Termodynamika: Porovnání verzí

[[Rudolf Clausius]] upřesnil Carnotův výklad, formuloval první a druhoudruhý větuzákon termodynamiky (1850), zavedl pojem kruhových (1854), nevratných procesů (1862) a entropie (1865). Dokázal význam termodynamické metody v teorii elektrických jevů, např. u [[Elektrolýza|elektrolýzy]], polarizace dielektrik a v [[Termoelektrický jev|termoelektřině]].<ref name="malisek">{{Citace monografie | příjmení = Malíšek | jméno = Vladimír |autor = Vladimír Malíšek | titul = Co víte o dějinách fyziky | vydavatel = Horizont | místo = Praha | rok = 1986 | počet stran = | kapitola = | strany = 141-144 | isbn = | jazyk =}}</ref>

Termodynamiku dále obohatili Kelvin, Rankine, Gibbs, Nernst a Planck. První jmenovaný – [[William Thomson]] známý jako lord Kelvin se již ve svých 22 letech stal profesorem „přírodní filozofie“ na univerzitě v Glasgowě, kde zůstal až do své smrti. Ve svých 24 letech zavedl pojem absolutní teploty a [[Kelvin|teplotní stupnici]], dnes po něm pojmenovanou. Podařilo se mu v roce 1851 formulovat samostatně druhoudruhý větuzákon termodynamiky a zasazoval se o použití metod termodynamiky ve všech oblastech fyziky. V roce 1853 objevil s Joulem jev, který se dnes nazývá [[Joulův-Thomsonův jev|Joulův-Thomsonův]] a využívá se ke zkapalňování plynů. Teorie tohoto jevu se stala základem termodynamiky nevratných procesů. Odvodil také relace pro závislost teploty varu kapalin na tlaku par a na dalších parametrech (1870).<ref name="malisek"/>

O [[vnitřní energie|vnitřní energii]] a entropii látek v okolí [[absolutní nula|absolutní nuly]] a o její nedosažitelnosti vyslovil [[Walther Hermann Nernst]] třetí větuzákon termodynamiky (1905). Nernst byl špičkou oboru ve výzkumu nízkých teplot, ale působil též jako konstruktér různých přístrojů (např. [[Nernstova lampa|Nernstovy lampy]]). Společně s [[Wilhelm Ostwald|Ostwaldem]], [[Jacobus Henricus van 't Hoff|van't Hoffem]] a [[Svante Arrhenius|Arrheniem]] byl Nernst jedním ze zakladatelů moderní chemické termodynamiky.<ref name="malisek"/>

Nernstovo znění třetítřetího větyzákona termodynamiky dále zobecnil [[Max Planck]] (1910). Ten se ostatně podílel i na formulaci prvníprvního a druhédruhého větyzákona termodynamiky a zasadil se o zdůraznění významu pojmu entropie, kterýžto pojem zavedl [[Rudolf Clausius|R. Clausius]]. Planck při svých snahách vypracovat termodynamiku záření dospěl ke svému slavnému [[Planckův vyzařovací zákon|zákonu o vyzařování černého tělesa]], který byl jedním ze základních kamenů kvantové teorie.<ref name="malisek"/>

'''[[První termodynamický zákon|První zákon termodynamický]]''' lze nyní pojímat jako speciální formulaci obecného zákona zachování energie v uzavřeném systému s možností konání práce a výměny tepla, která definuje stavovou funkci – vnitřní energii ''U'', jenž je vlastností daného stavu uzavřeného systému závislou na fyzikálních veličinách práce a teplo;<ref name="term_pevne"/>. jehoJeho historickým významem bylo vyvrácení fluidové teorie tepla zjištěním, že "teplo" není samostatné fluidum, ale energie přenesená jistým způsobem; to též umožňuje užívat i nadále pojem i termín teplo, ale v přesně vymezených situacích (kdy se nekoná práce),<ref name="teplo"/>(str. 89).

| vydavatel = MatfyzPress, MFF UK| místo = Praha| rok = 2015| počet stran =333 | strany = 283| isbn = 978-80-7378-287-0| jazyk = česky| vydání = 1

}}