Břevnovský klášter: Porovnání verzí

| jméno = Břevnovský klášter

| originální jméno = <small>Arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty</small>

| obrázek = Břevnovský klášter (29).jpg

| velikost obrázku = 250px

| popisek = Břevnovský klášter od severozápadu

| zeměpisná šířka = 50.0847222

| zeměpisná délka = 14.3569444

| stát = Česko

| kraj = [[Praha|hl. město Praha]]

| místo = [[Břevnov]]

| řád = [[Řád svatého Benedikta|Benediktini]]

| datum zrušenízaložení = [[1951993]]

| datum obnovenízrušení = [[19911951]]

| datum obnovení = [[1991]]
| mateřský klášter = [[Klášter Niederaltaich]]

| dceřiný klášter = [[Broumovský klášter]], [[Klášter Police nad Metují]], [[Opatovický klášter]]

| představený = [[Prokop Siostrzonek|Petr Prokop Siostrzonek]]

'''Břevnovský klášter''' (plným názvem '''Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v &nbsp;Praze-Břevnově''')<ref name="klaster">{{Citace elektronické monografie

| titul = Benediktinské arciopatství v &nbsp;Břevnově

Podle pověsti byl klášter založen na místě u&nbsp;pramene potoka [[Brusnice (potok)|Brusnice]], kde se údajně setkal biskup [[svatý Vojtěch]] s&nbsp;knížetem Boleslavem na lovu. Faktem je, že pražský biskup Vojtěch se s &nbsp;mnichy z &nbsp;[[Řád svatého Benedikta|řádu svatého Benedikta]] dostal do kontaktu během svého exilového pobytu v &nbsp;Itálii, kdy mimojinémimo jiné pobýval i v &nbsp;nejstarším západním [[Klášter Montecassino|klášteře na Monte Cassinu]]. V &nbsp;řecko-latinském benediktinském klášteře svatých Alexia a Bonifáce na římském [[Aventinum (Řím)|Aventinu]] pak dokonce 17. dubna 990 složil řeholní sliby. Při svém návratu do vlasti pak s &nbsp;sebou biskup přivedl i dvanáct bratrů z &nbsp;tohoto kláštera, jež potom utvořili první mnišskou komunitu nově postaveného kláštera. Posvěcení (zřejmě ještě provizorní) klášterní stavby proběhlo 14. ledna 993, jenom krátce po biskupově návratu zpět do vlasti, čímž se stal Břevnovský klášter nejstarším mužským klášterem na českém území. Vztah mezi břevnovským klášterem a římským domovským klášterem mnichů pak nejlépe ilustruje původní zasvěcení břevnovského kláštera ''„ke cti Matky Boží, svatého Benedikta a svatých Bonifatia a Alexia“''. Název si pak vzal klášter od přilehlé vísky Břevnové.

Zakladatelem kláštera byl český kníže [[Boleslav II.]] a stavba musela započít ještě před rokem 993, například kronikář [[Přibík Pulkava z Radenína]] tak považuje za rok založení kláštera již rok 992. Tentýž kníže o &nbsp;šest let později zakládá další benediktinský [[Klášter Ostrov|klášter na Ostrově]] u &nbsp;[[Davle]]. Prvním opatem nového kláštera se stal jistý [[Anastasius I. (Astrik)|Anastasius]], zmiňovaný též jako Astrik. V&nbsp;polovině [[11. století]] postavil opat Meinhard v &nbsp;Břevnově [[Románský sloh|románskou]] [[Bazilika|basiliku]] sv. Benedikta a Vojtěcha a založil [[Benediktinský klášter Rajhrad|klášter v&nbsp;Rajhradě]] u&nbsp;Brna. Počátkem [[14. století]] přestavěl opat [[Pavel Bavor z Nečtin|Bavor z&nbsp;Nečtin]] klášter i kostel, který je od té doby zasvěcen sv. Markétě, a založil [[Broumovský klášter|klášter v&nbsp;Broumově]]. V&nbsp;klášteře žila řada vynikajících [[mnich]]ů, například [[Jan z&nbsp;Holešova]], který patrně jako první používal diakritický pravopis. Roku [[1420]] klášter zničili [[Táborský svaz|táborité]]. Mniši, kteří přežili, odešli do [[Broumov]]a. K&nbsp;obnově kláštera došlo až v&nbsp;polovině 16. století, koncem 17. století za [[opat]]a [[Tomáš Sartorius|Tomáše Sartoria]] vznikl dnešní Starý konvent (na počest významného obnovitele kláštera Sartoria byla po něm pojmenována blízká ''Sartoriova ulice'').

