|
| jazyk = [[francouzština]]
| předloha = [[Prosper Mérimée]]: ''Carmen''
| datum vzniku = 1873-18741873–1874
| premiéra = [[3. březen|3. března]] [[1875]], [[Paříž]], [[Théâtre de l'Opéra-Comique]]
| česká premiéra = [[1880]], [[Praha]], [[Stavovské divadlo]]
Bizet zemřel náhle po 33. představení opery bez vědomí, že jeho dílo získá během následujících deseti let mezinárodní uznání. ''Carmen'' se od té doby stala jednou z nejpopulárnějších a nejčastěji uváděných oper v tzv. klasickém [[Západní kánon|kánonu]]; „Habanera“ z prvního jednání a „Toreadorova píseň“ z druhého jednání patří mezi nejznámější operní árie.
Opera je napsána v žánru ''[[opéra comique]]'' s hudebními čísly propojenými mluvenými dialogy. Děj je umístěn do [[Sevilla|Sevilly]] v jihozápadním [[Španělsko|Španělsku]] a jejího okolí. Vypráví o tragickém příběhu Dona Josého, naivního vojáka, který je sveden úskoky ohnivé a zároveň svému osudu odevzdané [[Romové|cikánky]] Carmen. José opouští svou milou z mládí Micaëlu a utíká od vojenských povinnosti, přesto nakonec ztrácí Carmeninu lásku kvůli proslulému [[toreador]]ovi Escamillovi. Děj končí opět v Seville v blízkosti arény pro [[býčí zápas]]y, kde José v žárlivém zoufalství probodne svou bývalou milenku dýkou, když se Carmen odmítne k němu vrátit. Vyobrazení proletářského života dělnic z továrny na cigarety, pašeráckého prostředí, nemorálnosti a bezpráví a tragická smrt hlavní postavy na jevišti prolomilyznamenaly ledyprůlom ve [[Francouzská opera|francouzské opeře]], alea bylyvyvolávaly zároveň velmi kontroverzníkontroverze.
Po premiéře bylase většina recenzí kritickávyjadřovala akriticky, francouzská veřejnost byla k této opeře v zásadě lhostejná. ''Carmen'' si však získala zpět svou pověst skrze sérii inscenací mimo Francii a v Paříži se neobjevila až do roku 1883. Poté rychle získala popularitu doma i v zahraničí. PozdějšíPodle komentátořinázoru tvrdili,pozdějších žekomentátorů ''Carmen'' tvoří most mezi tradiční ''opéra comique'' a realistickým žánrem zvaným ''[[verismus]]'', který charakterizoval italskou operu konce [[19. století]].
Hudební kvality opery ''Carmen'' jsou od té doby širocedoznaly širokého uznáványuznání pro brilantní melodie, harmonii, atmosféru, instrumentaci a také dovednost, s jakou Bizet dokázal hudebně reprezentovat emoce a utrpení svých postav. Po smrti skladatele byla partitura předmětem významných změn, včetně zavedení [[recitativ]]ů namísto původních mluvených dialogů; neexistuje standardní vydání opery a existují různé názory na to, jaké verze nejlépe vyjadřují Bizetovy záměry. Opera byla mnohokrát nahrána, od první akustické nahrávky v roce 1908 až po mnohé televizní a filmové záznamy a scénické adaptace.
