Sýkora koňadra: Porovnání verzí

'''Sýkora koňadra''' (''Parus major'') je malý druh [[Pěvci|pěvce]] z  čeledi [[Sýkorovití|sýkorovitých]]. Je největším a nejrozšířenějším evropským druhem [[sýkora|sýkor]].

Tvoří zřejmě [[superspecies]] se [[Sýkora středoasijská|sýkorou středoasijskou]] (''Parus bokharensis''), [[Sýkora zelenohřbetá|sýkorou zelenohřbetou]] (''P. monticolus'') a [[Sýkora zelenohřbetá|sýkorou indickou]] (''P. nuchalis''). Zeměpisná proměnlivost je složitá, zčásti klimálníklinální.<ref group="pozn.">Klinální variabilita: postupná změna některého znaku podél geografické osy.</ref> Celkem 34 [[poddruh]]ů se obvykle rozlišuje do tří skupin: „''major''“ s &nbsp;12 poddruhy žijícími na západě [[Palearktická oblast|Palearktidy]], „''cinereus''“ se 13 poddruhy obývajícími jihovýchodní [[Asie|Asii]] a „''minor''“ s &nbsp;9 poddruhy ve východní Palearktidě. V &nbsp;[[Evropa|Evropě]] se vyskytuje celkem 7 poddruhů z &nbsp;první skupiny:<ref name="stastnyhudec">{{citace monografie|příjmení=Hudec|jméno=K. a kol.|titul=Fauna ČR. Ptáci 3|rok=2005|vydavatel=Academia|místo=Praha|isbn=80-200-1113-7}}</ref>

Sýkora koňadra je velká asi jako [[vrabec domácí]]. Dorůstá délky 13,5–15 &nbsp;cm a váží 14–23 &nbsp;g. Hlavu má leskle černou, jen tváře a příuší jsou bílé. Černá barva pokračuje i&nbsp;na náprsenku a zužuje se do černého pruhu, který se táhne přes břicho (u&nbsp;samice je pruh tenčí, často na břiše přerušený, kdežto u &nbsp;samce tvoří uprostřed břicha černou skvrnu). Hřbet je mechově zelený, křídla modrošedá s &nbsp;výraznou bílou křídelní páskou, spodina sírově žlutá a ocas modrošedý s &nbsp;bílými stranami; černý pruh na břiše bývá jen naznačen. Zobák je silný, kuželovitý a hnědošedý, nohy šedé a [[duhovka]] hnědá. Mladí ptáci jsou vybarveni matněji, mají žlutavé skvrny na tvářích bez úplného spodního černého okraje.<ref name="stastnyhudec"/><ref name="svensson">{{citace monografie|příjmení=Svensson|jméno=L. a kol.|titul=Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu|vydání=2.|vydavatel=Ševčík|místo=Praha|rok=2012|isbn=978-80-7291-224-7}}</ref>

Hlas má proměnlivý, volání je rytmické. Ptáci dodržují rytmus, ale sled, výšku a počet tónů obměňují, a tak vytvářejí řadu variant; každá koňadra umí až 10 variant.<ref name="CD">Sýkora koňadra. In: ''Ptáci našich měst a vesnic'' [CD]. Praha: Radioservis, ℗2002.</ref> U &nbsp;průměrného samce bylo zaznamenáno 32 různých hlasových projevů, ale někteří jich zvládali až 40. Mezi nejčastější patří vábení „tví-tit“ a varování „citerr“. Zpěv, kterým se ozývá již od konce zimy, je hlasitý, melodický a každý motiv je v &nbsp;něm opakován 2× až 3× ({{audio|Parus major.ogg|poslech}}).<ref name="stastnyhudec"/> Podle studie holandských vědců je zpěv samců ve městech hlasitější, rychlejší a kratší než zpěv samců v &nbsp;lesích.<ref>{{Citace periodika |příjmení=Slabbekoorn |jméno=H. |příjmení2=Boer-Visser |jméno2=A. |titul=Cities Change the Songs of Birds |periodikum=Current Biology |ročník=16 |rok=2006 |doi=10.1016/j.cub.2006.10.008}}</ref>