}}</ref> Bazilika byla vysvěcena roku [[1715]], celá stavba trvala do roku [[1740]]. Za [[Pruské obléhání Prahy (1757)|pruského obléhání Prahy]] v&nbsp;roce [[1757]] sloužil kostel jako stáj a [[Nemocnice|lazaret]]. Břevnovský opat [[Stephan Rautenstrauch|František Štěpán Rautenstrauch]] (1734–1785) se významně podílel na reformách [[Vysoká škola|vysokých škol]], právnického a kněžského [[vzdělávání]], a tak nebyl klášter za [[Josefinismus|reforem]] císaře [[Josef II.|Josefa II.]] zrušen. V&nbsp;dalším období však spíš upadal, až ve 30. letech 20. století byl reformován mnichy z &nbsp;belgického [[Klášter Chevetogne|Chevetogne]]. Převorem se pak stal [[Jan Anastáz Opasek|Anastáz Opasek]], od roku [[1947]] opat. Roku [[1950]] byl zatčen a&nbsp;dlouhodobě vězněn, klášter byl roku 1951 rozpuštěn a mniši deportováni. Do roku [[1990]] zde byl [[Archiv ministerstva vnitra]]. Tzv. malý neboli Sartoriův konvent využívala [[Státní bezpečnost|StB]] pod krycím názvem „Montážní ústav“.<ref>BUBEN, Milan M. ''Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v&nbsp;českých zemích. Díl II, svazek II''. Praha : Libri, 2004. S. 55.</ref> Po návratu opata Opaska byl klášter i kostel v&nbsp;letech 1991–1993 s&nbsp;velkou podporou zahraničních, zejména německých, klášterů důkladně opraven a povýšen na arciopatství. V&nbsp;roce [[1997]] jej navštívil papež [[Jan Pavel II.]]<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> V současné době (2017) v &nbsp;klášteře žije 11 mnichů.

* [[Jan Anastáz Opasek]] (jako převor v &nbsp;letech 1938–1947, jako opat 1947–1999, od roku 1993 [[arciopat]])

| titul = Oznámení o &nbsp;volbě břevnovského arciopata

Dnešní [[Baroko|barokní]] budovy kláštera včetně [[chrám]]u sv. Markéty, nového [[konvent (církev)|konventu]] a prelatury pocházejí převážně z&nbsp;let 1708–1740. Byly zbudovány na starších základech podle plánů architekta [[Kryštof Dientzenhofer|Kryštofa Dientzenhofera]] a pod jeho stavebním dozorem. Někdejší vstupní osa kláštera je dnes rozdělena ulicemi Bělohorskou a Patočkovou. Při proražení třídy Pionýrů (dnešní Patočkovy ulice) v&nbsp;letech 1952–1953 padly za oběť budovy klášterního pivovaru a sladovny s &nbsp;vnější ohradní zdí. [[Socha|Sochy]] sv. Benedikta nad vstupní branou a sv. [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]] v&nbsp;severozápadním rohu nádvoří jsou od [[Karel Josef Hiernle|Karla Josefa Hiernleho]], ostatní sochy na [[Fasáda|fasádě]] pocházejí z&nbsp;dílny [[Matěj Václav Jäckel|Matěje Václava Jäckela]].

Vnitřní zařízení a výzdobu kostela navrhl Kryštofův syn [[Kilián Ignác Dientzenhofer]]. Na hlavním oltáři je v&nbsp;nice vsazena dřevěná pozlacená socha patronky chrámu, [[Markéta Antiochijská|sv. Markéty]], od lužického sochaře [[Matěj Václav Jäckel|Matěje Václava Jäckela]]. Oltářní menzu čelem k&nbsp;lidu navrhl sochař a restaurátor [[Karel Stádník]]. V&nbsp;chóru jsou dvě řady barokních mnišských lavic, tzv. ''stally'', s&nbsp;řezanými figurami benediktinských patronů v&nbsp;nástavci. Na jižní straně je na pozdně barokním oltáři Panny Marie benediktinské obraz této řádové patronky benediktinů s&nbsp;Ježíškem v&nbsp;náručí. Do [[Predella|predelly]] téhož oltáře je vsazen zasklený rokokový relikviář s&nbsp;ramenní kostí [[Markéta Antiochijská|sv. Markéty Antiochijské]], jež byla uctívána jako patronka deště a dobré úrody, každoročně 14. července se zde konala pouť s&nbsp;procesím. Stříbrný gotický [[plenář svaté Markéty]] je uložen v &nbsp;trezoru.

Pod chórem kostela byla při archeologickém průzkumu v&nbsp;letech 1965–1968 odkryta část [[Opuka|opukového]] [[Kvádříkové zdivo|kvádříkového zdiva]] s&nbsp;polosloupy a podlaha [[krypta|krypty]] trojlodní románské baziliky z&nbsp;poloviny [[11. století]].