== Pozadí ==
Dean komentoval toto pokřivení dramatické složky, způsobené potlačením dialogů; výsledný efekt je podle něj to, že děj se pohybuje vpřed „v sérii trhaných skoků namísto hladkého přechodu“, a že většina vedlejších postav je značně upozadněna.<ref name="D218"/><ref>McClary, str. 18</ref> Teprve koncem 20. století se dialogové verze staly běžnými v operních domech mimo Francii, ale stále neexistuje žádné všeobecně uznávaná celková partitura. Vydání německého muzikologa Fritze Oesera v roce 1964 bylo pokusem vyplnit tuto mezeru, ale v Deanově pohledu bylo neuspokojivé. Oeser znovu navrátil materiál odstraněný Bizetem během prvních zkoušek a ignoruje mnoho z pozdních změn a zlepšení, které skladatel udělal bezprostředně před prvním provedením;<ref name="Grove"/> podle Susan McClaryové tak „neúmyslně zachovává jako definitivní prvotní návrh opery“.<ref name="McC"/> Na počátku 21. století připravil nové edice Robert Didion a Richard Langham-Smith, vydané Schottem, respektive Petersem.<ref name="Wright">Wright, str. Xviii-xxi</ref> Každý se výrazně odchyluje od Bizetovy vokální partitury z března 1875, publikované během jeho života poté, co Bizet osobně opravil korekturní výtisk; Dean se domnívá, že tato vokální partitura by měla být základem jakékoli standardní edice.<ref name="Grove"/> Lesley Wrightová, současná bizetovská badatelka, poznamenává, že na rozdíl od jeho krajanů [[Jean-Philippe Rameau|Rameaua]] a [[Claude Debussy|Debussyho]] Bizetovi nevyšlo kritické vydání jeho hlavních děl;<ref>Wright, str. Ix-x</ref> pokud by se mělo objevit, říká: „lze očekávat, že nějaký další badatel se pokusí upřesnit detaily této živé partitury, která fascinuje veřejnost i umělce po více než sto let.“<ref name="Wright"/> Nicméně obliba ''Carmen'' přetrvává; podle Macdonalda: „Nezapomenutelnost Bizetových melodií bude udržovat hudbu Carmen živou na věčné časy“ a její status populární klasiky nemá obdobu se žádnou jinou francouzskou operou.<ref name="OMO2"/>
=== Moderní inscenace ===
{{Upravit část|Vypracovat text do této kapitoly, která chybí}}
== Hudba ==
[[Soubor:Bizet - Carmen - Act II - Carmen and Escamillo at the Inn - The Victrola book of the opera.jpg|náhled|vlevo|Carmen a Escamillo, 2. jednání]]
<!--[[Soubor:Habanera Carmen.jpg|náhled|vlevo|Carmen zpívá „Habaneru“, 1. jednání|alt=černobílý obrázek shluku lidí na ulici, uprostřed mírně nakloněná ženská postava, která zpívá]] -->
Francouzský muzikolog Hervé Lacombe ve svém průzkumupojednání o francouzské operyopeře 19. století, tvrdí, že ''Carmen'' je jedna z mála prací z tohoto velkého repertoáru, která obstála ve zkoušce času.<ref>Lacombe, str. 1</ref> Zatímco Lacombe umístil operu pevně řadí do dlouhé tradice ''komické opery'',<ref>Lacombe, str. 233</ref> takpodle MacdonaldMacdonalda setoto domnívá, žedílo přesahuje žánr a že jejíjeho nesmrtelnost je zajištěna „kombinací hojnosti překvapujícíchpůsobivých melodiimelodií, obratné harmonie a dokonale ohodnocenévyvážené orchestrace“.<ref name="OMO"/> Dean vidíspatřuje Bizetův hlavní úspěch přiv předvedenítom, hlavníchjak událostídokázal operyvyjádřit v hudbězásadní dějové události samotnou hudbou spíše než v dialozíchdialogy. Píše,Jak žepoznamenává: „Jen několikmálo umělců vyjádřili tak živě vyjádřilo muka způsobená sexuálními vášněmi a žárlivostí“. Dean představujezařazuje Bizetův realismus vdo jiné kategoriikategorie než ''verismus'' Pucciniho a dalších; ve své schopnosti zapojit diváky do emocí a do utrpení svých postav srovnává skladatele s Mozartem a Verdim.<ref name="Grove"/>
