Vodní právo: Porovnání verzí

Za první souhrnnou úpravu vodního práva se všeobecně považují zemské zákony z roku [[1870]], které byly podle jednotné osnovy říšského zákona č. 93/1869, s menšími odchylkami přijaty v zemích [[Čechy|České]], [[Morava|Moravské]] a [[České Slezsko|Slezské]] (č. 71/1870 čes. [[zemský zákoník|z. z.]], č. 65/1870 mor. z. z. , č. 51/1870 slez. z. z. ). Platnost českého zemského vodního zákona byla rozšířena na celé území Čech, Moravy a Slezska v roce [[1942]] vládním nařízením č. 305/1942 Sb. Další platnou souhrnnou úpravu českého vodního práva proto představuje až zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství. Tento zákon byl pak nahrazen federálním zákonem č. 138/1973 Sb., o vodách (vodním zákonem).

[[Vodní nádrž|'''[[Vodní nádrž]]''']] je [[Antropogenní jezero|antropogenní]] [[vodní útvar]] tvořený akumulovanou stojatou [[Povrchová voda|povrchovou vodou]] a ohraničený hrází a dnem na pozemku. Pozemky dna a hráze jako [[Nemovitá věc|nemovitosti]] jsou jsou předmětem vlastnictví a zapisují se do [[Katastr nemovitostí České republiky|katastru nemovitostí]]. Angropogenní vodní nádrž je předmětem vlastnictví a zapisuje se do [[Katastr nemovitostí České republiky|katastru nemovitostí]]. Voda akumulovaná v nádrži není příslušenstvím nádrže, není předmětem vlastnictví, vlastník nádrže není vlastníkem vody v nádrži. Vodní nádrž je [[Vodní dílo|vodním dílem]] ve smyslu [[Vodní zákon|vodního zákona]]. Přírodní [[jezero]] není [[Vodní dílo|vodním dílem]] ve smyslu [[Vodní zákon|vodního zákona]].