Sýkora koňadra má palearktické rozšíření, zahrnující celý [[Palearktická oblast|Palearkt]] od [[Irsko|Irska]] až po [[Kamčatka|Kamčatku]] a také jihovýchodní [[Asie|Asii]], [[Malajsie|Malajsii]] a [[Indonésie|Indonésii]]. V &nbsp;[[Evropa|Evropě]] patří k &nbsp;nejhojnějším ptačím druhům. Od [[1970–1979|70. let 20. století]] jsou její stavy ve většině evropských zemí stabilní, a proto je druh považován za zabezpečený.<ref name="stastnyhudec"/><ref name="cepak">{{citace monografie|příjmení=Cepák|jméno=J. a kol.|titul=Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky|vydavatel=Aventinum|rok=2008|místo=Praha|isbn=978-80-86858-87-6}}</ref>

V &nbsp;[[Česko|ČR]] hnízdí početně na celém území, ale se stoupající [[nadmořská výška|nadmořskou výškou]] se početnost snižuje. V &nbsp;[[Krkonoše|Krkonoších]] hnízdí běžně do 1000 &nbsp;m n. m., výjimečně do 1200 [[nadmořská výška|m n. m.]], v &nbsp;[[Krušné hory|Krušných horách]] byla zjištěna až na [[Klínovec|Klínovci]] ve 1200 &nbsp;m n. m., na [[Šumava|Šumavě]] ve [[Zhůří]] v &nbsp;1140 &nbsp;m n. m. Během mimohnízdních potulek vystupuje ještě výše a objevuje se i &nbsp;v &nbsp;[[Vegetační stupňovitost|pásmu kleče]]; v &nbsp;době tahu přeletuje také horská sedla. Celková početnost byla v &nbsp;letech 1985–1989 odhadnuta na 3–6 milionů hnízdících párů a tento odhad zůstal nezměněn pro období 2001–2003, přestože výsledky jednotného programu sčítání ptáků z &nbsp;území ČR za posledních více než 20 let naznačují velmi mírný pokles. V &nbsp;ČR je převážně stálým, v &nbsp;případě mladých ptáků potulným druhem, který na našem území zimuje v &nbsp;počtu 2–4 milionu jedinců.<ref name="stastnyhudec"/><ref name="ŠBH" />

Převážně stálý a přelétavý druh na většině svého území, zčásti tažný ve střední, severní a východní Evropě. Dříve byla považována za typicky stálého ptáka, ale díky [[kroužkování]] bylo zjištěno, že někteří naši ptáci, zejména mladí, přezimují u &nbsp;[[Jadran]]u a v &nbsp;teplém jižním podhůří [[Alpy|Alp]] v &nbsp;[[Itálie|Itálii]] a [[Francie|Francii]]. V &nbsp;[[Česko|ČR]] přezimují někteří ptáci z &nbsp;[[Polsko|Polska]], [[Bělorusko|Běloruska]] a z &nbsp;podhůří [[Ural]]u.<ref name="CD" />

Vyhledává zvláště listnaté a smíšené lesy, žije i&nbsp;v &nbsp;jehličnatých porostech, remízcích, sadech, zahradách, parcích i &nbsp;v &nbsp;zeleni vnitřní městské zástavby.<ref name="stastnyhudec"/><ref name="cepak" /><ref name="ŠBH">ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. ''Atlas hnízdního rozšíření ptáků v &nbsp;České republice: 2001–2003.'' 2. vyd. Praha: Aventinum, 2009, s. 358. ISBN 978-80-86858-88-3.</ref>

[[Soubor:Great Tit Nest 24-04-11 (5650275919).jpg|vlevo|náhled|Hnízdo v &nbsp;budce s &nbsp;vejci]]

Hnízdí jednotlivě, teritoriálně a [[Monogamie|monogamně]], vzácně byla zjištěna i &nbsp;[[bigamie]]. Páry se vytvářejí většinou nově po rozpadu zimních hejn. Velikost teritoria je variabilní a v &nbsp;závislosti na prostředí se pohybuje mezi 0,4–3,0 [[Hektar|ha]].<ref name="stastnyhudec"/>