Bizet, který nikdy navštívil Španělsko, hledal vhodný etnický materiál, který by mujeho hudbě poskytl autentickou španělskou chuť.<ref name="Grove"/> Carmenina habanera je založena na idiomatické[[idiom]]atické skladbě „El Arreglito“, kterou napsal španělský skladatel [[Sebastián Yradier]] (1809–65).{{refn|Dean píše, že Bizet výrazně zlepšil původní melodii; „přeměnil ji ze salónního kusu v silný nástroj charakterizace“. Podobně, melodie Manuela Garcíi používapoužitá v předehře ke 4. jednání se vyvinuta z „drobného recitativu“ do vypjatého mistrovského díla".<ref name=D228>Dean 1965, pp. 228–32</ref> |group= "pozn."}} Bizet ji považoval za skutečnou lidovou melodii; když se dozvěděl o jejím nedávnémmoderním původu, přidalpřipsal poznámkuji Yradierovi poznámkou k hlasové partituře a připsal ji Yradierovi.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení= Carr|jméno= Bruce|url= http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/13894?q=Sebastian+Yradier&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit|titul= Iradier (Yradier) (y Salaverri), Sebastián de|vydavatel= Oxford Music Online|datum přístupu= 18 February 2012|<!--WIRE:nepřevedeno:-->display-authors=etal|jazyk=anglicky}}</ref> PoužívalBizet opravdovoupoužil skutečnou lidovou píseň jako zdroj Carmenina vzdoru „Coupe-moi, brûle-moi“, zatímco jiné části partitury, obzvláště „Seguidilla“, využívají rytmy a instrumentaci spojenou s hudbou [[flamenco|flamenca]]. Nicméně Dean trvá na tom, že „to je francouzská, a ne španělská opera“; „cizí tělesa“, které nepochybně přispívají k jedinečné atmosféře opery, tvoří jen malou část celé hudby.<ref name="D228"/>
{{Poslech
| soubor = Carmen - Prelude to Act 1.ogg
|nápověda = ne
}}
Předehra k prvnímu jednání spojuje tři opakující se témata: vstup toreadorů ze 4. jednání, refrén ToreadoroviToreadorovy písně z 2. jednání a motiv, který ve dvou mírně odlišných formách představuje samu Carmen a osud, který ztělesňuje.{{refn|Forma, ve které je zobrazen motiv v předehře předznamenává dramatickýdramatické vyvrcholení ve 4. jednání, vyvrcholení opery. Když je téma použito k zobrazení Carmen, orchestrace je lehčí, odrážejíodrážející její „nestálý„nestálost, smích, nepolapitelný charakter“.<ref name=D228 /> |group= "pozn."}} Tento motiv, hraný [[klarinet]]em, [[fagot]]em, [[Kornet (hudební nástroj)|kornetem]] a [[Violoncello|violoncellem]] přes [[tremolo]] smyčců uzavírá předehru s náhlým crescendem.<ref name="D228"/><ref>Newman, str. 255</ref> KdyžPo oponazvednutí stoupá,opony brzyje sedivák uveden ustanovído světlájasné a slunečnáslunečné atmosféra aatmosféry, prostupujeprostupující úvodnímiúvodní scénamiscény. FalešnáŽertovná slavnostobřadnost výměnystřídání stráže a koketní výměnakoketování mezi městským lidem a dívkami z továrny předcházejípředchází změnámzměně nálady, když krátkákrátký frázeúryvek osudového z motivu osudu oznamuje Carmenin příchod. Po provokativní habaneře s úporným rafinovaným rytmem a změnami tónin zní plně zazní osudový motiv v okamžiku, kdyžkdy Carmen před svým odchodem vrhá květinu na Josého před svým odchodem.