|
[[Soubor:Sypka v Kromerizi (Tencalla).jpg|náhled|Budova [[baroko|barokní]] biskupské sýpky v [[Kroměříž]]i postavená podle plánu [[Giovanni Pietro Tencalla|G. P. Tencally]] (dokončena [[1711]]) v někdejší předměstské osadě Novosady - dnes třída [[Ludvík Svoboda|gen. Svobody]]]]
JE TO VELKÁ STRAČKA NA OBILÍ XDD.
'''Sýpka''' nebo '''špýchar''' (z [[němčina|něm]]. ''Speicher'', česky též ''špejchar'', ''špejchárek'') je stavba, která je určená k uskladňování [[zrní]], tedy vymláceného [[Obilniny|obilí]].
== Stavby ==
Špýchary byly budovány jako přízemní, zvýšené, jedno- či vícepatrové věže, které byly často opatřeny [[pavlač]]í, přístupnou po schodech zevnitř nebo z vnější strany. Do vyšších podlaží se ukládalo lehčí zrno, nížeji těžší obilí. Sloužily však i k úschově jiných produktů (např. uskladňování ovoce), nářadí, odložených předmětů, v létě i k přespávání.
Stávaly mimo obydlí tak, aby byly dobře viditelné z domu a zejména, aby byly bezpečné před ohněm. Později byly připojovány k zadní části obytného traktu či tvořily součást průčelí usedlosti. Stavební zvláštností je usazení špýcharu nad vjezdovou branou (Opavsko, Českomoravská vysočina). Budova, kde špýchar byl připojen přímo k síni, je označována jako [[špýcharový dům]].
Zpočátku byly [[Roubená stavba|roubené]], celá konstrukce byla opatřena 5–8 cm vrstvou mazaniny s izolační schopností. Takové špýchary se slaměnými či [[šindel]]ovými střechami stávaly v jihozápadních Čechách, Slezsku, severním a východním [[Slovensko|Slovensku]], západním [[Maďarsko|Maďarsku]]. Obloukovité klenutí stropu bylo později nahrazeno rovnými stropy a pevně usazenou střechou. Dřevo nahradily hliněné nepálené či pálené cihly a kámen. V severozápadních Čechách se objevovaly špýchary [[hrázděná stavba|hrázděné]]. Nejstarší objekty pocházejí ze [[16. století]] (Soběnice u Litoměřic, [[Čížov|Čížov u Jihlavy]]), zděné ze 16. století se dochovaly v [[Písečné nad Dyjí|Písečném nad Dyjí]].
V sýpce bylo zrní uskladněno v přibližně 1 m vysoké vrstvě na podlahách. Sýpka byla jednou z nejdůležitějších staveb rozsáhlejších hospodářství. V dobách, kdy množství zemědělské produkce vyjadřovalo bohatství, byly budovány sýpky jako honosné stavby, které tvoří dodnes dominantu mnoha [[obec|obcí]].
Dnes je obilí skladováno převážně v [[silo|silech]].
== Rozšíření ==
K obecnému rozšíření samostatně stojících sýpek došlo hlavně v [[18. století|18.]] a [[19. století]] v souvislosti s rozvojem obilnářského hospodaření (opatření [[Josef II.|Josefa II.]] z r. [[1782]] přikazující budovat obecní sýpky (tzv. ''kontribučenská sýpka'').<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Frolec | jméno = Václav | příjmení2 = Vařeka | jméno2 = Josef | odkaz na autora =
| titul = Lidová architektura | vydavatel = SNTL - Nakladatelství technické literatury | místo = Praha | rok = 1983 | počet stran = 360 | kapitola = | strany = 223-224 | isbn = 04-702=83 | jazyk =
}}</ref> Příkladem může být ''josefinský'' špýchar v [[Týn nad Vltavou|Týnu nad Vltavou]] a v [[Těchobuz]]i (počátek 19. st.), který měl fungovat jako první obilní záložna v [[Česko|Česku]].
== Galerie ==
<gallery>
| 