Přirozeně hnízdí v &nbsp;dutinách stromů, ovšem je velmi přizpůsobivá, a tak běžně obsazuje hnízdní budky a zahnízďuje i &nbsp;na řadě jiných míst (v &nbsp;hromadách dříví, kovových trubkách, dutinách zdí, starých hnízdech strak a veverek, poštovních schránkách, v &nbsp;zemních děrách). Hnízdo staví samotná samice z &nbsp;mechu prokládaného trávou, kořínky a lišejníky, kotlinku vystýlá trávou, rostlinným chmýřím, srstí a někdy i &nbsp;peřím. Stavba trvá obvykle 2–6 dnů, ale v &nbsp;případě prvního hnízdění může trvat i &nbsp;mnohem déle (až 20 dnů). Běžně hnízdí dvakrát ročně od dubna do července. Velikost snůšky závisí zejména na množství potravy, dále na době hnízdění, stáří samice a dalších faktorech. Snůška čítá obvykle 7–12 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec o &nbsp;rozměrech 17,6 × 13,4 &nbsp;mm a průměrné hmotnosti 1,6&nbsp;g. Snášena jsou denně, někdy také 2 vejce za den, 3 vejce za dva dny nebo naopak s &nbsp;jednodenní pauzou. Délka sezení je 12–17 dnů; sedí pouze samice, zatímco samec krmí. Mláďata se líhnou během jednoho až tří dnů, jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 14–23&nbsp;dnech. Při prvním hnízdění jsou krmena dalších 6–8 dnů, při druhém hnízdění dvakrát déle. Mladí ptáci setrvávají s &nbsp;rodiči přes zimu. Pohlavně dospívají v &nbsp;prvním roce života.<ref name="stastnyhudec"/>

Úspěšnost hnízdění je vlivem [[predace]] a počasí značně variabilní (40–95&nbsp;%), u &nbsp;prvního hnízdění bývá zpravidla vyšší než u &nbsp;druhého. Pressen uvádí z &nbsp;celkového počtu 3818 vajec ztráty 774 vajec a 618 mláďat, celkovou úspěšnost uvádí 36,5&nbsp;%.<ref name="Press">PRESSEN, Vladimír. Hnízdní bionomie sýkory koňadry (Parus major L.), sýkory uhelníčka (Parus ater L), sýkory parukářky (Parus cristatus L) a šoupálka dlouhoprstého (Certhia familiaris Brehm)... In: SITKO, J. ed. a TRPÁK, P., ed. ''Pěvci 1988: sborník z &nbsp;ornitologické konference.'' Praha: SZN, 1990, s. 124. ISBN 80-209-0152-3.</ref> Figura v &nbsp;letech 2005–2012 zjistil u &nbsp;124 hnízd jako nejčastější příčinu ztrát predaci (67&nbsp;% hnízd), a to hlavně [[Kuna|kunou]] (podíl na predačních událostech 42,86&nbsp;%), [[Plch velký|plchem velkým]] (32,47&nbsp;%) a [[strakapoud]]em (9,10&nbsp;%).<ref name="Fig">FIGURA, Roman. ''Hnízdní ztráty dutinových pěvců: sezonní vlivy a reprodukční odpovědi'' [online]. Olomouc, 2013, s. 29. Diplomová práce. PřF UPOU. Dostupné z: http://theses.cz/id/j9a6kw/Hnizdni_ztraty_dutinovych_pevcu.pdf</ref> Úmrtnost v &nbsp;prvním roce života je 61,1&nbsp;%, nejstarší kroužkovaný pták se dožil 15&nbsp;let a 5 měsíců.<ref name="stastnyhudec"/>