<ref name="A11">Azaola (ed.), str. 11–14</ref> TatoNa akcetento vyvoláváčin od JoséhoJosé vášnivéodpovídá hlavnívášnivým sólosólem v tonině [[A-dur]], o kterémkteré Deanpodle tvrdí,Deana jetvoří obratemzlom v jeho hudební charakteristice postavy.<ref name="D221"/> JakKdyž se Micaëla znovu objeví Micaëla a připojí se k Josému v duetu s teplým klarinetem a doprovodem smyčců, takvrátí se krátce vrátínakrátko jemnější styltóny. Klid je zrušenpřerušen hlučnou ženskou hlučnou hádkou, CarmeninymCarmeniným dramatickým návratem a vzdorovitou komunikací se Zunigou. Poté co jejíJejí okouzlující „Seguidilla“ provokujevyprovokuje Josého k okázalémurozčilenému ostrému výkřiku ve vysokém Ais,. předNáslednému CarmeninýmCarmeninu útěkemútěku předchází krátké, ale znepokojivé opakování fragmentu z habanery.<ref name="D228"/><ref name="A11"/> Bizet několikrát přepracoval toto finále přepracoval, aby zvýšil jeho dramatický účinek.<ref name="McC"/>
{{Poslech
| soubor = Bizet - Carmen - Toreador Song (French, Musopen).ogg
|nápověda = ne
}}
Druhé jednání začíná krátkou předehrou, založenou na melodii, kterou José zpívá v zákulisí před dalším nástupem.<ref name="D221"/> Sváteční scéna v hostinci předchází Escamillově bouřlivému příchodu, ve kterém [[Žesťový nástroj|žestě]] a [[Bicí nástroj|perkuse]] poskytují významnou podporu, zatímco dav zpívá společně.<ref name="A16">Azaola (ed.), str. 16–18</ref> Kvinteto,Následující kterýkvintet následuje,popisuje jeNewman popisovánjako Newmanem jako„naplněný „nesrovnatelnéhonevídaným duchaelánem a hudebníhohudebním vtipu“důvtipem“.<ref>Newman, str. 276</ref> Josého vystoupenívstup uspíšujezahajuje dlouhou scénu společnéhovzájemného namlouvání; Carmen zpívá, tančí a hraje si s [[kastaněty]]; vzdálenývzdálené kornetovovotroubení volání,kornetu kterýz kasáren, zavolávolající Josého do služby, se mísí s Carmeninou melodií tak, abyaž bylyje sotva rozpoznatelné.<ref>Newman, str. 280</ref> Tlumený odkaz na osudový motiv na anglickém rohu vedepředchází k Josého „Květinové písni“, proudícíplynoucí kontinuální melodii, která končí v ''pianissimupianissimem'' nav trvalétáhlé vysoké notě bé (hes).<ref>Newman, str. 281</ref> Josého naléhání,odhodlání ževrátit navzdoryse Carmeninýmdo lichotkámslužby senavzdory musíCarmeninu vrátit do služby,vábení vede k hádce; příchod Zunigy, následný bojsouboj a Joséův nevyhnutelnýneodvratný únospřechod do bezprávnéhokriminálního života hudebně vrcholí hudebně v triumfálním hymnuhymnem na svobodu, který uzavírá jednání.<ref name="A16"/>
{{Poslech
| soubor = Bizet - Entr'acte to Act III from Carmen (Musopen).ogg
|nápověda = ne
}}
