Obklíčení: Porovnání verzí

Přidán 1 bajt ,  před 15 lety
m
Nizozemí není Nizozemsko
m (robot: typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace)
m (Nizozemí není Nizozemsko)
Klasický případ mistrovské obkličovací taktiky ve volném prostoru představuje [[Bitva u Kann|bitva u Cann]], v níž [[Hannibal]] využil nápadité kombinace ústupu střední části formace, posílení [[křídlo (vojenství)|křídel]] a využití jezdecké převahy proti klasické římské taktice spočívající ve [[frontální útok|frontálním útoku]] - výsledkem bylo obklíčení a naprosté zničení podstatně silnější římské armády. Další podobným případem může být [[bitva u Stalingradu]], kde sovětské síly pod vedení [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukova]] využily přísunu posil ze [[Sibiř]]e, aby smetly druhořadé jednotky kryjící křídla [[Friedrich Paulus|Paulusovy]] 6. armády a uzavřely ji ve městě.
 
Klasické případy dovedného využití terénních specifik pro obklíčení nepřítele může představovat [[bitva u Mantzikertu]], při níž vojsko císaře [[Roman IV. Diogenes|Romana IV. Diogena]] slepě nakráčelo do pasti připravené tureckým náčelníkem [[Arp Aslan]]em. Uzavřené v [[průsmyk]]u pak bylo rozdrceno. Ve strategickém rozměru lze za perfektní případ „obklíčení terénem“ považovat první fázi [[bitva o Francii|bitvy o Francii]], v níž německá vojska využila vysunutí elitních britsko-francouzských formací do [[Belgie]] a [[Nizozemsko|NizozemíNizozemska]] a úderem přes [[Ardenny|Ardeny]] je odsekla od zbytku ostatních francouzských jednotek. Úspěch však nebyl v tomto případě úplný, neboť Britové mohli díky své námořní převaze evakuovat podstatnou část vojáků do [[Anglie]]. Další podobný případ představují finské akce na severním břehu [[Ladožské jezero|Ladožského jezera]] v prosinci [[1939]], kde síly chránící severní pobřeží ustoupily, zatímco další jednotky hloubějí ve vnitrozemí své pozice udržely a následně výpadem k jihu daleko postoupivší ruarmějce odřízly.
 
Zajímavou, ale ne příliš častou možnost, představuje taktika, při níž útočník prolomí střed nepřátelské formace a následně se oba její zbytky pokusí obklíčit rozdělením útočného hrotu do dvou směřujících do stran. Úspěšné provedení takovéto operace ve větším měřítku vyžaduje značně nerovnoměrný poměr sil či úrovně vedení vychýlený ve prospěch útočníka. V první fázi Velké vlastenecké války realizoval tento typ obkličovacích akcí ''[[Wehrmacht]]'', později naopak [[Rudá armáda]] (viz např. [[Operace Bagration]]).