Pernštejnové: Porovnání verzí

Pernštejnové se vyznačovali dlouhověkostí, s průměrným věkem dožití asi 70 let; někteří členové rodu měli potomky i ve více než šedesáti letech. Přesto Pernštejnové nakonec, podobně jako jiné starobylé české rody, vymřeli v neklidném [[17. století]]; po meči roku [[1631]] (rok po [[Smiřičtí ze Smiřic|Smiřických]], dvacet let po svých velkých soupeřích Rožmbercích), po přeslici roku [[1646]]. Jejich dědici – včetně erbu – se stali [[Lobkovicové]].

 

Užití [[Predikát (titul)|predikátu]] „z Pernštejna“ je doloženo poprvé v roce [[1285]] a poté roku [[1292]]. Konec [[13. století]] je tak uvažován jako doba přesídlení rodu na rodové sídlo. Jméno Pernštejn je nejčastěji spojováno s německým výrazem ''Bärenstein'' („medvědí kámen“) – podhradím totiž protéká říčka Nedvědice (Medvědice). Poněmčené názvy byly pro šlechtu ve středověku obvyklé.

 

Rodovým heslem Pernštejnů bylo ''Kdo vytrvá, vítězí''. Za erb přijali černou hlavu [[zubr]]a se zlatou houžví v nozdrách, pole štítu bylo nejprve stříbrné, od 16. století se zobrazovalo jako zlaté. Přesný původ erbu není znám (erbovní pověst viz níže).