Prospekt kaskádové barokní zahrady s &nbsp;nedávno rekonstruovanou [[Oranžérie|oranžerií]], sadem, habrovým špalírem a loubím, stejně jako dva rybníky pocházejí z&nbsp;2. čtvrtiny 18. století a jsou pouze menší částí někdejšího areálu, který zčásti zabralo sídliště Petřiny. V&nbsp;dolní části [[Zahrada|zahrady]] stojí v&nbsp;dnešní podobě [[Baroko|barokní]] [[pavilon]] Vojtěška s&nbsp;pramenem potoka [[Brusnice (potok)|Brusnice]], nad pramenem se nachází gotická křížová klenba, jediný pozůstatek někdejšího gotického kláštera. Dolní část zahrady, kde je také [[gloriet]] Josefka, kaple Lazarka, soustava barokních [[Štola|štol]], jimiž se voda zaváděla do kláštera, terasy s&nbsp;fontánami a schodišti, prošla v&nbsp;letech 2010–2013 náročnou rekonstrukcí a bývalá [[Oranžérie|oranžerie]] slouží jako výstavní síň. V&nbsp;horní části zahrady ([[sad]]u), která je oddělena plotem, dochází k &nbsp;výměně starých ovocných stromů novými (vykáceno má být všech více než 1000 stromů). V&nbsp;současnosti se na noc zamyká jen spodní část zahrady (areál kláštera), po ukončení její rekonstrukce se ale nově plánuje na noc zamykat i horní zahradu, která sousedí s &nbsp;někdejším klášterním větrným mlýnem, a podle něj nazvaných [[kolej Na Větrníku|kolejí Na Větrníku]].

Na nedalekém [[Břevnovský hřbitov|Břevnovském hřbitově]] odpočívá řada známých osobností (jako např. [[Jan Patočka]] nebo [[Karel Kryl]]). V&nbsp;kostele proběhla [[Rekviem|zádušní mše]] například také za [[Jaroslav Seifert|Jaroslava Seiferta]] ([[1986]])<ref>SEIFERT, Jaroslav a HAVEL, Rudolf, ed. ''Čas plný písní: výbor''. 1. vyd. Praha: Odeon, 1990. 267 s. Klub čtenářů; Sv. 622. ISBN 80-207-0140-0. S. 266. („po církevním rozloučení v&nbsp;Břevnově u&nbsp;sv. Markéty byl pohřben v &nbsp;Kralupech nad Vltavou“)</ref> nebo za kontroverzního podnikatele [[Václav Kočka mladší|Václava Kočku ml]] (2008), kteří však na zdejším hřbitově neleží.

Opat [[Tomáš Sartorius]] byl donátorem 24. kaple [[Poutní cesta z Prahy do Staré Boleslavi|Svaté cesty]] z&nbsp;Prahy do Staré Boleslavi. Kaple byly stavěny [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]] v&nbsp;letech 1674–1690, v&nbsp;horním rohu výklenku bylo jméno stavebníka a&nbsp;jeho znak.

* stříbrná pamětní medaile, vydaná k &nbsp;miléniu kláštera roku 1993

* na [[Seznam poštovních známek České republiky|poštovní známce České republiky]] vydané 14. dubna 1993 s &nbsp;nominální hodnotou 4&nbsp;Kč.

* BLÁHOVÁ, Marie – HLAVÁČEK Ivan (vyd.): ''Milénium břevnovského kláštera (993–1993). Sborník statí o &nbsp;jeho významu a postavení v &nbsp;českých dějinách''. Praha: Univerzita Karlova 1993. ISBN 80-7066-766-4

* BLAŽÍČEK Oldřich J.– ČEŘOVSKÝ Jan – [[Emanuel Poche|Poche Emanuel]]: ''Klášter v &nbsp;Břevnově''. Praha, V. Poláček 1944.

* BUBEN, Milan M. ''Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v &nbsp;českých zemích. Díl II, svazek II''. Praha : Libri, 2004. S. 44–61.

* Hejdová D. -Preiss P. -Urešová L. a kol.: ''Tisíc let kláštera benediktinů v &nbsp;Břevnově 993–1993''. Vydalo opatství benediktinů v &nbsp;Břevnově ke stejnojmenné výstavě. Praha 1993 (též německy)

* {{Citace monografie | příjmení = Krásl | jméno = František | příjmení2 = Ježek | jméno2 = Jan | rok = 1898 | titul = Sv. Vojtěch, druhý biskup pražský, jeho klášter i úcta u &nbsp;lidu | vydavatel = Dědictví sv. Prokopa | poznámka = Obsáhlá monografie podrobně líčí osudy a působení sv. Vojtěcha i dějiny nejstaršího mužského kláštera v &nbsp;Čechách, který r. 993 spolu s &nbsp;Boleslavem II. založil. | url = http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/164522 | místo = Praha}}

* PÍŠA, Vladimír: ''Břevnov v &nbsp;raném středověku'', in: Umění 38, 1990, s. 481–503

| příjmení = Podlaha | jméno = Antonín| odkaz na autora = Antonín Podlaha | titul = Posvátná místa království českého : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v &nbsp;království Českém : díl 5.

| vydavatel = Dědictví sv. Jana Nepomuckého | místo = Praha | rok = 1911 | url = http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/70789 | kapitola = Břevnov, u &nbsp;sv. Markéty, klášter a fara

* SOMMER Petr, STEHLÍKOVÁ Dana: ''Krypta kláštera v &nbsp;Břevnově''. Praha PSSPPOP 1988

* VILÍMKOVÁ Milada, PREISS Pavel: ''Ve znamení břevna a růží: historický, kulturní a umělecký odkaz benediktinského opatství v &nbsp;Břevnově'', Praha 1989. ISBN 80-7021-013-3