Předehra 3. jednání byla původně určenurčena pro partituru Bizetovi scénické hudby k Bizetově ''[[Arlésanka|Arlésance]]'' (''L'Arlésienne''). Newman ji popisuje jako „nádhernou miniaturu s velkým dialogem a propojením mezi [[Dřevěný nástroj|dřevěnými dechovými nástroji]]“.<ref>Newman, str. 284</ref> JakS postupem jednání pokračuje, je v hudbě cítit zřejmé napětí mezi Carmen a José. V karetní scéně se živé duety Frasquity a Mercédès stávajípo zlověstné,příchodu kdyžCarmen zasáhnestávají Carmenzlověstnými; osudový motiv osudu podtrhuje její předtuchu smrti. ÁríeVstupní árie Micaëly po jejím vstupu při hledáníhledající Josého je formou tradiční kus, ačkoli hlubokého cítění,. předcházíPředchází mu a uzavírá ho volánímvolání lesních rohurohů.<ref name="A19">Azaola (ed.), str. 19–20</ref> Střední část jednání zaujímá Escamillo a José, nyní uznányjiž jakozjevní socisokové prov soupeření o Carmeninu přízeň. Hudba odráží jejich kontrastní postoje: Escamillo zůstává, jak říká Newman: „neporazitelně zdvořilý a ironický“, zatímco José je mrzutýzasmušilý a agresivní.<ref>Newman, str. 289</ref> Když Micaëla prosí Josého, aby s ní šel k matce, tvrdost Carmeniny hudby odhaluje její nesympatickou stránku. JakKdyž José odjíždíodchází a slibuje, že se vrátí, témaosudové osudutéma je krátce slyšet v dřevěných deších.<ref>Newman, str. 291</ref> Sebejistý, zákulisní zvuk odjíždějícího Escamilla, který zpívázpívajícího toreadorův refrén, je výrazným kontrastem protik zuřivému zoufalství Josého.<ref name="A19"/>
{{Poslech
| soubor = Bizet - Entr'acte to Act IV from Carmen (Musopen).ogg
|nápověda = ne
}}
Závěrečnému jednání předchází živá orchestrální skladba odvozená z krátké ''operety'' [[Manuel García (tenor)|Manuela García]] ''El Criado Fingido''.<ref name="D228"/> Po zahajovací davové scéně je pochod toreadorů veden dětským sborem; dav přivítá Escamilla před jeho krátkou milostnou scénou s Carmen.<ref name="A21">Azaola (ed.), str. 21</ref>
V dlouhémDlouhé finále, ve kterém José udělánaposledy Carmenzoufale poslednížádá nabídkuCarmen a je rozhodně odmítnut, je v kritických okamžicích překvapenpřerušováno nadšenými zákulisními výkřiky z býčí arény. JakZatímco José zabijezabíjí Carmen, mimojevištní sbor zpívá refrén ToreadoroviToreadorovy písně mimo jeviště; osudový motiv, který byl sugestivně přítomen v různých místech během jednání, zní ''fortissimo'' spolu s krátkým odkazem na Carmeninu karetní scénu.<ref name="McC"/> PosledníJosého poslední slova lásky a zoufalství Josého jsou následoványnásledována závěrečným dlouhým akordem, při němž opona padá bez dalšího hudebního nebo vokálního komentáře.<ref>Newman, str. 296</ref>
== Hudební čísla ==
|nápověda = ne
}}
''Carmen'' byla předmětemmnohokrát mnoha nahráveknahrána, počínaje raným záznamem na voskové válce, úryvky z devadesátých letech 19. století, téměř úplným záznamem v němčině z roku 1908 s [[Ema Destinnová|Emou Destinnovou]] v titulní roli<ref>{{Citace elektronické monografie|url=https://www.marstonrecords.com/products/carmen2|titul=Carmen: The First Complete Recording |vydavatel=Marston Records |datum přístupu=22 May 2016|<!--WIRE:nepřevedeno:-->dead-url=no|url archivu=https://web.archive.org/web/20130215112930/http://www.marstonrecords.com/carmen2/carmen2_tracks.htm |datum archivace=15 February 2013 |jazyk=anglicky}}</ref><ref name="Operadis">{{Citace elektronické monografie|titul= Recordings of Carmen by Georges Bizet on file|url= http://www.operadis-opera-discography.org.uk/CLBICARM.HTM#1 |vydavatel= Operadis|datum přístupu= 30 March 2012|jazyk=anglicky}}</ref> a kompletní nahrávkou Opéra-Comique z roku 1911 ve francouzštině. Od té doby mnohořada z předních operních domů a umělců zaznamenalovytvořila dílosvé vlastní nahrávky díla, a to jak ve studiových verzích, tak vi živých představeníchpředstavení.