Wikipedie:Věrohodné zdroje: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 46.135.44.187 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Jedudedek značka: rychlé vrácení zpět |
m Robot: nahrazení kouzelného odkazu ISBN; kosmetické úpravy |
||
Řádek 16:
* '''[[Terciární zdroj]]''' obvykle shrnuje sekundární zdroje. Encyklopedie jsou příkladem terciárních zdrojů.
Wikipedie je '''terciární''' zdroj. Wikipedie nemůže citovat sama sebe, a to ani jinou jazykovou verzi Wikipedie, jako ''zdroj'' – to by byla sebereference. Při hledání zdrojů je třeba vyloučit ty, které samy citují některou jazykovou verzi Wikipedie. Velké množství seriózních informací lze najít v terciárních zdrojích, jako je například ''[[Ottův slovník naučný]]''. Nepodepsané články v encyklopediích jsou často vytvářeny zaměstnanci, kteří nemusejí být odborníky, ale i když tyto články nemají týž stupeň věrohodnosti, pro účely Wikipedie je lze brát jako věrohodné zdroje. Pokud však mají [[Wikipedie:wikipedisté|wikipedisté]] ambice napsat ''lepší'' encyklopedii, než jsou dosavadní,<ref>Jimbo Wales: „Naším cílem je dosáhnout kvality Britannicy nebo ji předstihnout.“ („[http://www.nature.com/news/2005/051212/full/438900a.html Internet encyclopaedias go head to head]“ v časopise ''[[Nature]]'', prosinec 2005)</ref> nemůžeme si vystačit se závislostí obsahu na terciárních zdrojích.
Užití většiny materiálů z '''primárních''' zdrojů vyžaduje netriviální dovednosti, zvláště v případě historických témat. Články ve Wikipedii smějí užívat primárních zdrojů, jen pokud byly publikovány důvěryhodným vydavatelem, například soudní zápisy publikované soudním stenografem nebo redigované kolekce historických dokumentů. '''Na Wikipedii se nesmí používat primární zdroje, jejichž informace není dostupná prostřednictvím seriózního vydavatele.''' Podívejte se na [[Wikipedie:Žádný vlastní výzkum]] a [[Wikipedie:Ověřitelnost]].
Řádek 93:
Výjimkou může být '''dobře známý profesionální výzkumník píšící o věcech z oblasti své odbornosti''' nebo dobře známý profesionální novinář vydávající vlastní materiál. Tyto ''lze'' v některých případech akceptovat jako zdroje, jestliže jejich práce byla dříve publikována v seriózních publikacích třetích stran a pokud píší pod vlastními jmény a nikoliv pod pseudonymy.
Wikipedisté by si však měli uvědomit dvě okolnosti:
# je-li informace z blogu profesionálního výzkumníka (nebo jiného autorem vydaného zdroje) opravdu závažným sdělením, pravděpodobně jej zveřejnil nebo zveřejní i někdo jiný;
# jde o informaci vydanou přímo autorem, která nebyla předmětem nezávislé formy ověřování faktů.
Obecně je lepší počkat, zda se nevyskytnou jiné zdroje, které si najdou čas na recenzi nebo komentář tohoto autorem přímo vydaného zdroje.
Řádek 102:
==== Zdroje publikované přímo autory v článcích o nich samých ====
Materiál ze zdrojů publikovaných přímo autorem, ať už zveřejněných online nebo ve formě knihy či pamfletu, lze použít jako zdroje informací o nich samých v článcích o nich samých, neexistuje-li zde důvodná pochybnost o tom, kdo je napsal, a pokud materiál splňuje některý z následujících bodů:
* Je relevantní vůči významu osoby nebo, je-li materiál vydán skupinou nebo organizací, je relevantní vůči významnosti této skupiny nebo organizace.
* Není sporný, příkladem jsou základní životopisné informace. Na všechny informace ze zdrojů publikovaných samotnými autory je nutné nahlížet kritickým okem.
Řádek 111:
* je předmětem ověřování jinými zdroji.
Materiál přímo publikovaný autorem by měl být vždy prezentován jako jeho úhel pohledu a ne obecný fakt, přinejmenším do doby než se najde nezávislé potvrzení tohoto materiálu. Pověst autora určuje, zda materiál vůbec dosáhne úrovně dostatečné významnosti.
Všeobecně platí, že jestliže je zdroj publikovaný přímo autorem věrohodný, pak ho jiné věrohodné zdroje budou citovat. Pokud tomu tak není, měli bychom se mu vyhnout.
Řádek 118:
'''Osobní weby, blogy, publikace vydané na vlastní náklad a další díla publikovaná přímo autory nelze použít jako sekundární zdroje.'''
