Cyril a Metoděj: Porovnání verzí

[[Svatý Cyril|Svatý Konstantin]] (zvaný ''Filozof'') ({{Vjazyce|el}} {{Cizojazyčně|el|''Κωνσταντίνος''}}, ''Konstantinos'') ([[827]] v, [[Soluň]] – [[14. únor]]a [[869]] v, [[Řím]]) byl mladší z obou bratrů. Patřil k nejvýznamnějším učencům své doby, vynikajícím [[teolog]]em, [[Rétorika|řečníkem]] a [[polyglot]]em. Působil jako profesor [[filosofie]] v [[Konstantinopol]]i a úspěšně vedl několik zahraničních nábožensko-politických misí a mnoho teologických [[Disputace|disputací]]. Několik let žil v [[Klášter|klášteře]] společně se svým bratrem. V tomto období začala jejich společná činnost. [[Mnich]]em se stal až krátce před svou smrtí v [[Řím]]ě, kde vstoupil do kláštera a přijal řeholní jméno ''[[Cyril]]'' ({{Vjazyce|el}} {{Cizojazyčně|el|''Κύριλλος''}}, ''Kyrillos''; {{Vjazyce|la}} {{Cizojazyčně|la|''Cyrillus''}}), které se stalo v průběhu staletí známějším.

[[Svatý Metoděj]] ({{Vjazyce|el}} {{Cizojazyčně|el|''Μεθόδιος''}}, ''Methodios''; {{Vjazyce|la}} {{Cizojazyčně|la|Methodius}}) ([[813]] v, [[Soluň]] – [[6. duben|6. dubna]] [[885]], [[Velkomoravská říše]]) byl starším bratrem Konstantina. V mládí pracoval jako byzantský státní úředník. Během společného pobytu v klášteře s Konstantinem se stal patrně jeho nejbližším spolupracovníkem, se kterým se pak účastnil zahraničních cest ve službách [[Byzantská říše|Byzance]]. Po Konstantinově smrti se ujal vedení velkomoravské misie a završil jejich společné dílo, které hájil až do své smrti. Jedním z jeho největších úspěchů bylo zřízení moravsko-[[Panonie|panonské]] [[Diecéze|arcidiecéze]], v niž se stal prvním [[arcibiskup]]em.

Přestože se Konstantin zastával Ignatia, někdejší Konstantinův učitel Fotios po státním a církevním převratu v Byzanci okolo roku 860 Konstantina i s bratrem Metodějem povolal z kláštera do Cařihradu, kde je byzantský císař Michael III. vyslal na [[Misijní cesta|misijní cestu]] přes poloostrov [[Krym]] až ke [[Kaspické moře|Kaspickému moři]] k [[Chazarská říše|Chazarům]]. Stalo se tak po prvním nájezdu Rusů na Konstantinopol. Mise obou bratří měla proto za úkol v prvé řadě obnovit spojenectví s Chazary. Chazaři byli jediným nehebrejským [[Etnikum|etnikem]], které hromadně přijalo [[judaismus|židovské vyznání]], a to se stalo státním náboženstvím tohoto útvaru. Vedle politického úkolu, kterým byla společná obrana proti nájezdům, měli oba bratři i náboženský úkol (tzv. [[chazarská polemika|chazarskou polemiku]]). Při této cestě se jim podařilo nalézt a vyzvednout z moře ostatky papeže svatého [[Klement I.|Klimenta I.]], které pak údajně přinesli na [[Velkomoravská říše|Velkou Moravu]], snad na [[Hradisko svatého Klimenta]]. Podle [[Legenda|legendy]] je při své cestě do [[Řím]]a vzali s sebou jako dar papeži. aDnes jsou dnes uloženy v [[San Clemente (Řím)|bazilice svatého Klimenta]] nedaleko [[Koloseum|Kolosea]].

"V Římě se zdrželi bratří až do roku 869," napsal [[František Palacký]]. Konstantin však ochuravěl, odřekl se další práce ve Slovanstvu, těžce nemocný (vyčerpaný mj. i neustálými hádkami se západním [[Duchovenstvo|klérem]], který na něho zle dotíral kvůli tomu, že se na Moravě slouží [[Bohoslužba|bohoslužby]] v místním jazyce, kdežto tito západní [[Duchovní|klerici]] ([[trojjazyčníci]]) trvali na tom, že se bohoslužby smějí vykonávat jen v těch třech jazycích, v nichž nechal [[Pilát Pontský|Pilát]] napsat nápis na Kristův kříž: hebrejsky, řecky a latinsky; sv. Konstantin-Cyril tento názor nazýval „pilátnictvím“ a „trojjazyčnou herezí“). Před svojí smrtí, vstoupil Konstantin do kláštera a přijal řeholní (mnišské) jméno Cyril (Kyrillos).<ref group="p" name=":0">Podle byzantského zvyku muselo nové jméno začínat stejným písmenem jako jméno křestní.</ref> Zemřel padesát dní po vstoupení do jednoho z řeckých klášterů v Římě, [[14. únor]]a roku [[869]], ve věku dvaačtyřiceti let na [[Tuberkulóza|tuberkulózu]] (nemoc, na kterou trpěl).

V polovině roku 869 vydal papež bulu [[Gloria in excelsis Deo (listina)|Gloria in excelsis Deo]] (Sláva na výsostech Bohu) adresovanou RastislavuRostislavovi, SvatoplukuSvatoplukovi a Kocelovi, ve které schválil slovanskou liturgii. Metoděj byl vyslán jako [[papežský legát]] do [[Panonie]], aby s Kocelem dojednal papežův návrh na zřízení nové samostatné panonské diecéze. Papež měl v úmyslu obnovit někdejší [[srem]]skou arcidiecézi se sídlem v [[Sremska Mitrovica|Sirmiu]]. V [[Blatnohrad|Mosaburgu]] byl vřele přivítán, Kocel s návrhy bezvýhradně souhlasil a ihned vypověděl salcburského [[archipresbiter]]a Riphalda a církevní správou Panonie pověřil Metoděje. Ten se krátce nato vrátil do Říma s Kocelovou kladnou odpovědí a s jeho dvaceti vyslanci a, kde byl následně na podzim roku 869 vysvěcen na biskupa a jmenován prvním arcibiskupem panonsko-moravské arcidiecéze.{{Refn|Podle některých názorů však pouze jako arcibiskup panonský. Moravské arcibiskupství poprvé písemně doloženo až v bule [[Industriae tuae]] z roku 880.<ref>{{Citace elektronického periodika

V&nbsp;roce 870 se Rostislavův synovec [[Svatopluk I.|Svatopluk]] pověřený panováním nad [[Nitranské knížectví|Nitranským knížectvím]] (samosprávná součást Velkomoravské říše) spojil s&nbsp;[[Východofranská říše|Východofranskou říší]], zajal Rostislava a vydal jej [[Frankové|Frankům]]. Rostislav byl oslepen, vykastrován a uvězněn v&nbsp;některém z&nbsp;bavorských klášterů, pravděpodobně v klášteře [[Jimram z Řezna|sv. Jimráma]] v [[Řezno|Řezně]], kde zanedlouho zemřel.<ref group="p">[[Pravoslaví|Pravoslavná církev]] v českých zemích a na Slovensku svatořečila sv. knížete Rostislava, jakožto iniciátora cyrilometodějské misie, v roce 1994, a ke kanonizačním aktu se připojily i ostatní světové pravoslavné církve.</ref>