<ref name="Presto">{{Citace elektronické monografie|titul= Bizet: Carmen – All recordings|url= http://www.prestoclassical.co.uk/w/59724|vydavatel= Presto Classical|datum přístupu= 8 March 2012|jazyk=anglicky}}</ref> V průběhu let byla řada verzí oceněna a znovu vydána.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = March
| jméno = Ivan (ed.); Edward Greenfield; Layton, Robert
| strany = 172–74
| isbn= 0-86024-972-7
|jazyk=anglicky}}</ref> Od poloviny 90. let jsou k dispozici četné videozáznamy. Mezi ně patří Glyndebournská produkce skotského režiséra Davida McVicara z roku 2002 a produkce Královské opery v letech 2007 a 2010, obě vypravenypod americkýmvedením režiséremamerické Francescemdivadelní Zambellemrežisérky Francescy Zambello.<ref name="Presto"></ref>
== Carmen jako inspirace jiných děl ==
Po Bizetově smrti přizpůsobil jeho přítel Ernest Guiraud klíčovéupravil klíčová hudební témata z ''Carmen'' do dvou symfonickýchdosud suit,často kteréuváděných orchestrysymfonických často uvádějísuit.
V roce 1883 napsal španělský houslista a skladatel [[Pablo de Sarasate]] (1844–1908) ''Fantasía sobre Carmen'' (''Fantazii Carmen'') pro housle, popisovanou jako „důmyslnou a technicky obtížnou“.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul= Sarasate, Pablo de|url= http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/24582?q=Pablo+de+Sarasate&hbutton_search.x=31&hbutton_search.y=12&source=omo_t237&source=omo_gmo&source=omo_t114&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit|vydavatel = Oxford Music Online|datum přístupu= 5 June 2012|jazyk=anglicky}}</ref> Klavírní Sonatina č. 6 (''Fantasia da kamera super Carmen'') italského skladatele [[Ferruccio Busoni]]ho z roku 1920 je založena na tématech ''Carmen''.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul= Busoni: Sonatina No. 6 (Chamber Fantasy on Themes from Bizet's Carmen)|url= http://www.prestoclassical.co.uk/w/26359/Ferruccio-Busoni-Sonatina-No-6-Chamber-Fantasy-on-Themes-from-Bizet%27s-Carmen|vydavatel= Presto Classical|datum přístupu= 5 June 2012|jazyk=anglicky}}</ref> V roce 1967 ruský skladatel [[Rodion Ščedrin]] přizpůsobiladaptoval částíčásti hudby ''Carmen'' do baletu zvaném ''Кармен-сюита'' (''Carmen SuiteSuita''), psaném specificky pro svoujeho manželkou [[Maja Plisecká|Maju Pliseckou]], primabalerinu BolšojhoBolšoj baletu v Moskvě.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení= Walket|jméno= Jonathan, and Latham, Alison|titul= Shchedrin, Rodion Konstantinovich|url= http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/opr/t114/e6145?q=Rodion+Shchedrin&hbutton_search.x=18&hbutton_search.y=6&source=omo_t237&source=omo_gmo&source=omo_t114&search=quick&pos=3&_start=1#firsthit|vydavatel= Oxford Music Online|datum přístupu= 14 March 2012|jazyk=anglicky}}</ref><ref>{{Citace periodika|příjmení= Greenfield|jméno= Edward|titul= Bizet (arr. Shchedrin). Carmen – Ballet|periodikum= Gramophone|datum vydání= April 1969|strany=48|jazyk=anglicky}}</ref>