Na jaře a v &nbsp;létě se živí převážně živočišnou stravou. Hlavní složku potravy tvoří [[hmyz]] v &nbsp;různých vývojových stadiích, zejména [[motýli]] (až 62,2&nbsp;%), [[brouci]] (až 64,9&nbsp;%), [[blanokřídlí]] (až 45,7&nbsp;%), [[stejnokřídlí]] (až 53,1&nbsp;%) a [[dvoukřídlí]] (až 36,1&nbsp;%), také [[pavouci]] (až 33,3&nbsp;%). Na podzim a v &nbsp;zimě vyhledává hlavně semena; v &nbsp;předjaří mohou být v &nbsp;potravě zastoupena až 70&nbsp;%, přičemž nejčastěji jde o &nbsp;[[semeno|semena]] [[slunečnice]], [[buk]]u a [[ořešák]]u. Potřebuje-li potravu vyklovat, dokáže si skořápku atp. držet na podložce oběma nohama.<ref>POŘÍZ, Jindřich a NOVÁK, Zdeněk. Sýkora koňadra. In: ''BioLib.cz'' [online]. ©1999–2018 [cit. 13. 7. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8950/</ref> Může také oštipovat dužnaté [[plod]]y [[dřeviny|dřevin]], pupeny a listy, pít [[nektar]] a požírat drobné [[plži|plže]], které vyhledává kvůli obsahu vápníku v &nbsp;ulitách. Mláďata jsou krmena převážně [[housenka]]mi motýlů (i&nbsp;přes 90&nbsp;%), dále jiným [[hmyz]]em, [[pavoukovci]] a někdy i &nbsp;semeny a plody dřevin. Dospělí ptáci mohou mláďata krmit i &nbsp;více než 800× (průměrně 380×) denně, čímž úspěšně regulují výskyt případných hmyzích škůdců.<ref name="stastnyhudec"/> Podle studie zveřejněné v &nbsp;roce 2007 pomohly v &nbsp;[[Nizozemsko|Nizozemsku]] sýkory hnízdící v &nbsp;jabloňových sadech ke snížení počtu [[Housenka|housenek]] o &nbsp;celých 50&nbsp;%.<ref>{{Citace periodika |příjmení=Mols |jméno=C. M. |příjmení2=Visser |jméno2=M. E. |titul=Great Tits (Parus major) Reduce Caterpillar Damage in Commercial Apple Orchards |periodikum=PLoS ONE |rok=2007 |měsíc=2 |ročník=2 |doi=10.1371/journal.pone.0000202}}</ref> Potravu sbírá hlavně na větvích stromů a keřů, ale i &nbsp;na zemi a v &nbsp;zimě často na krmítkách.<ref name="stastnyhudec"/>

O &nbsp;vysoké přizpůsobivosti a učenlivosti sýkory koňadry svědčí i &nbsp;fakt, že se v &nbsp;[[Anglie|Anglii]] naučila rozklovávat hliníková víčka lahví s &nbsp;mlékem a sezobávat smetanu pod nimi.<ref>{{Citace periodika |příjmení=Hawkins |jméno=T. |titul=Opening of Milk Bottles By Birds |rok=1950 |periodikum=Nature |ročník=165 |strany=435–436 |doi=10.1038/165435a0}}</ref> Tato dovednost byla poprvé pozorována v &nbsp;roce 1921 a během následujících dvou desetiletí se mezi koňadrami rychle rozšířila a osvojily si ji i &nbsp;[[Sýkora modřinka|modřinky]].<ref>{{Citace periodika |příjmení=Lefebvre |jméno=L. |titul=The opening of milk bottles by birds: Evidence for accelerating learning rates, but against the wave-of-advance model of cultural transmission |periodikum=Behavioural Processes |rok=1995 |ročník=34 |číslo=1 |strany=43–53 |doi=10.1016/0376-6357(94)00051-H}}</ref> V &nbsp;roce 2009 byla jako vůbec první pěvec pozorována v &nbsp;[[Maďarsko|Maďarsku]] při zabíjení a požírání netopýrů (''[[Pipistrellus pipistrellus]]''). Útočila výhradně na [[hibernace|hibernující]] jedince, a to jen při nedostatku jiné potravy.<ref>{{Citace periodika |příjmení=Estók |jméno=P. a kol. |titul=Great tits search for, capture, kill and eat hibernating bats |periodikum=Biology Letters |ročník=6 |číslo=1 |rok=2010 |strany=59–62 |doi=10.1098/rsbl.2009.0611}}</ref> Ojediněle jsou známy i &nbsp;případy kanibalismu a zabití i &nbsp;požírání jiných druhů pěvců.<ref name="stastnyhudec"/>

K &nbsp;historickým zoologickým názvům pro sýkoru koňadru patří: koňadra, sýkora, koňadra obecná.<ref>''Slovník historických českých názvů ptáků'' [online]. Sest. Karel Hudec. 2012 [cit. 1. 1. 2018]. Dostupné z: bigfiles.birdlife.cz/Historicke_nazvy_ptaku.pdf</ref>

Původ rodového jména sýkora je [[Onomatopoeia|onomatopoický]]. Vyšlo z &nbsp;podoby zvuků při vábení a později se přiklonilo k &nbsp;„sykat“, příp. se uvádí i &nbsp;opačný postup vývoje, že sýkora je od „sykat“, protože vábí „syk syk syk“.<ref>FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. ''České názvy ptáků z &nbsp;etymologického a slovotvorného hlediska.'' Praha, 2006, s. 78, 113. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.</ref>

