Aristotelés: Porovnání verzí

Ač se řada Aristotelových spisů ztratila, je i zachované dílo nesmírně rozsáhlé. Jeho spisy i  poznámky se výborně hodily pro filosofické školy, a když ty zanikly, na čas zmizely. Objevili je řecky mluvící křesťané z  dnešního [[Libanon]]u a [[Sýrie]], přeložili do arabštiny a poskytli je tak [[Arabská filozofie|arabským]] [[islám]]ským vzdělancům, kteří je nejen četli a komentovali, ale také zprostředkovali západní středověké kultuře. AristotelésAristoteles se tak (v latinských překladech) stal učitelem celé [[scholastika|scholastiky]] a podle jeho vzoru se učilo na evropských vysokých školách až do 18. století. Proto se v odborné literatuře názvy Aristotelových spisů nejčastěji uvádějí latinsky.

Soubor aristotelských spisů je tradičně uspořádán, patrně už od antiky, do několika tematických oddílů. Rozhodující kritické vydání v řečtině uspořádal v polovině 19. století německý filolog [[August Immanuel Bekker]] a vydala Berlínská akademie. Od té doby se Aristotelovy spisy citují podle stránek a sloupců (a  nebo b) případně i řádek tohoto souborného vydání, tak zvaného „Bekkerova číslování“. Výhoda je zřejmá: ve stovkách různých vydání a překladů se vždycky na okraji uvádějí právě tato čísla a citát se tedy snadno najde. Například ''[[Etika Nikomachova]]'' začíná v tomto vydání v prvním řádku a sloupci na straně 1094, údaj tedy bude 1094a1.