, ale náročná na čas a především na množství dřeva. Potaš bylabyl důležitou součástí sklářského kmene, která podporovala proces tavby.

V českých zemích jsou doloženy nejstarší sklárny ve 2. polovině [[13. století]] v horských oblastech Jizerských hor, Krkonoš a Šumavy. [[Středověk]]ou sklářskou huť tvořila hliněná sklářská pec, krytá dřevěným přístřeškem a několik jednoduchých budov sloužících k ukládání surovin, k výrobě a k ubytování sklářů. Sklárna byla umístěná zpravidla na potoce u lesa a jednalo se, často ojako dočasné zařízení, někdy pouze sezónní, činné (od jara do podzimu). DůvodemPříčinou časového limitu výroby byla spotřeba okolního dřeva. Po vymýcení okolního [[les]]a byla huť přemístěna na jiné místo. K "usídlení" hutí docházídocházelo v souvislosti s rozmachem sklářské výroby, ale také možností dopravy. Větší pece již nebylo ekonomicky výhodné stavět znovu na jiném místě. Hutě se tak od 16. století stávaly živými hospodářskými jednotkami. Ze 16. století máme z Čech doloženou existenci více než 100 skláren a přes 20 skláren pracovalo na Moravě.

K velkému rozvoji [[sklářství]] a s ním i sklářských hutí dochází po [[Třicetiletá válka|třicetileté válce]]. České sklo se tehdy vyváželo do celé Evropy. Mnohé z tehdejších skláren pracují dodnes. V roce [[1792]] bylo v Čechách doloženo 79 sklářských hutí s 1423 pracovníky. V roce [[1798]] pak 64 hutí. Útlum sklářských hutí pak přišel s [[Napoleonské války|napoleonskými válkami]] a blokádami trhu. K opětovnému rozvoji došlo až od 30. let [[19. století]], kdy se začal počet domácích podniků opět zvyšovat. Roku [[1844]] bylo v Čechách 85 sklářských hutí a 73 rafinačních podniků, které zaměstnávaly dohromadycelkem okolo 30 tisíc lidí. V 70. letech [[19. století]] bylo v Čechách 80 sklářských hutí a jejich počet se do konce 19. století zvýšil na 90.

60. léta 20. století znamenala pro mnohé sklárny modernizaci. Začaly se zavádět zejména velkokapacitní vanové pece, základ plně automatizovaných linek. V 70. létalétech 20.století znamenalase usklutečnily zejména organizační změny ve výrobě. Celý tentoorganizačně-výrobní sklářský kolos se pak rozpadl s rokem [[Listopad 1989|roku 1989]]. Po roce [[1989]] byla menší část skláren vrácena v restituci původním vlastníkům a ostatní [[Privatizace|privatizovány]]. Společnost [[Skloexport]] zkrachovala, některé sklárny v průběhu krátké doby změnily majitele a některé byly nuceny zastavit výrobu pro nedostatek zakázek. Na evropský trh od konce 20. století také začala dopadat levná asijská konkurence, která je jednou z hlavních příčin recese skláren v České republice. DůvodemDalšími jedůvody jsou stále velký podíl ruční práce a, nedostatečné investice do automatizace výroby a nedostatečná konkurenceschopnost vzhledem ke sklárnám sousedních zemí, kam čeští skláři odcházejí (zvl. Bavorsko).