Druhové jméno koňadra je české, [[České národní obrození|předobrozenecké]]. [[Sémantika]] původně hanlivého jména „konědra“ pramení z &nbsp;vlastnosti sýkory koňadry – bojovnosti, „dravosti“. Podle staročeského konědra čili [[pohodný|ras]], [[pohodný]] jde o &nbsp;toho, „kdo dere koně“. Protože slovo konědra (ras) postupně mizelo z &nbsp;běžného užívání, stávalo se „koňadra“ (druh sýkory) výrazem náchylnějším k &nbsp;větším či menším hláskovým obměnám, viz i &nbsp;lidové názvy.<ref>FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. ''České názvy ptáků z &nbsp;etymologického a slovotvorného hlediska.'' Praha, 2006, s. 79, 116. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.</ref>

'''Lidové názvy:''' babčice, babička, dřevolezka, hořňák, kanazda, koňafka, koňak, koňarda, koňarka, koňárka, koňařda, konářice, koňařka, koňaska, koňavka, koňazda, koňazdra, koňazda, koňazdra, koněrza, koněuzdra, konězdra, koniř, koníř, koniřka, konířka, konízdra, koňouzdra, křižová, křížovka, kuňadra, kunizdra, kunorza, patiťa, pískora, ponrava, sýkora velká, uhlík, vlaská. <ref>FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. ''České názvy ptáků z &nbsp;etymologického a slovotvorného hlediska.'' Praha, 2006, s. 79. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.</ref><ref>KNĚŽOUREK, Karel. ''Velký přírodopis ptáků... Díl první.'' V &nbsp;Praze: Kober, 1910, s. 101.</ref> Například i &nbsp;v &nbsp;periodiku ''Naše řeč'' se dočteme: ''„A r. 1890 nasbíral Šír pro jedinou sýkorku ‚koňadru‘ celkem 30 jmen českých (německých 25): vedle rozmanitých forem slova ‚koňadra‘ také ‚křížovka‘, ‚babčice‘, ‚hořňák‘, ‚uhlík‘, ‚patiťa‘, ‚ponrava‘, ‚pískora‘ atd.“''<ref>FLAJŠHANS, Václav. Ptačí jména a náš slovník. ''Naše řeč'' [online]. 1940, roč. 24, č. 7, s. 193–201 [cit. 13. 7. 2018]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3502</ref>

*FIGURA, Roman. ''Hnízdní ztráty dutinových pěvců: sezonní vlivy a reprodukční odpovědi.'' Olomouc, 2013. 43 s. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Peter Adamík, Ph.D. Univerzita Palackého v &nbsp;Olomouci, Přírodovědecká fakulta.

*KNĚŽOUREK, Karel. ''Velký přírodopis ptáků se zvláštním zřetelem ku ptactvu zemí českých a rakouských. Díl první.'' V &nbsp;Praze: I. L. Kober knihkupectví, 1910. xxv, 663 s., 10 nečísl. listů obr. příl.

*PRESSEN, Vladimír. Hnízdní bionomie sýkory koňadry (Parus major L.), sýkory uhelníčka (Parus ater L), sýkory parukářky (Parus cristatus L) a šoupálka dlouhoprstého (Certhia familiaris Brehm) v &nbsp;jehličnatých porostech Nízkého Jeseníku. In: SITKO, Jiljí, ed. a TRPÁK, Pavel, ed. ''Pěvci 1988: sborník z &nbsp;ornitologické konference.'' Praha: Státní zemědělské nakl., 1990, s. 99–127. ISBN 80-209-0152-3.

*''Ptáci našich měst a vesnic: komentované nahrávky 40 druhů nejběžnějších a nejzajímavějších ptáků žijících v &nbsp;blízkosti člověka'' [CD]. Praha: Radioservis, ℗2002. 2 CD (77:20, 78:27), brožura. Hlas pro tento den.

*ŠÍR, Vladislav. '' MDra. Vladislava Šíra Ptactvo české: řád VII.: Zpěvaví: řád VIII.: Hrubozobí: řád IX.: Holubovití: řád X.: Kůrovití. Svazek 3.'' V &nbsp;Praze: M. Knapp, 1890. 150 s.

*ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. ''Atlas hnízdního rozšíření ptáků v &nbsp;České republice: 2001-2003.'' 2. vyd. Praha: Aventinum, 2009. 463 s. ISBN 978-80-86858-88-3.

* [http://www.beleefdelente.nl/koolmees online webkamery v &nbsp;hnízdní budce]

* [http://www.zoocam.info/sykora-konadra/ webkamera z &nbsp;hnízda sýkorky]