Starověká římská pěchota: Porovnání verzí

Římská pěchota se od svého vzniku stále více profesionalizovala. Kolem roku [[100 př. n. l.]] se stala pěchota plně profesionální částí armády<ref name="hans125">{{Citace monografie | jméno=Hans - Christian | příjmení=Huf | titul= Nejmocnější říše světa|vydavatel=Alpress s. r. o. | místo= Frýdek Místek | rok=2007 | jazyk = |strany= 125 |}}</ref>. V této době se legie přeměnily ve stálé formace se shodným počtem mužů, které se staly předchůdcipředchůdce moderních [[divize|divizí]].<ref name="hans125"/> Legie se stále dělila na do tří řad, nazývaných hastati, principes a triarii, avšak, tyto části vojska se již nelišily výcvikem, výstrojí, společenským postavením čiani kvalitou zbranívýzbroje. Všichni pěšáci v boji používali dvě hlavní zbraně k boji,: gladius a [[pilum]]. Tato organizace pěchoty se používala až do [[2. století př. n. l.|druhého století př. n. l.]]<ref name="hans125"/> Tyto důležité změny provedl jediný muž, [[Gaius Marius]]., Marius byl šestinásobnýmšestinásobný [[konzul]]em a byl velice zkušenýmzkušený vojevůdcemvojevůdce. Svými reformami se zasadil o změnu římské politické kultury.[[Soubor:Légionnaire romain Ier siècle av JC.jpg|náhled|upright=0.9|Kresba římského legionáře z 1. století př. n. l.]] Každý římský vojevůdce po Mariovi si udělal z armády jistou základnu moci, naa vojenskýchsvou triumfechpolitickou sivážnost budoval svojina politickouvojenských vážnosttriumfech. TohotoTímto vzoruvzorem se řídili skoro všichni římští vojevůdci ([[Julius Caesar]] atd.), čímž se [[římská republika]], ve spojeníza spůsobení mnoha dalšímidalších faktoryfaktorů změnila na římskou říši.<ref name="hans125"/> I když Gaiustyto Mariusdůležité provedlreformy tytozavedl důležitéGaius reformyMarius, většina [[historik]]ů seshodně shoduje na tomsoudí, že reformy tohoto období byly záležitostí evoluce a nikoli revoluce a že Marius udělal pouze jakýsi pomyslný krok (je zřejmé, že kdyby tytok reformytěmto neudělalreformám nepřikročil Marius, udělalsáhl by jek nim nakonec někdo jiný). Pěchota v Mariově době byla stále založena na odvodu římských majetných [[Občanství|občanů]], kteří sloužili po dobu šesti let. Senát římské republiky schválil všeobecné odvody až v roce [[52 př. n. l.]]<ref name="hans125"/> Války ve druhém a třetím století př. n. l. velice změnily římskou brannou moc výrazně změnily. OmezeníVe vojenskéválečných službydobách bylose vomezení dobáchvojenské válekslužby dočasně zrušenorušilo, když bylo zapotřebí více vojáků. VelkéV množstvídůsledku válekvelkého tépočtu dobyválek mělose zav následekté to,době žez většinavětšiny římských pěšáků bylastali v podstatě vojákyvojáci z povolání. Když vojákmuž ukončil [[vojenská služba|vojenskou službu]], většinou se neměl kam vrátit. V tom případě se mohl zana šest let dobrovolně zapsat do armády. Vojenská služba byla v té době velkévelkým lákadlolákadlem. [[Plat]] římského vojáka té doby činilse rovnal platplatu průměrného občana Říma. Za věrnou [[služba|službu]] dostávali vojáci půdu a odměny. Také tuse bylajim otevírala možnost povýšení, které přinášelo finanční odměny a získání společenské vážnosti. Mnoho vojevůdců té doby přijímalo do svých armád chudé obyvatelstvo, kterékterému neměloby žádnýjinak majetek,kvůli takže by jimnemajetnosti byla vojenská služba znemožněna.<ref name="hans125"/>