Nestoriánství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m mezery |
|||
Řádek 1:
[[Soubor:Museum für Indische Kunst Dahlem Berlin Mai 2006 061.jpg|náhled|vpravo|Nestoriánští kněží během [[Květná neděle|Květné neděle]] na nástěnné malbě ze 7. nebo 8. století v západní Číně]]
'''Nestoriánství''' či '''nestorianismus''' je [[christologie|christologická]] nauka pojmenovaná po [[Nestorios|Nestoriovi]], který byl odsouzen roku [[431]] na [[Efezský koncil|Efezském koncilu]].
== Vznik ==
Nestoriáni
▲Nestoriáni - [[Asyrská církev Východu]] patří do skupiny [[Starobylé východní církve|starobylých východních církví]], které se v pátém století oddělily od většinové oficiální říšské církve a vydaly se samostatnou cestou. Do této skupiny dále patří [[Syrská pravoslavná církev]], [[Koptská pravoslavná církev]], [[Etiopská pravoslavná církev]], [[Arménská apoštolská církev]] a [[Pravoslavná církev Indie]].<ref>FILIPI, Pavel, ''Křesťanstvo, Historie, statistika, charakteristika křesťanských církví'', Brno: CDK, 2001, ISBN 80-85959-80-1, 47.</ref>Tyto církve neuznaly výsledky 4. ekumenického koncilu v Chalkedonu - užívá se pro ně též názvu církve předchalkedonské. Vznik těchto církví je výsledkem [[Christologie|christologických sporů]] během 4. a 5. století, kdy se církev pokoušela formulovat [[vyznání víry]] podle antických kategorií.<ref>FILIPI, (2001), 47.</ref> Souborné označení církví - hé orthodoxos anatoliké ekklésia. Výraz orthodoxos je zde chápán v souvislosti s řeckým doxa, sláva.<ref>FILIPI, (2001), 19.</ref>
== Popis nauky ==
Na rovině dogmatické byl veden spor o vzájemný poměr dvou přirozeností Kristových, božské a lidské: v jakém smyslu byl [[Ježíš Kristus]] zároveň [[Bůh]] a zároveň člověk.<ref>FILIPI, (2001), 46</ref> Teologická škola antiochejská, jejímž žákem byl [[Nestorios]], patriarcha Konstantinopolský (428-431), rozlišovala božskou
▲Teologická škola antiochejská, jejímž žákem byl [[Nestorios]], patriarcha Konstantinopolský (428-431), rozlišovala božskou - Logos (Slovo) a lidskou stránku Ježíše až k hranici její oddělitelnosti - dyofyzitismu. Na straně druhé stála teologická škola alexandrijská, mezi jejíž představitele patřil patriarcha [[Cyril Alexandrijský]], která byla názoru, že spojení obou je tak těsné, že je možné hovořit jen o ''jedné'' přirozenosti, a to boholidské. Mluvil o fyzickém sjednocení a ''o jedné přirozenosti Logu, které se stalo tělem''. Cyrilovu nauku následně rozvinul [[Eutychés]], opat kláštera u Konstantinopole, který spojoval obě přirozenosti navzájem tak, že lidská přirozenost byla božskou úplně pohlcena; tato nauka se označuje jako [[monofyzitismus]].<ref>FILIPI, (2001), 46.</ref>
Cyril napadl Nestoria v listě egyptským biskupům o Velikonocích roku 429, ujistil se podporou papeže [[Celestin I.|Celestina I.]] (422-432) a sestavil 12 anathematismů, které poslal jménem papeže Nestoriovi s výzvou, aby odvolal. Nestorios však sepsal 12 protianathematismů a získal na svou stranu byzantského císaře [[Theodosius II.|Theodosia II.]] (408-450), jehož přiměl, aby spolu se západořímským císařem [[Valentinianus II.|Valentinianem II.]] (425-455) svolal koncil. Teprve [[Chalkedonský koncil]] v roce 451 nalezl formuli, v níž je Kristus označen jako jediný ve dvou přirozenostech nesmíšeně, neproměnně, nerozděleně a nerozlučně (''asyntychós, atreptós, adiairetós, achóristós'').