Postava „Carmen“ je pravidelným námětem filmů od počátku kinematografie. Filmypravidelným bylynámětem natočenyfilmů. Vznikaly v různých jazycích a interpretoványkulturních v různýchoblastech, kulturáchnatáčeli aje bylypřední vytvořeny předními režiséryrežiséři včetně amerického režiséra [[Raoul Walsh|Raoula Walshe]] (1915),<ref>{{Citace elektronické monografie|url= http://www.imdb.com/title/tt0005061/|titul= Carmen (1915)|vydavatel= IMDb|datum přístupu= 22 May 2016|jazyk=anglicky}}</ref> [[Cecil B. DeMille|Cecila B. DeMille]] (1915),<ref>{{Citace elektronické monografie|url= http://www.imdb.com/title/tt0005060/|titul= Carmen (1915)|vydavatel= IMDb|datum přístupu= 23 May 2016|jazyk=anglicky}}</ref> [[Otto Preminger|Otty Premingera]] (1954) a [[Jean-Luc Godard]]a (1984).<ref>{{Citace periodika|příjmení= Canby|jméno= Vincent|titul= Screen: Godard's ''First Name: Carmen'' Opens|url= https://www.nytimes.com/movie/review?res=9A0DE5D71638F930A3575BC0A962948260|periodikum= The New York Times|datum vydání= 3 August 1984|datum přístupu= 22 May 2016|jazyk=anglicky}}</ref> Premingerova ''Carmen Jones'' byla upravena zeadaptací stejnojmenného broadwayského muzikálu z roku 1943. Příběh je přenesen do Chicaga v 40. letechlet 20. století a využívá obsazeníčistě pouzeafroamerické Afroameričanyobsazení.<ref>{{Citace periodika|příjmení= Crowther|jméno= Bosley|titul= Up-dated Translation of Bizet Work Bows|url= https://movies.nytimes.com/movie/review?res=9805EEDD113FE33BBC4151DFB667838F649EDE|periodikum= The New York Times|datum vydání= 29 October 1954|jazyk=anglicky}}</ref> Film Francesco Rosiho z roku 1984 s americkou sopranistkou Julií Migenesovou a španělským tenorem [[Plácido Domingo|Plácido Domingem]] je obecněcelkově věrný původnímu příběhu a Bizetově hudbě.<ref>{{Citace periodika|příjmení= Canby|jméno= Vincent|titul= Bizet's Carmen from Francesco Rosi|url= https://www.nytimes.com/1984/09/20/movies/bizet-s-carmen-from-francesco-rosi.html?pagewanted=all|periodikum= The New York Times|datum vydání= 20 September 1984|jazyk=anglicky}}</ref> ''Carmen na ledě'' (1990) v čele s krasobruslařskou [[Katarina Wittová|Katarinou Wittovou]], Brianem Boitanem a Brianem Orserem se inspirovala zlatýmivítěznou medailemijízdou Wittové, které vyhrála běhemze [[Zimní olympijské hry 1988|Zimních olympijských her v roce 1988]].<ref>{{Citace elektronické monografie|url= http://gb.imdb.com/title/tt0243164/|titul= Carmen on Ice 1990|vydavatel= IMDb|datum přístupu= 22 March 2016|jazyk=anglicky}}</ref> Film z roku 2001 Roberta Townsenda ''Carmen: A Hip Hopera'' z roku 2001, v němž hraje [[Beyoncé]], je poslednímmoderním pokusem vytvořit afroamerickou verzi.<ref>{{Imdb film|0274415|Carmen: A Hip Hopera}}</ref>
Carmen byla také interpretována v moderním baletu jihoafrického tanečníka a choreografa Dada Masila.<ref>{{Citace periodika|url=http://edition.cnn.com/2010/WORLD/africa/11/02/south.africa.dada.masilo/index.html|titul=Dada Masilo: South African dancer who breaks the rules|příjmení=CNN|jméno=From Robyn Curnow|datum přístupu=2017-11-04|jazyk=en}}</ref>
{{Opery Georgese Bizeta}}
{{Autoritní data}}
{{Dobrý článek}}
[[Kategorie:Opery Georgese Bizeta]]
|
