Versailleská smlouva: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 81.30.251.216 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je PastoriBot
značka: rychlé vrácení zpět
m lf
Řádek 1:
{{NPOV}}
[[Soubor:William Orpen - The Signing of Peace in the Hall of Mirrors, Versailles.jpg|thumb|200px|Podpis '''Versaillské smlouvy''' v Zrcadlovém sále [[Zámek Versailles|zámku ve Versailles]]]]
[[Soubor:The signing of the peace treaty of Versailles.webm|thumb|thumbtime=5|''The Signing of the Peace Treaty of Versailles'']]
 
'''Versailleská mírová smlouva''' byla nejdůležitější ze šesti mírových smluv uzavřených roku [[1919]] jako výsledek šestiměsíčního jednání na [[Pařížská mírová konference (1919)|Pařížské mírové konferenci]], kterou byla oficiálně ukončena [[první světová válka]] mezi [[Státy Dohody]] a [[CentrálníÚstřední mocnosti|Centrálními mocnostmi]]. Jednání o této smlouvě navazovalo na [[příměří]], které bylo uzavřeno [[11. listopad|11. listopadu]] [[1918]] v [[Příměří vz Compiègne|Compiègnském lese]].
 
Smlouva v článku 231 stanovila, že [[Německá říše]] a její spojenci jsou jako původci války odpovědni za všechny ztráty a&nbsp;škody na civilním majetku, jež utrpěly státy spojené a&nbsp;sdružené v&nbsp;tzv. [[Státy Dohody|Dohodě]].<ref>Versailleská smlouva, článek 231, [https://cs.wikisource.org/wiki/Versailleská_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_231 dostupné online].</ref> Německu bylo uloženo, aby zaplatilo státům Dohody značné [[reparace]]. Postupně mělo Německo splácet 132&nbsp;miliard zlatých marek, což podle Londýnského rozvrhu plateb (''London Schedule of Payments'') z&nbsp;roku 1921 odpovídalo 33&nbsp;miliardám [[Americký dolar|USD]]. Později však byla Německu část uložených reparací prominuta.{{Fakt/dne|20150430141741}} Dále ztratila Německá říše část svého území v&nbsp;[[Evropa|Evropě]] a&nbsp;všechny své [[NěmeckéNěmecká koloniekoloniální říše|dosavadní kolonie]] v&nbsp;[[Afrika|Africe]] a&nbsp;[[Oceánie|Oceánii]]. Ve smlouvě byly poválečné hranice Německa přesně definovány. Kromě toho byla německá armáda (''Reichswehr'') podmínkami smlouvy omezena na 100&nbsp;tisíc mužů.
 
Smlouva byla podepsána [[28. červen|28.&nbsp;června]] [[1919]] v Zrcadlovém sále [[Zámek Versailles|zámku ve Versailles]] blízko [[Paříž]]e.<ref name="ponížení">Okolnosti slavnostního podpisu smlouvy jsou popsány v článku (a&nbsp;podrobněji v&nbsp;knize) německého autora z&nbsp;jeho hlediska. PLATTHAUS, Andreas: Demütigung als Prinzip (Ponížení jako princip), [[Frankfurter Allgemeine Zeitung]] [http://www.faz.net/aktuell/feuilleton/buecher/themen/buch-der-krieg-nach-dem-krieg-der-versailler-vertrag-15443190.html?printPagedArticle=true#pageIndex_0], 12.&nbsp;února 2018, s.&nbsp;13 (německy).</ref> Byla posléze [[10. leden|10.&nbsp;ledna]] [[1920]] ratifikována nově vzniklou [[Společnost národů|Společností národů]], jejímž členem Německo tehdy nebylo.{{Fakt/dne|20150430141552}} V&nbsp;[[První republika|první Československé republice]] byl text smlouvy vyhlášen ve [[Sbírka zákonů|Sbírce zákonů]] pod č.&nbsp;217/1921 Sb.
 
== Podmínky smlouvy ==
Řádek 32:
VII. oddíl smlouvy (články 81-86) se týkal nově ustaveného [[Československo|Československa]]. Německo se zavázalo uznat Československou republiku.<ref>Versailleská smlouva, článek 81, [https://cs.wikisource.org/wiki/Versailleská_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_81 dostupné online].</ref> Československo na druhou stranu svolilo respektovat ustanovení, která by vítězné mocnosti udělaly v&nbsp;zájmu ochran menšin v&nbsp;Československu.<ref>Versailleská smlouva, článek 86, [https://cs.wikisource.org/wiki/Versailleská_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_86 dostupné online].</ref> Důležitými ustanoveními Versailleské smlouvy byly přesné definice československých hranic s&nbsp;Německem a&nbsp;Rakouskem.<ref>Versailleská smlouva, články 82-83, [https://cs.wikisource.org/wiki/Versailleská_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_82 dostupné online].</ref>
 
Vojenské podmínky Versailleské smlouvy vůči Německu byly tvrdé a&nbsp;ze strany Francie byly motivovány nejenom obavami z&nbsp;příštího vývoje, ale podle některých historiků také touhou po odplatě (tzv. [[Revanšismus|revanšismem]]).{{Fakt/dne|20150430141552}} Během [[FrancouzskoPrusko-pruskáfrancouzská válka|francouzsko-pruské války]] v&nbsp;letech 1870-1871 byla Francie poražena a&nbsp;ztratila [[Alsasko-Lotrinsko]], což mělo negativní vliv na postoje značné části francouzské veřejnosti vůči [[Německé císařství|Německému císařství]]. K&nbsp;utvrzení touhy po odplatě přispěly také obrovský počet padlých a zraněných francouzských vojáků a civilistů a&nbsp;nesmírné ekonomické škody způsobené [[První světová válka|první světovou válkou]] na území Francie. Na západě Německa neprobíhaly v&nbsp;této válce naopak téměř žádné vojenské operace. Obavy z&nbsp;budoucí německé agrese určovaly značnou část poválečného jednání Francie s&nbsp;Německem.
 