Řádek 21 ⟶ 17:
== Nestoriánské církve ==
=== Zapojení asyrské církve ===
Pojmem [[asyrská církev Východu]] označujeme skupiny syrských křesťanů v perské říši, kteří se v roce 410 prohlásili za nezávislou církev Východu pod jurisdikcí vlastního patriarchy se střediskem v perském hlavním městě Seleukii. Teprve v roce 486 se přihlásili k učení Nestoriovu.<ref>FILIPI, (2001), 47.</ref> Prostřednictvím misijní činnosti se nestoriánství rychle šířilo ze střední Asie dále na východ. V době svého rozkvětu měli nestoriáni dvacet pět metropolí. Vnesli křesťanství do Číny, na Jávu a do Indie, kde byli označováni jako [[Tomášovští křesťané|Tomášovi křesťané]].<ref>FRANZEN, (2006), 68.</ref> Pečovali o rozvoj kultury a vzdělanosti. Zasloužili se o uchování a předání antické vzdělanosti arabskému světu a jeho prostřednictvím středověké Evropě<ref>FILIPI, (2001), 47.</ref> Ve střední Asii řada mongolských a turkických kmenů až po Bajkal na východní Sibiři konvertovala k nestoriánství. Ve 14. století bylo nestoriánství téměř vymýceno Tímúrovým pronásledováním a islamizací středoasijských národů. Dnes většina jeho příslušníků žije v Sýrii, Iráku, Íránu a Turecku.<ref>LIŠČÁK, Vladimír, ''Dobrodružství hedvábné stezky, po stopách Východ - Západ'', Praha, 2000, 189.</ref>
=== Nestoriánství v Číně ===
Počáteční nestoriánská církev se setkala s thangským císařem [[Tchaj-cung|Tchaj-cungem]] zásluhou úsilí křesťanského misionáře Alopena v roce 635, který spolu se syrskými misionáři přišel do [[Čína|Číny]] z Daqinu (čínské pojmenování Východořímské říše nebo Sýrie).<ref>JENKINS, Philip,. ''The lost history of Christianity : the thousand-year golden age of the church in the Middle East, Africa, and Asia- and how it died.'' New York, NY: [s.n.] xi, 315 pages s. Dostupné online.
▲Počáteční nestoriánská církev se setkala s thangským císařem [[Tchaj-cung|Tchaj-cungem]] zásluhou úsilí křesťanského misionáře Alopena v roce 635, který spolu se syrskými misionáři přišel do [[Čína|Číny]] z Daqinu (čínské pojmenování Východořímské říše nebo Sýrie).<ref>JENKINS, Philip,. ''The lost history of Christianity : the thousand-year golden age of the church in the Middle East, Africa, and Asia- and how it died.'' New York, NY: [s.n.] xi, 315 pages s. Dostupné online. ISBN 9780061472800, ISBN 0061472808.</ref> Nauka byla zkoumána a následně schválena císařským ediktem umožňujícím její šíření po celé říši. Na počest úspěchů této komunity byla 7. ledna 781 v tehdejším hlavním městě [[Čchang-an|Čchang-anu]] vztyčena [[nestoriánská stéla]]. Během vlády císaře Wuzonga kolem roku 845 proběhly proticizinecké a protináboženské kampaně, které postihly s nestoriány i [[buddhisté|buddhisty]] a [[zoroastriáni|zoroastriány]]. V té době přebývalo v klášterech na tři tisíce nestoriánských mnichů.<ref>LIŠČÁK, (2000), 191.</ref> Nestoriánství tyto represe přežilo a úspěšně se aklimatizovalo v novém kulturním prostředí. Absorbovalo řadu buddhistických i taoistických myšlenek a symboliky (např. symbol kříže vyrůstajícího z lotosu).<ref>VÁVRA, Dušan, ŠINDELÁŘ, Pavel, ''Náboženství Číny a Japonska – sborník staťí'', Brno, Masarykova univerzita, 2011, 170.</ref> V průběhu čínských dějin nestoriánství splývá s místními tradicemi a zaniká. Posledním úderem je mu islamizace severovýchodních kmenů a uzavření zdroje odkud do Číny kdysi po [[Hedvábná stezka|Hedvábné stezce]] dorazilo.<ref>VÁVRA, Dušan, ŠINDELÁŘ, Pavel, (2011), 147.</ref>
=== Moderní nestoriánství ===
S rozvojem orientalistiky a vlivem nových objevů postupně dochází k přehodnocení pohledů na Nestoriovu nauku. V oblasti pohoří Hakkari roku 1895 objevil americký misionář v knihovně nestoriánského patriarchy rukopis ze 16. století obsahující kopii textu psaného Nestoriem. Syrský překlad spisu nesl název [[Bazár Hérakleidův]]<ref> http://www.tertullian.org/fathers#Nestorius</ref>.