To znamená, že by neměly být užívány jako zdroje informací o osobách nebo tématech jiných než o autorovi webu nebo knihy. Osobní weby nelze užívat jako sekundární zdroje – a jako primární zdroje jen s velkou obezřetností a ne jako jediný zdroj, je-li předmět článku kontroverzní – jsou totiž obvykle tvořeny neznámými jedinci, po nichž nikdo nekontroluje jejich práci. Mohou být neinformované, pomýlené, prosazující nějaký program, nedbalé, založené na šeptandě a podezřívavosti nebo dokonce pomatené; nebo naopak tvořené inteligentními, opatrnými lidmi snažícími se sdílet vědomosti se světem. Jen nezávislým ověřením jinými zdroji, které nesdílejí tentýž [[Wikipedie:Nezaujatý úhel pohledu|úhel pohledu]], je možné poznat rozdíl.
Návštěva cizího osobního webu působí často jako online ekvivalent čtení nepodepsaného letáku na pouliční lampě a podle toho je třeba na ni nahlížet.
=== Politické a náboženské weby (včetně těch extremistických) ===
S weby a publikacemi politických, náboženských či obdobných skupin je třeba nakládat s opatrností, i když politická příslušnost a náboženská víra nejsou samy o sobě důvodem zdroje nepoužít.
Skupiny všeobecně známé jako [[Extremismus|extremistické]] nebo dokonce [[terorismus|teroristické]], ať už politického, náboženského, rasistického nebo jiného charakteru, by nikdy neměly být ve Wikipedii užívány jako zdroje, leda jako primární zdroje, tedy smějí být použity jen v článcích pojednávajících o názorech těchto organizací. I pak by měly být používány s velkou opatrností a měly by být podpořeny dalšími zdroji.
Řádek 147:
Speciální stránka na Wikipedii '''[[Speciální:Zdroje_knih|Zdroje knih]]''' (''Book sources'') čtenářům umožňuje po kliknutí na číslo ISBN citované knihy hledat knihu v mnoha databázích knihoven a specializovaných maloobchodů. Například citace:
:NĚMCOVÁ, Božena, ''Babička'', Šimon Ryšavý (Brno 2005), {{ISBN
dovoluje uživatelům kliknutím na číslo vyhledat knihu v databázi Národní knihovny a dalších.
Řádek 157:
Je-li tedy původní materiál v jiném jazyce než českém:
* Jsou-li zdroje přímo citovány, obecně preferujeme publikované překlady před tím, když editor vytvoří přímo svůj vlastní překlad.
* Tam kde wikipedisté užijí svůj vlastní český překlad nečeského zdroje jako citátu v článku, měli by rovněž uvést originální cizojazyčnou citaci, aby čtenáři mohli zkontrolovat, co říkal původní zdroj, a prověřit přesnost překladu.
Řádek 165:
Historický výzkum zahrnuje shromáždění původních nebo „primárních“ dokumentů (což je práce knihoven nebo archívů), jejich pečlivé prostudování a interpretace v souvislosti se závažnějšími historickými událostmi a jevy. Výzkum musí být kvůli ověřitelnosti založen na primárních dokumentech. V posledních desetiletích byl umožněn snadný přístup k mnoha primárním dokumentům (jako jsou dopisy nebo listiny historických osobností), některé byly vydány ve vázaných publikacích nebo vystaveny online. Například projekt [http://www.princeton.edu/~tjpapers/volumes.html Jefferson Papers] v Princetonu, který začal v roce 1950, už publikoval 32 děl, čímž se dostal do února 1801. Většinou se však primární zdroje zpřístupňují online, příkladem jsou ''London Times'', ''New York Times'' a další velké deníky. Některé jsou chráněné a lze k nim přistoupit jen skrze knihovny; jiné jako [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/Welcome.do?lang=cs systém Kramerius] Národní knihovny jsou otevřeny veřejnosti.
U mnoha témat existují různé interpretační školy, užívající týchž dokumentů a fakt, ale různými systémy jejich vyhodnocování docházejí k odlišným výsledkům. Dobrým vstupním bodem jsou: scholar.google.com a books.google.com a (přes knihovny) dvě abstraktní služby ABC-CLIO ''American: History and Life'' (pro články v časopisech a recenze knih pojednávajících o USA a Kanadě) a ''Historical Abstracts'' (pro zbytek světa). Ve vědeckovýzkumných knihovnách lze najít průvodce autoritativními zdroji. Nejužitečnější je ''The American Historical Association's Guide to Historical Literature'' od Mary Beth Norton a Pamely Gerardi, svazek 2 (1995). Jedná se o poznámkami opatřenou bibliografii autoritativních zdrojů ve všech oblastech historie. Uživatelé často musí k získání knih užívat meziknihovní výpůjční službu, takže krátké poznámky předem objasňující hodnotu a nezaujatost knihy jsou velmi užitečné.
Existuje mnoho zdrojů historických informací, ale jejich vážnost kolísá. Posledním trendem je rozvoj specializovaných encyklopedií na historická témata. Jsou editovány experty, kteří psaním článků pověřují vědce a každý článek ověřují a podrobují kontrole kvality. Pro účely Wikipedie je lze považovat za autoritativní. ''Všeobecné'' encyklopedie jako ''Encyclopedia Britannica'' nebo ''Encarta'' občas mají označené autoritativní články s referencemi, které napsali specialisté. Nepodepsaná hesla jsou však psána skupinami nezávislých pracovníků a je třeba s nimi nakládat obezřetně.
| |||