Německá armáda byla ustanoveními Versailleské smlouvy omezena na 100&nbsp;tisíc mužů. [[Všeobecná branná povinnost]] v&nbsp;Německu byla zakázána. Německo nesmělo mít žádné [[tank]]y, žádné těžké [[dělostřelectvo]] a&nbsp;žádný [[Gunreibu|generální štáb]] (''Generalstab''). Německé vojenské [[Válečné loďstvo|námořnictvo]] bylo omezeno na 15&nbsp;tisíc mužů a mohlo mít pouze šest [[Bitevní loď|bitevních lodí]] (s&nbsp;výtlakem méně než 10&nbsp;tisíc tun), šest [[křižník]]ů a&nbsp;dvanáct [[Torpédoborec|torpédoborců]]. [[Ponorka|Ponorky]] byly Německu zcela zakázány, stejně tak jako [[Letectvo|vojenské letectvo]]. Dále smlouva stanovila, že řadoví vojáci nesmí sloužit po dobu kratší než 12&nbsp;let a&nbsp;důstojníci po dobu kratší než 25&nbsp;let, což mělo mít ten účinek, aby mohlo pouze omezené množství mužů procházet vojenským výcvikem.
 
Článek 231 smlouvy (klausule o válečné vině) připisovala Německu zodpovědnost za „ztráty a&nbsp;utrpení“ [[Státy Dohody|států Dohody]] v&nbsp;průběhu války. Tento článek pak poskytl základ pro válečné reparace, jejichž celková suma byla určena komisí zastupující Dohodové státy. V&nbsp;lednu [[1921]] byly reparace vyčísleny na 269&nbsp;miliard zlatých marek, což většina ekonomů považovala za přehnané.{{Fakt/dne|20150430141552}} Později toho roku byla tato částka zredukována na 132&nbsp;miliard zlatých marek, což ale stále většina Němců považovala za neúměrnou sumu. Ekonomické problémy způsobené placením reparací spolu s&nbsp;odporem Němců vůbec je platit jsou některými historiky uváděny jako jedna z&nbsp;příčin politické a&nbsp;hospodářské krize [[Výmarská republika|Výmarské republiky]] a&nbsp;následného převzetí moci [[Adolf Hitler|Adolfem Hitlerem]] a&nbsp;dokonce i&nbsp;vypuknutí [[Druhá světová válka|druhé světové války]].{{Doplňte zdroj}}
Řádek 42:
== Nevyhovující kompromis mezi vítězi ==
[[Soubor:Versailleská smlouva.jpg|thumb|Mírová konference. Vlevo čelem k&nbsp;objektivu sedí československá delegace vedená Karlem Kramářem a&nbsp;Edvardem Benešem]]
„Velká Trojka“ sestávala z&nbsp;premiéra Francie [[Georges Clemenceau|Georgese Clemenceaua]], premiéra Velké Británie [[David Lloyd George|Davida Lloyda Georgea]] a&nbsp;prezidenta Spojených států amerických [[Woodrow Wilson|Woodrowa Wilsona]]. Italský premiér [[Vittorio Emanuele Orlando|Vittorio Orlando]] byl přítomen jako poradce z&nbsp;[[Itálie]] a&nbsp;hrabě Makino byl vyslán [[Japonsko|Japonskem]]. Během jednání bylo obtížné dosáhnout shody. Výsledkem tedy byl kompromis, který neuspokojil nikoho.
 
Francie měla během války velké ztráty na životech (okolo 1,24&nbsp;milionů vojáků a&nbsp;40&nbsp;000&nbsp;civilistů). Velká část války byla bojována na francouzském území, a&nbsp;Francie tedy byla v&nbsp;ruinách. Proto francouzský premiér [[Georges Clemenceau]] chtěl po Německu válečné reparace na obnovu válkou zničené země. Celkem 750&nbsp;000&nbsp;domů a 23&nbsp;000&nbsp;továren bylo zničeno a&nbsp;bylo tedy potřeba značné množství peněz na rekonstrukci Francie. Clemenceau se také chtěl pojistit proti dalšímu možnému útoku Německa a&nbsp;požadoval demilitarizaci Porýní ({{Vjazyce|de}} ''Rheinland'', okolí řeky Rýn). Navíc požadoval, aby vojska Dohody kontrolovala moře, a&nbsp;tedy aby Francie mohla kontrolovat zámořský obchod Německa. Dále chtěl značné omezení německé armády. Jako součást válečných reparací požadoval kontrolu nad mnoha německými továrnami.