V textu Nestorios odmítá herezi, ze které je obviněn. Jeho popis Krista se podobá formuli [[Chalkedonský koncil|Chalkedonského koncilu]].
Řádek 37 ⟶ 29:
V antropologii je zvláštností nestoriánů odmítání dědičného hříchu: každý hřích je otázkou osobního selhání. Zvláštní úctu prokazují [[Panna Maria|Panně Marii]] nazývané Christotokos. Svátostí je sedm: [[křest]], [[eucharistie]], svěcení kněží, odpuštění hříchů, svěcení kvasu, svěcení oleje a [[kříže]]. Bohoslužebnou řečí je stará východosyrština. Uplatňuje se jen vokální hudební projev a chrámový prostor je zdoben pouze křížem.<ref>FILIPI, (2001), 46.</ref> V Apoštolské církvi Východu byla zavedena dědičnost úřadu patriarchy - zpravidla přechází ze strýce na synovce, neboť patriarcha je vázán celibátem. Také biskupové, původně volení klérem své diecéze a potvrzovací aklamací lidu, předávají svůj úřad příbuzným.<ref>FILIPI, (2001), 48.</ref>
Mezníkem v moderních dějinách asyrské církve se stala tzv. [[asyrská genocida]]. V roce 1915 došlo v důsledku konfliktu mezi Osmanskou říší (tzv. mladoturky) a Ruskem ke genocidě příslušníků asyrské církve. Bylo zničeno klášterní město Kodshanes na jihovýchodním úpatí pohoří Hakkari a centrum nestoriánství v Urmihu (Azerbajdžán). Asyřané vyhlásili téhož roku Osmanské říši válku. Po stažení ruských jednotek v roce 1917 hledali Asyřané pomoc u Britů v Iráku. Hlad, epidemie a válečné útrapy si vyžádaly život každého třetího Asyřana – na konci první světové války jich žilo už jen 50 000, přičemž z kněží a biskupů nepřežil téměř nikdo.
Dalším mezníkem se stal masakr nestoriánských Asyřanů v meziválečném Iráku v městečku Simel, nacházejícím se v iráckém [[Kurdistán|Kurdistánu]] na trase mezi Mosulem a Zacho, a v třiašedesáti osadách v Dohúckém a Mosulském distriktu v období ode dne 7. do 11. srpna 1933. Počet obětí genocidy je odhadován na 600 (britský odhad podle Ronalda Stafforda) až 3 000 (asyrský odhad).<ref>KUMARASWAMY, P. R.: ''Islam and Minorities: Need for a Liberal Framework.'' Mediterranean Quarterly, 2007, ročník XVIII, č. 3, s. 94-109. ISSN 1303-5525.</ref> Mnoho Asyřanů v roce 1933 emigrovalo do francouzské Sýrie, zemi opouštěli po krátkodobém pobytu v uprchlickém táboře v Mosulu. Dne 7. září roku 1933 byl nestoriánský patriarcha donucen k emigraci ze země, vzdání se iráckého občanství a byl se svou rodinou přepraven na Kypr, odkud se přesunul do USA. Vlivem migrace vznikla početná skupina nestoriánů v USA, část jich odešla do Argentiny. Církev má v současnosti dva patriarchy - jeden žije v Morton Grove v [[Illinois]] ve Spojených státech a druhý sídlí v [[Bagdád|Bagdádu]] v Iráku. Dnes má nestoriánská církev v Iráku, Íránu a Sýrii asi 80 000 stoupenců, 5 000 v Indii a 25 000 v Americe.<ref>FRANZEN, (2006), 68.</ref>
== Reference ==
| |||